Bylo mi asi pět, když jsem zjistila že mám takouvou zvláštní.... no to mu se ani nedá říkat schopnost, spíš dar od ďábla. Byl to pro mě celkem šok když jsem měla první sen. Zdálo se mi že upadnu a zlomim si ruku, druhej sen se to stalo a já jsem jen přemýšlela kde jsem tuto část svého života vyděla.
Není to tak jak to vypadá, jsem obyčejná holka která chodí na střední a moc kamarádů nemá, jelikož si všichni myslej že jsem šílená.
"Ten ďábel si dál fakt záležet." Pomyslela jsem si.
Lauro. Volala na mě máma s kuchyně.
Príjdeš pozdě do školy.
Už jdu mami. Zavolala jsem na ní zpátky.
Nic se ti dnes nezdálo. Promluvila na mě se strachem v očích.
Ne mami vůbec nic. Odpověděla jsem ji s úsměvem na tváři.
Máma je totiž jediná která o tom ví, vždy mi pomáhá a snaží se mě chránit. Časem jsem si na to zvykla a snažím se to nějak ovládnou, ale čím víc jsem starší tím horší to je.
Dorazila jsem do školy pozdě a na mém místě seděl kluk kterého jsem vůbec neznala.
Asi je tu nový. Řekla jsem si v hlavě.
Dejte mi prosím vědět v komentářích jestli se vám tenhle kousek líbil a já bych potom pokračovala dál v příběhu.