Jak jen začít? Šikanován jsem byl už od svých 12-ti let. To se ještě dalo překousnout. Každý den mě někdo bil, nadával mi a dorážel na mě. Modřiny jsem měl všude a mojí matce to bylo jedno. Nezajímal jsem jí. Všem jsem byl ukradený. Nikdo se se mnou nebavil a já už to prostě nezvládal. Jediný věrný kamarád byl můj pes. Jmenoval se Sam. Asi se teď divíte, že o něm mluvím v minulém čase. Stačí jediná věta, abyste pochopili proč to tak je. Zabili mi ho, ale to dělat neměli. Vypijou si to. Vše co mělo v mém životě smysl je pryč. Nejradši bych vraždil. Přál bych jim, aby si taky zažili to co já. Nesnáším ty zrůdy co to udělali. Můj život je teď bezcenný. Nesnáším tenhle svět, nesnáším lidi, nesnáším sebe! Už na tomhle světě nemusím být. Jsem tu k ničemu. Nemám kamarády, matka se o mě nezajímá, šikanují mě, zabili mi psa.. Co bude dál? Ať radši zabijou mě. Aspoň už se tu nebudu trápit.