Jsem na ni pyšný. Táta by jí nikdy nedovolil mít vlastní čajovnu. Vlastně by jí nikdy nedovolil vydělávat, natož vydělávat nedejbože víc než on.
"A jak to máš v plánu?" zeptám se jí asi po hodině cesty, čímž utnu dlouhé ticho. Zasněně pohlédne z okna.
"Víš, už mám i prostory. Nahoře by byl pro nás útulný byt. A Donnie tam nebude překážet. Takže hele: sjedeš asi po dvou kilometrech na vedlejší dálnici a u nejbližší krajnice zastavíš, řídit už pak budu já. Vím, kudy jet."
"Pojedeme ještě dlouho?"
"Ne." Rozcuchá mi vlasy a obejme mě kolem krku. "Našla jsem nám nový domov, Mikey," vydechne šťastně.