Nechce se mi věřit, že to, co slyším, je pravda.
Nechce. Máma a táta se ale hádají pořád.
Roztřeseně obejmu prsty teplý šálek a pozoruju v něm vlnící se meduňkový čaj. Donnie mi zakňučí u nohou, vím, že se potřebuje jít vyvenčit.
"Já tě tak nenávidím!" ozve se otcův mohutný hlas z obýváku a ve mně hrkne. Rychle popadnu Donnieho a vyřítím se ven. Šálek nechávám šálkem. Bezděčně si připomenu, že to je jeden z posledních pár hrnků, jenž přežily jeho brutální agrese. Pravděpodobně ho zničí, jakmile uvidí, že je plný čaje a není umytý, uložený a schovaný. Nenapadne ho, že jsem si ho udělal před pár minutami.
"Donnie, běž se vyvenčit, šup," poženu štěně a napínám uši. Těžké boty dupou po chodbě. Teď zamířil do kuchyně. Teď objevil hrnek. A teď...
"Michaeli!" zařve a já vzdechnu.
Dvouvteřinové ticho prořízne ostrý zvuk rozbíjejícího se šálku s obrázkem malého bígla.