Ležel jsem v posteli a nemohl usnout. Sledoval jsem půlku prázdné postele vedle mě a byl jsem dost nervózní. Jindy tu ležela usměvavá Mia, která se ke mě tulila a šeptala mi sladká slova do ouška a já ji. Byli jsme spolu tak šťastní. Jenže na ni toho bylo poslední dobou moc, neustále byla ve stresu a já ji nepomohl. Nechal jsem i v tom stresu utápět, dělal jsem, že to nevidím. Proto neměla chuť na sex, neustále ji nebylo dobře a bolela ji hlava. Bylo toho na ni moc, starala se neustále o děti, které ji moc nepomáhaly. Sophii jsem si rozmazlil, jak se mi líbilo, ale o výchovu se stejně starala Mia. Každé ráno vstávala brzo, chodila spát pozdě a já se s ní každý večer pohádala kvůli sexu.. Před dětmi šťastná rodina, vše dokázala dokonale zahrát, dělala, že je šťastná, ale něco ji ve vnitř užíralo.
Z mého přemýšleni mě vyrušilo klepání na dveře.
,,Nooo?" zavolal jsem. Netušil jsem koho mám čekat. Dveře se pomalu otvírali, byl jsem tak nervózní. V duchu jsem doufal, že je to Mia. Ale jsem je naivní. Byla to Sophie.
,,Sophii?" nechápavě jsem se na ni podíval. Co tu dělá tak brzo? Čekal jsem, že tam budou déle. To je na tom Mia tak špatně?!
,,Já jen- já jen, že mamka s tebou chce mluvit." nervózně zakoktala. Musel jsem se pousmát, je na tom dobře a chce mě vidět. Musím za ní. Musím ji vidět.
,,Děkuju." pousmál jsem se na ni děkovně. Bouchla se dveřmi a zmizela. Působí tak tajemně, vím, že ji to trápí, ale snaží se být silná. Hned jak odešel jsem šel do koupelny. Vlezl jsem si do sprchy.
,,Jo!" řekl jsem radostně, když na mě stékaly ty kapky vody. Vzpomínal jsem si, jak jsme se v této sprše tulili a bylo nám skvěle, občas jsme se to tu rozdali. Ale bohužel vzpomínám i na to, jak jsem ležel v posteli a dělal, že spím, zatím co Mia se sprchovala s z neznámých důvodů plakala. Nikdy jsem nedošel proč, ale nezabýval jsem se tím. Mia si myslela, že jsem ji neslyšel a já to respektoval. Otřepal jsem se, na toto raději zapomenout.
Vylezl jsem se sprchy, kolem boků jsem si obmotal ručník a druhým jsem si vysušil vlasy. Přešel jsem do šatny, kde jsem vybral tmavě modrý oblek. Natáhl jsem si boxerky a následovně jsem si oblékl oblek. Prohlédl jsem se, zase ve mě zářila aspoň malá jiskřička.
,,Mio, jedu za tebou." zašeptal jsem po tichu.
Seběhl jsem schody, vzal jsem klíče a nasedl do sporťáčku. Najednou jsem se cítil tak skvěle, neužíral mě pocit viny. Užíval jsem si rychlou jízdu, to jak se kolem mě všechno promítalo. Než jsem jel do nemocnice, stavil jsem se v květinovce a nechal uvázat sto růží a potom už hurá za Miou.
Zaparkoval jsem na parkovišti a pomalu jsem utíkal do nemocnice.
,,Dobrý den." pozdravil jsem sestřičku na recepci.
,,Dobrý." usmála se na mě.
,,Jdu za svou ženou, Miou Palmerovou." zazubil jsem se na ni. Nadiktovala mi, kde ji najdu.
,,Díky." otočil jsem se a utíkal. Kašlal jsem na výtah, vyběhl jsem schody.
,,Za kým jdete?" zeptala se mě sestřička, když jsem vkročil na oddělení intenzivní péče.
,,Za svou ženou, Miou Palmerovou." vyhrkl jsem.
,,Zavedu vás tam." usmála se na mě a já šel za ní.
,,Vaše paní je statečná, má toho hodně za sebou. Moc se tam nezdržujte, potřebuje odpočívat.
Vkročil jsem do toho pokoje a skoro se k ní rozběhl.
,,Mio, drahoušku." zašeptal jsem a chytl ji za ruku. Nijak nereagovala.
,,děti mi říkali, že se mnou chceš mluvit. Jsem tak šťastný." usmíval jsem se. Pootevřela oči.
,,Donesl jsem ti růže, které tak moc miluješ." na její tváři se bohužel neobjevil úsměv. měla stále ten výraz, ze kterého jsem nemohl nic vyčíst.
,,Petere." zachraptěla. Položil jsem růže na stůl a čekal co řekne.
Snad se Vám kapitola líbila. Co si myslíte, že mu řekne? Pomalinku se blížíme ke konci. Už na Vás čeká nový příběh, který zveřejním společně s poslední kapitolou tohoto příběhu.
Vaše DennySka :*