Pusťte si písničku v médiích.
[Kodaline - High Hopes]
|Kattie view|
"Ano, mami. Doletěli jsme v pořádku."
"A jak to tam vypadá? Dlouho jsme tam nebyli."
"Zasněženě mami." Zasmála jsem se a doběhla jsem Jamieho, který nám nese tašky. Chtěla jsem mu pomoct ale on "Né, né. Já to zvládnu." Grr.
"Tak si to tam užijte, pozdravujte a ještě se ozvi."
"Neboj mami. Ahoj." Típla jsem hovor a následovala jsem Jamieho k taxíku.
"Je to odtud daleko?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Bojím se čím dál, tím víc.
"Je to kousek a neboj se." Objal mě okolo ramen, čímž si mě přitiskl blíž k sobě.
"Tři. Dva. Jedna. Jsme tu." Usmál se a já vykulila oči. Následovala jsem ho, když zaplatil a vylezl z taxíku. Vzal naše tašky a šel k obrovské vile. Tady jako bydlí jeho rodina? Wow.
Přitiskla jsem si bundu více k tělu, protože byla opravdu velká zima a zastavila jsem se vedle Jamieho, který zrovna odemykal dveře té obrovské vily.
"Pojď." Usmál se na mě a vešel dovnitř a já jako ocásek za ním. Zuli jsme si boty a Jamie položil naše tašky na zem, pomohl mi z bundy, kterou pověsil na věšák a to samé udělal se svou.
"Same!" Zasmála jsem se, když ke mně přiběhl husky s modrým obojkem na krku.
"Jamie?" Uslyšela jsem nadšený, ženský hlas.
"Ahoj, mami." Pozdravil vysokou hubenou blondýnku, která nevypadala ani na třicet, natož na to, že má dvě skoro dospělé děti. Jeho mamce ztuhl obličej, když jí padl pohled na mě. Sakra.
Prosím ať udělá to samé co Toby.
"Dobrý den." Špitla jsem.
"Mami, tohle je moje přítelkyně Kattie. Katt, moje máma Caren." Představil nás Jamie.
"Ráda Vás poznávám." Usmála jsem se a natáhla k ní ruku, kterou kupodivu přijala.
"Mě též. Jamie neřekl jsi mi, že máš přítelkyni." Vražedně se usmála na Jamieho a já už teď věděla, že se jí nezalíbím jen tak.
"Říkal jsem, že přivezu překvapení." Usmál se a majetnicky si mě přitáhl za pas k sobě.
Falešně se usmála a koukala na nás. "Dáte si večeři?" Zeptala se.
"Jasně. Od oběda jsme nejedli." Usmál se Jamie a já jen přikývla. Caren odešla, nejspíš do kuchyně a já konečně vydechla.
"Nemá mě ráda." Zašeptala jsem.
"Co to povídáš? Líbíš se jí."
"Jsi slepej?"
"Pojď se najíst." Mrknul na mě a za ruku mě vedl do jídelny. Bylo to tu úžasně zařízené.
Velký stůl uprostřed místnosti a u něj asi deset židlí. Nad stolem byl velký lustr z křišťálu. Zaujaly mě velké dveře na druhé straně místnosti.
"Co je tam?" Zeptala jsem se Jamieho a ukázala jsem na dveře.
"To je kuchyň. Mamka má ráda dost klidu a prostoru, když vaří." Vysvětlil mi.
"Kohopak to tady máme!" Veselý mužský hlas se nám ozval za zády.
"Tati!" Zasmál se Jamie a šel ke své starší verzi. Jeho táta je velmi pohledný. Už vím po kom je Jamie.
"Dobrý den." Usmála jsem se mírně.
"Tati to je moje úžasná přítelkyně Kattie. Kattie můj nejlepší kámoš a táta-" "Derek." Přerušil Jamieho a natáhl ke mně ruku, kterou jsem přijala. Přitáhl si mě do objetí a málem mě umačkal.
"Doufám, že je na tebe hodnej." Řekl se smíchem v hlase.
"Jo. Tak moc, jak si ani nezasloužím." Usmála jsem se a koukla na Jamieho, který se mračil.
"Tati to je moje holka." Zavrčel a, opět majetnicky, si mě vzal do náruče. "Jamie." Zasmála jsem se.
"Ticho." Naštvaně našpulil pusu, tak jsem ho na ni líbla. Jeho táta se začal smát a on s ním.
"Nesu tu večeři." Vyrušil nás hlas jeho mamky. "Ehm. Polož mě." Šeptla jsem k Jamiemu, a jak jsem řekla, tak taky udělal.
Sedli jsme si ke stolu, kde na nás čelaly úžasně vypadající lasagne.
"Děkuji. Vypadá to báječně." Usmála jsem se na ni, ona mi však odpověděla jen tiché "hm." A popřáala 'všem' dobrou chuť.
Povzdechla jsem si a pustila se do jídla. Do vynikajícího jídla. Dojedli jsme Jamie odnesl talíře a příbory a já na něj čekala u stolu.
"Kde je Kim?" Zeptala jsem se Dereka.
"Spí u kamarádky." Jen jsem pokývala hlavou a dál hypnotizovala dveře od kuchyně.
"Jak jste se poznali?" Zeptal se Derek.
"Utelk mi pes a Jamie ho chytil." Usmála jsem se.
"Můžu se jen zeptat? Proč s ním jsi?" Jak jako proč?
"Miluju ho. Je to nejlepší co mě v životě potkalo. Proč?" Zeptala jsem se.
"No hodně děvčat s Jamiem bylo jen kvůli-"
"Tati. Přestaň." Jamie je tu. Natáhl ke mně ruku a táhl mě někam, bůh ví kam. Budu muset chodit všude s ním jinak se v tom baráku ztratím.
"Vstupte do mého dětského království, spanilá princezno." Otevřel dveře a pokynul mi abych vstoupila.
Pokoj byl sladěný do bílé a šedé. Obrovská postel a po zdech pověšené různé skaty, longboardy a podobné věci.
"Líbí?" Zeptal se. Přikývla jsem a dál se rozhlížela po pokoji.
...
"Dobrou mami. Dobrou tati."
"Dobrou noc." Usmála jsem se na ně a následovala Jamieho do pokoje.
"Dobrou Jamie." Slyšela jsem jeho mamku. Achjo.
"Dobrou děcka. Žádný prasárny!" Zasmál se Derek a já se pro sebe usmála.
Lehli jsme si do postele a chvíli jsme si povídali. Jamie mi řekl plán, kam mě chce vzít a co budeme dělat.
"Každý rok před Vánocemi hlídám děti známým. Ale nevím jak letos když tu mám tebe." Zašeptal, přičemž mě hladil po bříšku.
"Určitě je budeme hlídat. Chci tě vidět s dítětem." Zazubila jsem se a otočila jsem se k němu čelem.
"Jednou budeme mít svoje a budeš mě s ním vídat každý den." Musela jsem se usmát.
"Už se nemůžu dočkat." Zasmála jsem se.
"Jak by se jmenovali? Chlapeček by mohl být Theo." Dodal.
"A holčička.. já nevím. Sakra." Nemohla jsem na nic přijít. Zabořila jsem mu hlavu do rameme. Pohlazením po tváři mě donutil na něj vzhlédnout.
"Klid, lásko. Máme ještě dost času. Než budeme mít miminko, něco vymyslíme." Lehce mě políbil a usmál se.
"Ty bys ho vážně chtěl?"
"S tebou, bez váhání."
"Miluju tě." Pohladila jsem ho po tváři a oči jsem vpíjela do jeho.
"Já tebe víc." Spojil naše rty do jemného polibku.
"Dobrou." Lehla jsem si a zavřela jsem oči, představujíc si Jamieho s miminkem v ruce a úsměvem na tváři, když mu ručičkou chytí prst. Nejspíš jsem se culila jako magor, ale ta představa se mi víc než líbila.
"Dobrou, princezno."
Po hodině představování si společně strávené budoucnosti, jsem začala potřebovat na záchod. Vymanila jsem se z Jamieho náruče a vyšla jsem z pokoje. Nevím, kde je, takže to bude horší.
Když jsem ho konečně našla, vykonala jsem svou potřebu a začala hledat cestu zpět. Už jsem se našla a plánovala jít zpět za Jamiem, ale hlasy ze zavřeného pokoje mi to nedovolily.
"Ta holka se mi nelíbí." Caren.
"Vždyť je super. Nevím, co se ti na ní nelíbí." Jamieho táta se mi od začátku líbil.
"Není pro něj dost dobrá. Náš syn má na lepší. On ji nejspíš miluje, ale ona je s ním jen-" nemohla jsem to poslouchat. Utekla jsem od těch dveří. Proběhla jsem kolem Jamieho pokoje a seběhla jsem po schodech dolů. Oblékla jsem si bundu a vyběhla jsem ven. Ovšem jsem se zastavila na zahradě, protože v New Yorku bych se ztratila. Sedla jsem si do altánku, což bylo jediné nezasněžené místo na zahradě a brečela jsem.
"Co děláš v tý zimě venku?!" Slyšela jsem ženský hlas. S leknutím jsem se za ním otočila. Stála tam jeho máma s cigaretou v ruce.
"J-já.." nevěděla jsem do říct. "Potřebovala jsem na vzduch." Řekla jsem nakonec.
"Ty brečíš?" Zeptala se najednou jako by byla jiný člověk, jakoby jí na mně záleželo. Pokrčila jsem rameny. Viděla jsem jak protočila očima, zahodila cigaretu a šla ke mně.
"Co se stalo?"
"Proč mě nesnášíte?" Zeptala jsem se.
"Jsi s ním kvůli penězům. Proč bych tě měla mít ráda? Jsi další, která z nej chce jen tahat prachy.
"Cože?!"
"Nedělej, že nevíš. Matka šéfkuchařka v luxusní restauraci, otec vlastník několika firem. Kdo by nechtěl chodit s milionářem?"
"Milio- cože? Já nevím o tom kolik máte nebo nemáte peněz, Jamie se jednou zmínil, že jste kuchařka, ale jinak o vás nemluvil. Nezajímá mě kolik máte peněz. Doteď jsem to nevěděla. Paní Williamsová, já vím, že si Jamieho nezasloužím a že on si zaslouží někoho lepšího, ale já ho miluju a nechci se ho nikdy vzdát. Slyšela jsem Vás. Nejsem pro něj dost dobrá. Víte jaké to je? Těšila jsem se až Vás poznám. Až poznám po kom má Jamie krásu, rozum a ostatní úžasné vlastnosti. Bála jsem se reakce na mě, ale doufala jsem že mě budete mít ráda alespoň z jedné pětiny tak, jako moje mamka Jamieho. A místo toho se bojím vá cokoliv říct, abyste mě nevyhnala a nezakázala Jamiemu se se mnou stýkat. Já ho opravdu miluju."
Její výraz byl nečitelný.