Po tom včerejšku jsem se do školy vrátit už nechtěla a upřímně mi v tu chvíli bylo i jedno jestli budu dělat doplňkové zkoušky. Proto jsem si vymyslela úplně primitivní výmluvu, že je mi špatně a že jsem v noci zvracela. Bohužel jsem se do školy vydala s neúspěchem.
Táta už mi přestává věřit. Řekl mi,že semnou půjde k doktoru,ale já odmítla...proto řekl,že v tom případě mi nic není a do školy mohu jít. Prý nevypadám nemocně, proto tam prostě musím jít. Nenávidím to tam. Všichni lidi se spolčili proti mě. Jak mám zůstat silná,když jde proti mě,proti jedné osobě celá škola?
Netrvalo dlouho a už jsem byla kousek od školy,stála jsem u jednoho sromu a přemýšlela jestli nebude lepší utéct. Hodiny ukazovaly, že za pět minut bude osm a proto jsem se raději vydala do školy. Kolem bylo ještě spoustu lidí, kteří když mě viděli, tak jen nade mnou protočili očima nebo měli různé narážky. Hodlala jsem je, ale ignorovat a rychle jsem vešla do školy. Došla jsem ke své skříňce z které jsem si vzala potřebné věci a pomalu vyrazila do třídy.
Začínala jsem být nervozní, nechtěla jsem tam jít, bála jsem se. Navíc se jim postavit nedokážu a ikdybych to udělala,tak dopadnu ještě huř. V tom zazvonilo a všude na chodbách to utichlo. Pomalým krokem jsem došla ke třídě kde jsem měla mít hodinu. Zhluboka jsem se nadechla a když jsem chtěla akorát otevřít dveře od třídy, tak mi někdo dal ruku přes pusu. Chtěla jsem začít křičet,bohužel marně. Nědo mě chytl za paže a táhl neznámo kam. Začala jsem sebou škubat, kopa,ale bylo to marné. Odvekli mě na záchod a přirazili ke zdi. Až teď jsem viděla Nicolasovo obličej, hned na to Danielovo.
"Malá Christi" řekl Nicolas s úšklebkem a pořád mi držel ruku přes pusou. Pokusila jsem se ho kopnout,ale nepodařilo se mi to. "Copak pod těmi kusy oblečení schováváš?" zeptal se mě a svou rukou zajel pod můj svetr. Začala jsem křičet, škubat sebou,ale Daniel mě moc pevně držel. Nicolas přejel na mé prso, které v rukou stlačil a já se ho pokusila znova kopnout a tentokrát se mi to povedlo. "Děvko" řekl a přitlačil se na mě.
"Danieli, pomoc mi z ní sundat ten svetr." řekl Nicolas a já sebou začala škubat jak nejvic jsem mohla. Křičela jsem z plných plic,ale všechno bylo marné. "Kurva, uklidni se." řekl Daniel a vrazil mi facku. Sykla jsem bolestí a Daniel to vzal jako možnost a přetáhl mi přes hlavu svetr. "Puste mě." řekla jsem dřív než mi zase dal Nicolas ruku přes pusu. "Klid,jen se podíváme co nabízíš" řekl Nicolas a ušklíbl se. Nevěděla jsem co dělat, cítila jsem se tak bezmocná. Měli o mnohe větší sílu než já.
Pokusila jsem se znova Nicolase kopnout,ale Daniel mě přirazil víc ke zdi. Nicolas mi rozepl kalhoty a začal mi je sundavat. Kopala jsem,ale bylo to pořád jen a jen marné. Byli silnější než já. Odhodil kalhoty na zem a Daniel mě shodil na zem. Podívala jsem se na něj a Nicolas ke mě přistoupil. Chytl mou tvář do rukou,ale já sebou škubla. "Dívej se na mě" řekl a vrazil mi facku. Sykla jsem bolestí a Nicolas uchopil znova můj obličej do svých rukou. "Jsi jen děvka, rozumíš?" zeptal se mě,ale já neodpovídala. Proto mě pustil a stoupl si vedle Daniela. "Nikdy nic víc nebudeš" řekl Nicolas a já se na ně raději ani nedívala.
"Hajzle" řekla jsem a v tom jsem uslyšela kroky. Nicolas mě vytáhl za zápěstí na nohy a já mu okamžitě plyvla do obličeje. Nechtěla jsem být jen jako loutka s kterou manipulují. Teď už mi bylo jedno jestli mi to vrátí. "Mrcho" řekl a strčil do mě. Narazila jsem na zeď a pak hned spadla na zem. Sykla jsem bolestí a už zůstala ležet na zemi. Slyšela jsem, jak cvakl foťák a bylo mi jasné, že tuhle fotku uvidí celá škola. "Nezahrávej si se mnou." to bylo jeho poslední slovo než odešli.
Cítila jsem jak mi v očích štípou slzy,ale snažila jsem se je zadržet. Pomalu jsem se posadila a přišoupla se ke svému oblečení. S třesoucíma rukama jsem se oblékla a pomalu se postavila. Bolelo mě celé tělo, špatně se mi dýchalo a myslela jsem si, že se zhroutím.
Pomalu jsem přešla k umyvadlu a opláchla si obličej. Podívala jsem se na sebe a jedna neposlušná slza mi vytekla z oka. Znova jsem se posadila na zem a začala brečet. Nechci je už nikdy vidět, nevydržím tady. Už mě zase dokonale zničili. Nechápu proč tohle dělají, vždyť jsem jim nic neudělala!
Když už jsem se uklidnila, tak jsem vyšla ze záchodů a porozhlédla se do stran. Do třídy za nimi už nepůjdu, nikdy. Proto jsem se vydala ke své skříňce. Vzala jsem si z ní své věci a vyšla ze školy. Je mi jedno, jestli budu mít neomluvené hodiny, tam už se nevrátím. Na tohle už vážně nemám. Vždyť jsem nikomu z nich nic neudělala, tak proč mi to dělají? Proč? Nenávidím to tady, nenávidím sebe. Nechci už tady být. Raději budu mrtvá než být tady.
Pomalou chůzí jsem došla do parku, kde jsem se posadila na lavičku. Skoro nikdo tady nebyl a já se cítila víc sama než předtím. Už se to zase vrací, známá úzkost a deprese. Zase jsem na všechno sama. Možná si tohle všechno vážně zasloužím.
Cítila jsem jak mi v očích zase štípou slzy,ale abych je zahnala, tak jsem si vyndala mobil. Mám přeci Justina, nejsem sama. Ale problém je v tom, že tu není. Potřásla jsem nad tím hlavou a podívala se na instagram,abych se nějak odreagovala. Bohužel jsem si všila, že Justin přidal fotku s nějakou holkou a s Jazzy. Kdo je ta holka? Hned se mi vybavila vzpomínka na to, jak mě Justin podvedl s Beccou. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla,musela jsem se uklidnit,ale rozhodlala jsem se mu zavolat, potřebovala jsem slyšet jeho hlas a trošku se ujistit.
Vytočila jsem jeho číslo a přiložila si mobil k uchu. "Chris, stalo se něco?" zeptal se mě hned, když přijmul hovor. "Ne" zalhala jsem. "Proč nejsi ve škole?" zeptal se mě tak trochu ustaraně. "Jen tak" špitla jsem a hlas na konci věty se mi zlomil. "Zlato, něco ti udělali?" zeptal se mě a já si dala mobil od ucha. Zhluboka jsem se nadechla,vydechla a pak mobil přiložila znova k uchu. "Chris" řekl znova. "Ne" zalhala jsem. "Co ti udělali?" zeptal se mě už poměrně naštvaně. "Nic" špitla jsem zoufale. "Sakra Christi" řekl a já cítila jak mi z oka vytekla slza, hned jsem si jí ale utřela.
"Kdo je ta holka na té fotce, kterou si před pár hodinami přidal?" zetala jsem se ho. "Caitlin, kamarádka z dětství. Její máma je dobrá kamarádka mé mámi." řekl a já jen mlčela. "Chris, neříkej mi, že sis myslela..." nedořekl to a já mu skočila do řeči. "A co jsem si měla myslet? Vyspal ses s Beccou" řekla jsem celkem podrážděně. "Já myslel, že to už jsme si vyříkali." řekl vážně a já se ironicky zasmála. "Jasně" odsekla jsem. "Nechtěl jsem,ale v tu dobu jsem si ani neuvědomil, že k tobě cítím něco víc. Byla to chyba,ale teď už vážně nevím co udělat,abys mi věřila." řekl celkem zoufale a já si jen povzdychla. "Radši nedělej nic." špitla jsem a nastalo ticho, nepříjemné ticho. Všechny emoce se na mě zase nabalili, šikana na škole, nenávist k sobě a k lidem, teď jsem si ještě vybavila to, že mě Justin podvedl s Beccou. Nezapomněla jsem na to,ale kéž bych mohla.
"Asi se dneska půjdu opít." oznámila jsem po nekonečné chvilce ticha. "To teda nepujdeš." řekl rozhodně a já se ironicky zasmála. "Nic mi v tom nebrání." odpověděla jsem a postavila se. Je toho na mě moc a ublížit si zrovna nechci. Potřebuju nějak vypnout. "Chris, přestaň. Nikam nepujdeš, nechci aby se ti něco stalo." řekl a já se pomalu vydala pěšky domů. "Víš, že tě neposlechnu, však?" zeptala jsem se ho,ale hned jsem dodala. "Nic se mi nestane" slyšela jsem Justinovo povzdychnutí a snažila jsem se zase nerozbrečet. Mám zase rozházené emoce a to, že tady Justin není mi ubližuje. Potřebuju ho tady, nezvládám to. To ve škole byla poslední kapka, jsem zase tam jako předtím. Cítím se totálně zničená a sama.
"Kurva Christi." řekl celkem podrážděně "Nedělej mi to." dodal a já cítila, jak mi slza vytekla z oka. Chvilku jsem mlčela,protože jsem se snažila nerozbrečet,ale po chvilce jsem promluvila. "Nezvládám to." šeptla jsem a utřela si svou slzu,která mi stékala po tváři. "Co nezvládáš? Co se dějě?" zeptal se mě hned. "Všechno." odpověděla jsem a hlas na konci věty se mi zlomil. Musím se uklidnit, bude to v pořádku. Ještě pár dní a pak bude víkend a přijede i Justin.
"Ty idioti ti něco udělali, že je to tak?" zeptal se mě celkem podrážděně. Mlčela jsem a proto to vzal asi jako souhlas. "Zničim je" řekl a já zavzlykala, protože jsem si vzpomněla na dnešek. "Zlato,uklidni se. Všechno bude dobré ano? Za pár hodin jsem u tebe." řekl a já nad tím jen pokroutila hlavou. "Nejezdi, kvůli rodině. Já to zvládnu." snažila jsem se znít přesvědčivě,ale asi se mi to moc nepovedlo. "Přestaň Chris, sama dobře víš, že to zvládnout nemusíš." řekl a já věděla, že má pravdu. Nevěděla jsem, co odpovědět, nechtěla jsem,aby kvůli mě opustil rodinu. Vždyť je tam teprve dva dny.
"Zvládnu to." odpověděla jsem a vypla hovor. Justin mi samozřejmě volal hned zpět,ale já mu to típla. Nechci s ním mluvit, pak ho přesvědčím o tom, že jsem na tom vážně hodně špatně. Proto jsem si vypla celej mobil a vydala se domů. Zvládnu to,už se nebudu ničit.
___________