Dívka seděla na lavičce a její vlasy byly téměř mokré.
Seděla a koulala před sebe, nechtěla jít domů, protože její byt jí nepřipomínal domov.
Její bratr byl věčně pryč a když byl doma, tak si tam vodil děvky.
Bylo mezi nimi silné pouto, ale ani to Lunu nepřesvědčilo, aby teď zůstala doma.
Přes půl parku se rozehrála písnička Wild od Troye Sivana, kterého dívka poslouchala ve chvílích, kdy jí bylo nejhůř.
„Ahoj bráško," špitla a zvedla koutky.
„Princezno, kde jsi? Proč nejsi doma?" zeptal se.
„Jsem v parku, nemusíš se o mě bát," odpověděla.
„Prosím vrať se, potřebuju s tebou mluvit, je to důležité," naznal.
„Do pěti minut jsem tam," řekla a pomalu šla domů.