Ráno se prví probudila Eve , ležela vedle Sherlocka, přesněji v jeho objetí. Pokusila se nějak dostat z postele, ale drže jí příliš pevně. Trochu se usmála, byl rozcuchaný a tvář měl uvolněnou, vypadal jako malý geniální sociopatický andílek. Jen kdyby jí nedržel tak hrozně pevně. Sherlocka probudilo mrkosení v těsné blízkostí. Unaveně otevřel jedno a pak i druhé oko. Musel se usmát, skutečnost, že ex-nájemnou vražedkyni svírá, jako plyšového medvídka byla opravdu zábavná.
...
Další měsíc šel opravdu hladce, Eve si práci v knihkupectví zamilovala, zákazníci se většinu chovali dobře a Lis se o ní starala jako otec/Matka. To bylo trochu, no vlastně hodně divné, ale byla to jediná forma rodičovství, která nezahrnovala pravidelné bití, či jinou formu násilí, kterou kdy zažila. Co se týče Sherlocka, ten už ani neměl šanci se nudit, vraždy, loupeže, krádeže, vše co jen trochu vybočovalo od zákonem dané cesty, se najednou začalo rojit jako mravenci ze zatopeného mraveniště. Když s vracel domů, ano teď tomu opravdu říkal domov. Vždy se těšil na Eve, Moc dobře si pamatoval její rozvrh v práci, a když náhodou přišel domů dřív než ona, netrpělivě jí vyhlížel. Věděl, kdo jsou její nepřátelé a dal si slib, že jí neublíží, ať si vládnou Jakuze, nebo Italské mafii. Nyní však čelili mnohem většímu problému, než jen roky trénovaným zabijákům a to Johnovi a jeho ženě Mary. Měli se vrátit hned ten den a večer už měli přijít na návštěvu. Eve přišla z práce dřív a donutila Sherlocka aby jí pomohl uklízet, ne oťapkávat, upřímně by čekala, že v jeho věku bude mít mnohem větší úspěch. Zrovna urovnávala polštáře na pohovce, když si ji Sherlock sedící v jeho oblíbeném křesle přitáhl na klín. „Sherlocku, tohle nemůžeme, vždyť tu jsou každou chvíli." Začala Eve protestovat, ačkoli by s ním ráda zmizela v ložnici. „Ale no ták..." Zavrněl jí Sherlock do krku a ruce obtočil kolem jejího pasu. Eve se začala chichotat jako malá školačka, protože zrovna jazykem zkoumal obzvláště citlivé místečko za uchem. „Vypadá to, že jdeme nevhod." Ozval se ode dveří hlas Mary Watsonové. Eve bleskurychle vyskočila a otočila se směrem ke dveřím. „Zdravím, ráda vás poznávám. Jsem Eve Fox." Přišla s napřaženou pravačkou k maželům Watsonovým. Mary se tvářila naprosto nadšeně, co je těhotná má matrónký syndrom, to znamená, že každému kdo není zadaný, shání nějakou tu partii. No.. Johnova reakce byla mnohem zajímavější. Oči měl vykulené, že vypadali jako tenisáky a čelist se válela někde po podlaze. „Sherlocku,... Tohle je tvoje přítelkyně?!" Vydoloval ze svého velice zmateného nitra. „ No.. Ano." Odpověděl Sherlock, při čemž se postavil vedle Eve a obmotal ruku okolo jejího pasu. „Jako skutečná přítelkyně... jako ty s ní chodíš?" Snažil se John skousnout fakt, že oni si na 2 měsíce odjedou a Sherock si na jednou najde přítelkyni. „Ano, Johne, chodíme spolu, už skoro měsíc." „To chce panáka." Prohlásil John hned jak se vzpamatoval.
y\_