Na úvod bych chtěla opět zopakovat, že mi děláte radost svými komentáři. ♥♥ No a dál už to nebudu zdržovat....... ;) :D
Ucítila jsem pevnou zem pod nohami a Desmond mě pustil. ,,Už musím jít, blíží se sem tvůj strážce." Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Cítím ho." ,,Jo, aha. Jasně." Přikývla jsem, jako by na tom nebylo nic zvláštního, že cítí mého strážce. ,,Nikdo nesmí zjistit, že jsem s tebou byl. Mohlo by se ti něco stát, nám oběma." ,,Neboj, nikomu to neřeknu. Přijdeš zase někdy?" Místo odpovědi se jen ušklíbl a na tváři se mu udělal ďolíček. Zmizel ve stejném momentu, když někdo zaklepal na dveře. Došla jsem k nim a otevřela je. ,, Thomasi?" Desmond se asi spletl, protože tady nebyl můj strážce, ale Thomas. ,,Ahoj Prue." Koukal se na mě, jako nějaké štěně. Nechtěla jsem se smát, ale při pohledu na něj jsem nemohla. ,,Co tady děláš?" Nic mi neodpověděl, jen prošel kolem mě úzkou mezerou mezi mnou a pantem dveří. ,,Pojď dál. " Dodala jsem sarkasticky a zavřela za ním dveře. Nic neříkal, jen se posadil na mojí postel a opřel si hlavu o zeď. ,,Myslela jsem, že budeme trénovat jinde, nebo jsi tady kvůli něčemu jinému?" ,,Jsem tvůj strážce."Řekl to s naprostým klidem, dokonce trochu nezaujatě. ,,Cože? Jak to? Proč? A co Erik?"Potřebovala jsem chvilku, abych to vstřebala. ,,Rada to tak rozhodla, prý ze zvláštních důvodů. Pořádně to nechápu." Jen pokrčil rameny a pozoroval nějakou šmouhu na stěně. ,,Erikovi přiřadili Liama." ,,Nejsem si jistá, že bude dobrý, když budeš můj strážce." ,,To já také ne." Jeho odpověď mě zaskočila, čekala jsem, že se bude nějak obhajovat, ale jen mlčel. ,,Trápí tě něco Thomasi?" ,,Víš, že stýkat se s druhou stranou, tím myslím stranou Zla je zakázané?" ,,Jo, já.....proč se mě na něco takového ptáš?" Byla jsem trochu vyplašená a bála se že něco tuší. ,,Jen jsem si nebyl jistý, jestli ti to Erik řekl, tak jsem se chtěl ujistit." Měla jsem pocit, že mi neřekl pravdu, ale raději jsem do toho více nerejpala. ,,Dneska budeme mít trochu jiný trénink, pojď za mnou." ,,Jaký trénink?" ,,Uvidíš." To byla celá jeho odpověď, ale nechala jsem to být, už jsem si pomalu zvykala na to, jak jsou tu všichni tajemní.
Prošli jsme spletitými chodbami někam do přízemí. Thomas otevřel železné dveře a vešel do tmavé místnosti. Vteřinku jsem váhala, než jsem vstoupila do tmy. ,,Počkej, musím najít světlo." Tmou se rozsvítilo světlo, ale nepocházelo z lampy. Thomasovo tělo celé zářilo skrze temnotu. ,,Thomasi, ty celý záříš." Jeho světlé vlasy byly zářivější než jindy a třpytily se, jako slunce, celá jeho kůže se třpytila a svítila. Teprve teď jsem si uvědomila, jak je vypracovaný, protože měl na sobě jen tílko, které mu obepínalo svaly. ,,Ty to také umíš." Chladně mi odpověděl. Vzpomněla jsem si, jak jsem ozařovala svojí září tu knihovnu. ,,A tady to je." Thomas našel na stěně vypínač a místnost se ozářila umělým světlem, jeho pokožka přestala pomalu zářit a třpytit se. Konečně jsem si mohla prohlédnout místnost kolem sebe a zjistila, že to vypadá, jako v tělocvičně. Byly tady žíněnky, boxovací pytle, žebřiny, různé tyče, činky, ale také zrcadla. ,,Měla by ses umět chránit, kdyby si náhodou přišla do styku se Zlem, nebát se zabít ho!" ,,Ale proč bych měla někoho zabíjet?" Pohrdavě se usmál a zakroutil nade mnou hlavou. ,,Když nezabiješ ty je, tak oni zabijí tebe." Znenadání mi Thomas podrazil nohy a já prudce dopadla na studenou zem. Než jsem se nadála byl nade mnou a pevně mi držel ruce, nohama mi jistil zbytek těla, takže jsem se nemohla nijak vyprostit z jeho sevření. Jeho zelené oči mě pozorovaly a cítila jsem, jak si mě prohlíží. ,,Vidíš, jak jednoduché je tě přeprat." Promluvil v mé hlavě. Na protest jsem sebou trochu cukla, ale jeho stisk byl pevný. Ruce mi dal za hlavu a obě je pevně stiskl svojí dlaní. Druhou rukou mi pomalu přejel po krku, až se mi zastavil dech. ,,I pro normálního smrtelníka by to byla hračka." Zašeptal mi do ucha. Zamračila jsem se nad jeho slovy, ale nedokázala jsem se z jeho sevření vyprostit. Thomas se zničeho nic zvedl a moje tělo bylo volné. Teprve teď jsem si uvědomila, jak silně mě držel za zápěstí, která jsem měla zarudlá od jeho stisku. ,,Každý si projde se svým strážcem výcvikem, který není nijak hezký, ale obrana je hodně důležitá. Můžeš mít dar, jaký chceš, ale pokud se nezvládneš ubránit, nepřežiješ. A hlavně umět rychle zareagovat." Prudce se rozmáchl pěstí proti mému obličeji a těsně před ním se zastavil. ,,Být ve střehu." Dodal s úšklebkem, mezitím, co já jsem vytřeštěně koukala na jeho pěst pár milimetrů od mého obličeje. ,,Dáme si trochu posilovacích cvičení, abychom probudily tvoje svaly k životu." Podle jeho pokynu jsem se přesunula na žíněnku a začala dělat kliky, po chvilce jsem už nemohla a ruce se mi třásly. A takhle to šlo nějak podobně i u ostatních cviků.
,,Tak a nakonec se zkus přitáhnout nahoru." Nohy mi visely dolů a já se rukama snažila udržet na kovové tyči. Zatnula jsem svaly a snažila se rukama přitáhnout. Najednou jsem ucítila jeho teplé ruce kolem mých boků a leknutím jsem se pustila tyče a spadla na zem. I když se mě už nedotýkal stále jsem jeho ruce na sobě cítila, jeho teplý dotek. ,,Chtěl jsem ti pomoct." Odpověděl mi, přesto že jsem se ho na to nezeptala, ale asi věděl nad čím přemýšlím. Jen jsem přikývla a zvedla se ze země. Bolelo mě celé tělo, které jsem měla plné modřin od neustálých pádů na zem. ,,Pro začátek to stačí, ještě se ale protáhni." Byla jsem unavená, ale nechtěla jsem to na sobě dát znát, aby si nemyslel, že jsem tak slabá. Začala jsem si protahovat každičký sval v těle. Pohledem jsem se zastavila v zrcadle a pozorovala svůj obličej. Vypadala jsem hrozně, měla jsme rozčepýřené vlasy a rudé tváře. Z mého prohlížení v zrcadle mě vytrhl Thomasův hlas. ,,Teď máš pauzu, tak si trochu odpočiň, ještě za tebou přijdu." Na jeho slova jsem jen přikývla a pomalu se došourala do svého pokoje.
Byla jsem jako nějaký zombík, ale rychle jsem se probrala, když jsem vešla do svého pokoje a na mé posteli ležel Desmond. Měl na sobě černou košili, kterou měl úplně rozepnutou a já nemohla odtrhnout zrak od jeho nahé hrudi. Skousla jsem si ret a pozorovala ho a využila toho, že mi zatím nevěnoval žádnou pozornost a něco si četl v knížce. Nečekaně vzhlédl od své knížky a přistihl mě při pohledu na jeho nahou kůži. Zrudly mi tváře a rychle jsem sklopila zrak. ,,Půjdu se převléknout, měla jsem trénink, no a....."Potřebovala jsem vypadnout pryč, abych unikla jeho pohledu. ,,Jasně." Odpověděl Desmond a zůstal ležet dál na mé posteli, pouze se vrátil pohledem ke své knížce. Chvilku jsem ho ještě pozorovala, ale potom jsem si vzala čisté oblečení a šla do koupelny. Sundala jsem ze sebe zpocené oblečení a vlezla si do sprchy. Nechala jsem na sebe téct vlahou vodu a užívala si ten pocit čistoty.
V čistém oblečení jsem vyšla do pokoje a tam našla Desmonda ve stejné poloze s knížkou v ruce. Sedla jsem si vedle něj na postel a neubránila se pohledu na jeho hruď. ,,Proč jsi tady?" Nakonec jsem přerušila ticho. Desmond vzhlédl od své knížky a zaklapl ji. ,,Přišel jsem se ujistit, že ještě žiješ." Řekl žertovně. Nejspíš mě uznáváš ve svém nitru, jako svého druhého strážce a já mám potřebu na tebe dávat pozor, přesvědčit se, že jsi v pořádku. Jeho pohled se z radostného změnil na starostlivý. Vzal mojí ruku do své dlaně a přejel mi prstem po zápěstí. Při doteku jsem cítila to zvláštní mrazení a podívala se Desmondovi do očí, jako bych se chtěla ujistit, jestli to také cítil. Pátrala jsem mu v očích po odpovědi. Cítila jsem to jen já, cítil to také? ,,Jak se ti to stalo?" Zeptal se mě při pohledu na mé zarudlé zápěstí a přejel po něm ještě jednou prstem. ,,To nic není, jen trochu drsnější boj." Zasmála jsem se, ale Desmond se nesmál, spíše vypadal starostlivě. ,,To ti udělal tvůj strážce při tréninku?" Jen jsem přikývla na souhlas. Stále držel mojí ruku a já jsem pomalu zjišťovala, že se mi jeho dotek líbí. ,,Mimochodem můj strážce byl dřív Erik, ale změnili mi ho a teď je to Thomas." Chtěla jsem odvést jeho myšlenky, do mého zápěstí. ,,Thomas?"Zeptal se zaraženě. ,,Jo, znáš ho?" Desmond mlčel. ,,Tu dívku, co jsi ji zabil, on ji měl hodně rád, že jo?" Všimla jsem si, jak při mé otázce zatnul čelist. Viděla jsem smutek v jeho očích, kterými mě pozoroval. ,,Ano, to měl." Chytla jsem jeho ruku pevněji a zadívala se mu do jeho smutných očí. ,,Povíš mi, co se stalo?"