„A teď už mi odpovíš?" zeptal se chlapec.
„To že vím tvé jméno, neznamená, že tě znám," pošeptala.
„Víš co, zvu tě dnes do parku na zmrzlinu a ne, neberu jako odpověď," odpověděl.
„Budu tam ve tři," koukla na něj.
„Dobře, budu se těšit," řekl Ashton.
„Hm," špitla a zrak sklopila ke svému bloku.
Začala psát první věci, které jí napadly.
„Luno," oslovila jí profesorka.
„Ano?" zeptala se.
„Chvíli dávej pozor, ano?" koukla na ni a zaklapla jí blok.
„Jistě," pousmála se a opřela se o židli.
Chlapec vedle ní stále nechápal, proč je tolik tichá.
Myslel si, že o ní ví všechno, ale opak byl pravdou, nevěděl skoro vůbec nic.