Jack utíkal jak jen mohl. Nezastavoval se a neohlížel. Takhle běžel, dokud se nevyčerpal. Zastavil se a ohlédl se přes rameno. Na svém rameni uviděl prudce jedovatou žábu. Nebyl hloupej a nešahal na ni. Věděl totiž, že když se jí dotkne dostane se mu do těla jed. Byl v klidu. Když tu se najednou z větve vyhoupl pomatený gibon a jedovatou žábu s chutí slupl. Jack se sice lekl, ale gibon ho zachránil. Tak už neběžel a šel dál. Ušel asi sto kroků, když najednou na něj něco spadlo. Bylo to chlupaté. Jackovi se z hrdla dostal výkřik a rozeněhl se jak jen dokázal. Když uběhl asi sedmdesát kroků, zastavil se. Obtátil se směre k té věci co na něj spadla. Byl to mrtvý gibon. Jack se pro něj vrátil, protože si řekl, že by z něj byla dobrá pečínka. Ještě jednou do něj kopl, aby se ujistil že je mrtvý. Pak ho hodil přes rameno a šel neznámo kam.
(●_●)
Došel na malí palouk, obklopený stroma a keřma.
,, Tady by se hrálo krásně na schovku." promluvil po dlouhé době Jack.
Pak si uvědomil, co právě řekl.
Opět (po né zas tak dlouhé době)
vykřikl. Kolem nohou se mu o motal had. (Vlastně to byl provaz.) Utáhl se a najednou byl Jack vzhůru nohama.
Omlouvám se, že tahle kapitola
a ty předchozí byli tak krátké.
Snad to příště bude delší.
Píšu dál. Zanechte vote (like)