Tak tady je další kapitola. Ještě žádné porno, cooože? :-D Jinak jsem kdesi vyhrabala svou starší upírskou povídku a je furt dobrá, četli byste ode mě i jiný žánr? :-)
Jinak votes and comments potěší, samozřejmě :-)
****************************************************
*Lady Sif*
Úleva, kterou jsem dopřála svému tělu ve sprše, mě skutečně pozvedla na duchu, takže jsem se v dobré náladě převlékla do smaragdově zelených šatů, dlouhým až ke kotníkům. Jejich živůtek byl na zavazování za krkem a vpředu pošitý jemnými blyštivými kamínky, spodní část byla lehce splývavá a krásně se vlnila kolem nohou. Vlasy jsem si stáhla do nedbalého drdolu a po dlouhé době jsem se i nalíčila. Pryč z toho domu hrůzy tam v New Yorku to najednou zase dávalo smysl.
Když jsem scházela ze schodů dolů do přízemí, seděl Loki na bílé lenošce naproti atriovým dveřím vedoucím do zahrady a četl si cosi na svém telefonu. Na sobě měl černé hedvábné kalhoty a bílé tílko. Vlasy měl stále trochu vlhké ze sprchy - potěšilo mě, že nepoužil magii, aby si je vysušil a místo tohosi je nechal přirozeně splývat kolem tváří. Když mě uviděl scházet ze schodů, zasekl se na mně pohledem a sjel jím celou mou postavu od tváře až po špičky bot.
"Vypadáš krásně," řekl mi, vstal, chvatně dokráčel pod schodiště a podal mi ruku, abych mohla sejít posledních pár schodů. Nejistě jsem ho za ruku uchopila - navzdory horku kolem byla jeho dlaň docela chladná, ale nepřekvapilo mě to. Takže tady teď budeme dělat, že se nic nestalo, napadlo mě. Zahrajeme si na krásný bezstarostný svět, ale co pak?
Loki mě potom pomalou chůzí vedl skrz velký obývací pokoj a moderně vybavenou kuchyň ven na obrovskou terasu s obrovským členitým bazénem a vířivkou. Obojí bylo okázale nasvíceno a všude kolem rostla spousta exotických květin a keřů. Všechno to nádherně vonělo.
Uprostřed terasy stál prostřený stůl se svíčkami. Na něm stál velký stříbrný tác s poklopem a lahev vychlazeného šampaňského. Loki mě dovedl až ke stolu a odsunul mi židli, abych se mohla posadit. Ano, i tohle mu šlo naprosto dokonale, už odjakživa. Jestli byl v něčem dobrý, tak ve schopnosti dostat lidi přesně tam, kam potřebuje a dokázal k tomu skvěle využít všechny své schopnosti. Násilník a gentleman v jedné osobě. Perfektní manipulátor, který raději než zbraní bojuje svým omračujícím šarmem.
Potom přistoupil ke stolu a zručně odzátkoval lahev. "Dáš si trochu?" zeptal se s mírným úsměvem. Pokrčila jsem rameny. Vlastně mi to bylo opravdu dost jedno. Loki se na mě zadíval.
"Copak je?"
On se mě vážně ptá, copak je? To si myslí, že když mě zahrne luxusem a péčí, všechno se tím spraví? Potřásla jsem hlavou. "To je jedno. Tak mi trochu nalej..."
Loki zvedl obě skleničky, nalil do nich šampaňské a jednu mi podal. Potom zvedl ruku k přípitku a zamyslel se. Když otvíral pusu, že něco řekne, skočila jsem mu do řeči.
"Nebudeme si připíjet. Nemáme totiž na co," řekla jsem a Loki se zatvářil zmateně. Pak mu tváří proběhl asi milion emocí od vzteku, smutku, zmatku až k rezignovanému povzdechu. "Dobře," vydechl a jen lehce ťukl svou sklenicí o moji. Potom se posadil naproti mně a upil trochu z té své. Napodobila jsem ho. Víno chutnalo velmi dobře, bylo sladké, ale zároveň lehké a svěží.
Když jsme se napili, zvedl Loki stříbrný poklop z tácu uprostřed stolu. Byly na něm vyrovnány různé druhy paštik, sýrů, ovoce, zeleniny a pečiva. "Myslel jsem, že si na noc dáme jen něco lehčího," vysvětlil a já se pousmála.
"Naber si, co ti chutná," pobídl mě a já se nejistě chopila vidličky, abych si na talíř naložila několik kousků sýrů, menší trs hroznového vína a do pravé ruky jsem uchopila čerstvě rozpečenou francouzskou bagetu. Velmi pomalu a tiše jsem se pustila do jídla. Po chvíli jsem si všimla, že na mě Loki upřeně civí.
"Co?" zeptala jsem se otráveně.
"Jak se ti tu líbí?"
"Je tu krásně," připustila jsem o něco smířlivěji a trochu jsem se protáhla na židli. Jedli jsme dál a počáteční nervozita, která mezi námi panovala, odplouvala, čím déle jsme na terase seděli. Už byla úplná tma, ale stále bylo příjemné teplo. Znovu jsme si povídali jako tehdá v mé ložnici v sídle Shieldu, znovu jsme se smáli jako když jsme byli puberťáci, konečně jsem se zase cítila o něco líp.
Když mi Loki chtěl dolít víno, zaváhala jsem. Při své současné tělesné konstituci a při době, po kterou jsem ani nesmočila rty v doušku alkoholu, bylo jasné, že pokud mi jedna sklenička vehnala červeň do tváří, nejpozději po třetí budu nejspíš pod stolem. Přesto jsem jeho ruku svírající lahev odstrkovala dost vlažně, až mě přesvědčil.
"Je tu vážně krásně," zopakovala jsem po bůhví jak dlouhé době, co jsme tam seděli, uzobávali jídlo a popíjeli, zhluboka jsem se nadechla nočního vzduchu a požitkářsky se protáhla na židli. Rozpažila jsem ruce a když jsem je pokládala zpět do klína, shodila jsem ze stolu příborový nůž. Loki se rozesmál. "Ty jsi opilá," konstatoval pobaveně. Pravdou bylo, že sklenku mi doplnil ne jednou, ne dvakrát, ale asi tak tisíckrát.
"Nejsem," odpověděla jsem přísně a vstala tak prudce, až jsem ze stolu shodila i prázdnou skleničku. Loki se mohl smíchy potrhat. "Co je na tom tak vtipného?" zeptala jsem se naoko rozčileně, zatímco Loki ke mně přistoupil a odsunul mi židli, asi abych toho nezbourala ještě víc.
"Nechceš se jít podívat na pláž?" zeptal se mě a já vděčně přikývla. Nabídl mi rámě, ale mně to přišlo v ten moment spíš směšné. Vykročila jsem směrem ke schodům, které se svažovaly přímo k soukromé pláži a Loki mě rezignovaně následoval.
Pod schody jsem si zula páskové sandály, nechala je pohozené tam, kde jsem je vyzula a rozběhla se dosud vyhřátým bělostným pískem směrem k moři. Po dlouhé době jsem se zase cítila svobodná. Možná to bylo tím výborným šampaňským, možná pohádkovým prostředím, ale najednou jsem měla touhu tančit. Midgard byl úplně jiný než Ásgard, ale teď v tuhle chvíli se mi zdál překrásný.
Příroda kolem, měsíc a hvězdy, šum moře, vlahý vánek, bylo snadné si namluvit, že se vlastně nic neděje, že jsem vlastně někde na relaxační dovolené... s kamarádem...
Otočila jsem se zpátky a Loki s úsměvem pomalu kráčel pískem mým směrem.
"Je to nádhera," zaječela jsem na něj a v ten moment mě napadlo něco naprosto šíleného. Vykasala jsem si šaty do půli stehen a rozeběhla jsem se vstříc mořskému příboji. Voda byla nad očekávání teplá, bylo to tak příjemné, že jsem ztratila zbytek zábran a vřítila se do vody po pás, šaty nešaty.
"Sif, pojď ven," volal na mě Loki, který se zastavil kousek od vody.
"Pojď ty sem, voda je skvělá," zakřičela jsem na něj a v tu chvíli mě spláchla neposedná vlna, takže účes a makeup vzaly za své. Nevadilo mi to. Voda mě objala jako náruč milence, bylo mi jedno, že se koupu v šatech, v tu chvíli mi bylo prostě úžasně.
Loki pořád stál na břehu a očividně váhal. "Jsi opilá, pojď ven, ještě se utopíš," pronesl. Zklamaně jsem si odfrkla. Zrovna on si teď bude hrát na zodpovědného. "Budeš si pro mě muset dojít," křikla jsem na něj a nehodlala se hnout z místa.
Rezignovaně si povzdechl a vkročil do vln. "Ty jsi fakt blázen," řekl se smíchem, došel příbojem až ke mně, popadl mě do náruče a chystal se mě přehodit přes rameno, aby mě odnesl pryč.
"Ještě ne," zaprosila jsem. "Je tu krásně, to nemůžeš popřít," řekla jsem a společně jsme se otočili směrem k nekonečné mase vody, ozářené dorůstajícím měsícem a hvězdami, abychom tam dlouho stáli, nechali se houpat vlnami, poslouchali šumění příboje a zpěv nočních ptáků....
A potom mi došlo, že Loki mě stále drží v náručí. Zvedla jsem k němu pohled a v ten moment mezi námi proběhlo cosi jako záblesk elektrického proudu. Znovu jsem se postavila na nohy a přitiskla se k němu blíž. Objala jsem ho kolem pasu a dlaní levé ruky mu zajela do vlasů. Něco uvnitř mi říkalo, že tohle je špatně, ale víno, které mi zatemnilo celé racionální uvažování, námitky mého mozku spolehlivě rozpustilo.
Loki náznak okamžitě pochopil. Přitáhl mě k sobě a jeho prsty prohrábly moje vlasy stejně jako jsem to před chvílí udělala já jemu. Potom se ke mně sklonil a jemně mě políbil na spánek, potom jemnými motýlími polibky zasypal linii mé tváře a nakonec jeho rty sklouzly na můj krk. Tiše jsem vydechla a Loki se pousmál - jeho horký dech mě zalechtal na hrdle... potom se znovu napřímil a zblízka se mi zadíval do očí. Usmál se a potom se jeho rty přibližovaly k mým...
"Měli bychom jít spát," zašeptala jsem najednou, strach, panika a zmatek se vrátily zpátky do mé hlavy. Loki si tiše odkašlal a pustil mě.
"Dobře," řekl tiše a společně jsme se vydali ven z vody.
Když jsme byli zpět na břehu a kráčeli bílým pískem, Loki mávl levou rukou a oba jsme byli v okamžiku zase suší a upravení.
"Díky," pousmála jsem se a dovnitř už jsme šli tiše.