Isabell
Sedíme všichni v obýváku. Já klidně míchám vodu ve skleničce a pozoruju ostatní. Marco sedí spokojeně ve svém křesle a v očích má stále jiskřičky nadšení. Kluci sedí mlčky zařezaní už asi deset minut. Já čekám, dokud jeden z nich neotevře pusu a nevydá aspoň jednu hlásku. Justin se rozhodoval už několikrát, že něco řekne, místo toho však jen němě otevřel pusu a pak jí zase zaklapnul.
Tohle mě vážně přestává bavit, nechápu v čem je problém? Bože můj, tak jsem holka které se bojí Podsvětí, a o co jde? Nic to nemění. Dopila jsem vodu ve skleničce a odložila ji na stůl. Vstala jsem a protáhla si ruce.
''Fajn, tohle už je vážně debilní. Přestaňte na mě čumět jak na mimozemšťana a dejte se probůh do kupy. Nebo vám budu muset vymýt mozek.'' Mrkla jsem na ně a otočila se na Marca který se trochu pochechtával. Když jsem ještě jednou sekla pohledem po klucích měli vyděšené výrazy a já si musela protřít obličej.
''Bože můj! Vždyť to je jednom ve filmech, vy jste fakt úplně nemožný. Já na to nemám, zeptejte se Marca nebo vás tady podříznu.'' Zamumlala jsem a až pozdě si uvědomila co jsem řekla. V očích se jim zrcadlila smrt a byli bílí jak stěna.
''To není možný.'' Zamumlala jsem vyčerpaně a otočila se na odchod. ''Aby jste se uklidnili, tak vás neplánuji zabít. Kdyby ano,už tu dávno nejste hoši a hlavně, by jste o tom ani nevěděli. '' Mrkla jsem na ně a odkráčela jsem si to do tělocvičny.
Vlastně pochybuji že jim tohle vůbec pomohlo se uklidnit a taky si nejsem jistá jestli budou mít klidné spaní. Nebo jestli vůbec dneska přimhouří oči, protože když jsem je viděla jak se vyděšeně tvářili na každou mou větu, asi budu muset vynechat všechny věci se zabíjením, ubližováním, se zbraněmi a všeobecně s násilím nebo se mi tu sesypou a já si budu moct hledat nové kamarády.
Shodila jsem ze sebe triko a nandala si rukavice na ruce. Ještě než jsem přešla k boxovacímu pytli jsem zapnula písničky a rychle se protáhla. Pak už jsem se pouze soustředila na moje údery. Bylo to rytmické a spíše odpočinkové. Žádná agrese, žádný smutek nebo něco, spíš obyčejný trénink.
Postupem jsem přidávala trochu na síle až se pytel rozhoupal a já se musela vyhýbat a skákat okolo něj. Dost dobře si pamatuju když jsem byla malá, bylo mi osm a bratr trénoval.
Sledovala jsem ho vedle rádia a zapamatovávala si každý jeho úder. Každý jeho krok a každičký nádech. Vnímala jsem jak hluboce dýchal, jak se přímo snažil pokořit sám sebe a čím dál víc přidával na síle. Už teď mi bylo jasné, že to není dobré. Sledovala jsem ho už po několikáté a tak vím co by se stalo.
Vstala jsem a přešla k němu. Neměla jsem šanci zadržet pytel a tak jsem na něj promluvila. ''Takhle ne, tohle je špatně a ty to víš.'' Udeřil naposledy a stočil pohled ke mně. Zastavil pytel a vydýchával se.
''Já vím, já vím.'' Zamumlal a tak jsem mu podala pití. Vděčně se na mě podíval a hltavě se napil. Odhodil flašku pryč a protáhl si ruce i nohy. ''Uklidni se. Nic to není. Musíš se nadechnou a vydechnout. Pamatuješ ne?'' Pousmála jsem se na něj když se na mě díval z vrchu.
''Pravidlo tří nádechů.'' zamumlal a pokroutil hlavou. ''Izzy, takhle to ne- '' '' Nebuď hloupí a udělej to.'' Skočila jsem mu do řeči a stála si za svým. I jako dítě jsem byla tvrdohlavá.
Naposledy se na mě podíval než zavřel oči a zhluboka se nadechnul a pak vydechnul.
Jedna. Dva. Tři.
Díval se před sebe a pak se na mě s malým úsměvem otočil. ''Funguje to.'' Zaksichtila jsem se na něho. ''Jistě že to funguje, snad o mě nepochybuješ bráško.'' Tělocvičnou se rozezněl jeho smích.
''Děkuju.'' S jeho slovy jsem si odešla zpět sednout a sledovala ho jak pravidelně dýchal a boxoval. Nebylo to agresivní a neuvážlivé. Bylo to tak, jak to má být. Když byl spokojený se svým výsledkem tak zastavil pytel a odhodil rukavice. Ještě se protáhnul a pak se svalil na zem.
Přešla jsem k němu a lehla si vedle něho. Byl zpocený a funěl mi do vlasů čemu jsem se musela zasmát. ''Strašně páchneš.'' Ohodnotila jsem ho. ''Tak si to zkus.'' Zamumlal vyčerpaně a zavřel oči. Potichoučku jsem vstala a vzala si ty nejmenší rukavice co tu byli, i tak mi ale byli větší. Byla to snad i dětská velikost ale stále ne přesně ta moje.
Znovu jsem přišla k pytli a bouchla do něj rukou. I přes to že jsem jí měla zpevněnou jak říkal táta bratrovi mě to bolelo a já zaskučela. Jenže, jak malé dítě může mít zpevněnou ruku? ''To bolí!'' Vypískla jsem. ''Jistě že to bolí blázínku. Jsi moc malá a nemáš sílu. Můžeš si něco udělat. '' Stoupnul si.
''Ale já to chci zkusit.''Zamumlala jsem a sklonila hlavu dolů. Viděla jsem jak si přede mě klekl a zvedl mi hlavu abych se dívala na něho.
''Něco tu mám, ale neříkej to tátovi.'' Zašeptal. Horlivě jsem přikyvovala a sledovala jak se jeho záda vzdalují ode mě a otvírá dveře, kde bylo uschované náčiní.
Pochvíli znovu vyšel s něčím v ruce a postavil to i se stojanem přede mě. Nejdřív jsem neměla tušení proč sem tahá stojan ale když pak na něj zavěsil menší boxovací pytel světle modré barvy tak se mi pozvedli koutky. Sundal mi rukavice a dal mi jiné, menší a rozhodně hezčí. Byli taky světle modré a já se na něj zářivě usmála.
''Tak, teď do toho bouchni. A nezapomeň mít zpevněnou ruku.'' řekl a pobídl mě. Přeměřila jsem si ještě jednou ten pytel přede mnou a pak jsem se napřáhla a bouchla. S údivem jsem zjistila že to nebolelo a že se pytel aspoň o malilinko pohnul, nebo spíš ten povrch. Znovu a znovu jsem do toho bouchla a pak ještě jednou. ''Ono se to hýbe!'' vyjekla jsem a skočila Nickolasovi kolem krku.
''Si silák.'' Rozhrabal mi vlasy. '' Je to dětský pytel, nemáš ještě takovou sílu, ale až budeš větší, jsem si jistý že zvládneš levou zadní to co já.'' Políbil mě na vršek hlavy a pak přešel za pytel. ''Tak pojď, chci vidět co dokážeš.''
*
Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. Bylo to vůbec poprvé co jsem boxovala jako on. Ne že jsem jen mlátila do nějakého pytle a nebo dělala že boxuju. Já jsem doopravdy boxovala.
Už jsem to zvládla bráško, už jsem to zvládla.
Kdyby tady byl, mohl by mi držet pytel. Mohl by mi znovu oplatit větu co jsem mu řekla. Že páchnu. Když mi bylo čtrnáct tak mi boxování šlo zas o něco líp. Nemusela jsem mít dětský pytel a rozhodně jsem neměla dětské rukavice. Přesto jsem ještě stále neboxovala jako můj bratr který už to uměl dokonale.
Jednou když jsem trénovala za mnou přišel, bylo to obráceně a on mě pozoroval opřený o dveře. Když jsem se na chvíli zastavila, abychom si mohli popovídat tak ke mně přišel a jeho první věc byla že strašně páchnu. Naschvál jsem ho obejmula a nikdy nezapomenu na to, jak se tvářil.
Zahnala jsem vzpomínky zpátky a s menším úsměvem jsem dál pokračovala v boxování. Kontrolovala jsem svůj dech a dávala důraz na každý můj další úder. Byli přesně mířený, nikdy jsem se netrefila jinam, nikdy jsem špatně neudeřila a nedej bože, aby ten pytel udeřil mě. Byl už dost rozhoupaný a mé údery nabývali na síle a hlavně byli čím dál rychlejší.
''Hej, ten pytel ti nic neudělal. '' Zasmál se Tayler a stoupnul si ke mně. ''To nevíš, třeba mě plánuju udusit.'' Významně jsem se na něj otočila a viděla jeho pokroucení hlavou. '' To víš že jo. Já ho tady pak zamknu.'' Mrknul na mě a stoupnul si za pytel. Chytl ho aby se nehýbal a vyzval mě pohledem abych pokračovala.
Narovnala jsem si rukavice a začala znovu boxovat. Bylo jasné že Tayler cítil tlak který jsem vyvinula a tak věděl, kolik vkládám síly do každého úderu.
Nechtěla jsem jen mlčet a tak jsem trochu zvolnila tempo aby mi bylo dobře rozumět. ''Co si o mě myslíš?'' Povytáhla jsem na něho bočí ale stále jsem věnovala pozornost dalším úderům a svému dechu.
''Co bych si měl myslet?'' Oplatil mi to otázkou. ''Já nevím. Pravděpodobně to stejné, protože nic se nemění. Jen..'' Odmlčela jsem se a přestala boxovat. ''Já vlastně nevím, nechci aby se něco měnilo Taii.'' Podívala jsem se do jeho hřejivých očích a znovu udeřila.
Možná jsem měla menší strach z jeho odpovědi. Byl tu pro mě od začátku. Vlastně už od té doby co jsem se narodila mě znal a tak nějak nevím, jestli se teď necítí zraněný, nebo zrazený? Asi ano. Nevím co si o mě myslí, nevím co si myslí o tom co dělám.
''Možná. Jen možná mám strach že mě zavrhneš. Nebo tu osobu které se všichni bojí. Já nevím jestli ji příjmeš. Nevím jestli jí vůbec chceš znát. Já vlastně nevím nic Taii. '' Nadechla jsem. ''A ty tu mlčíš a držíš mi boxovací pytel a neřekneš ani to zatracený slovo. Takže já fakt nevím co si myslíš.'' Vydechla jsem a bouchla do toho zatraceného pytle. Jako by i on se mi vysmíval.
Přestala jsem boxovat a odhodila rukavice stranou. Protáhla jsem se a krom rádia tu bylo to zatracené ticho. Přešel ke mně a zadíval se mi do očí s menším úsměvem.
''Víš, jsi holka která má zbraň. Řídí líp než já a vlastní klub a noční závody.'' Uchechtl se. ''Myslíš, že mě může něco překvapit?'' Zasmál se. ''Vlastně, jsem tak nějak věděl že neděláš jen tohle, znám tě 21 let, takže už něco o tobě vím Izzy.'' Usmál se.
''A to si mi nemohl něco říct?! Víš jak jsem byla vynervovaná že budeš zklamaný nebo uražený nebo že mě nebudeš mít rád! Sakra Taylere.'' Vydechla jsem. ''Tys tady mlčel jak řípa a mě se honili v hlavě různý scénáře kde mi řekneš že jsme spolu skončili, kde budeš zklamaný a nebo že ke mě budeš mít odpor a ty. Ty - '' Přerušil mě když mi zaspal pusu a pevně mě obejmul.
''Ty jsi vážně neskutečná Isabell. Nikdy v životě tě nenechám samotnou, a je jedno jestli mi za rok oznámíš že si mimozemšťan, nebo že si vyráběla ve sklepě bombu nebo že si lesba!'' Vyjekl a já se zasmála.
''No, i když s tou lesbou.'' Odtáhl mě od sebe na délku paží. Zatvářil se vážně a spustil. ''Slib mi, že si vybereš nějakou hezkou holku která bude chytrá, možná by mohla mít ráda i kluky, však víš. '' Zamumlal a chtěl pokračovat. ''Taylere, už drž hubu.'' zasmála jsem se obejmula ho. Jelikož neměl rovnováhu tak jsme oba přistáli na zemi a začali se neskutečně smát.
'' Takže příjmáš mou další tvář?'' Podívala jsem se na něj když jsem se uvelebila na jeho břichu. ''Mám ještě poslední otázku.'' Odmlčel se a já kývla aby pokračoval. ''Jak ses k tomu dostala?''
Ou. Tak na to jsem nepomyslela. ''No...'' Prohrábla jsem si vlasy. ''To je přísně tajné.'' Řekla jsem na konec a Tai na mě povytáhl obočí. ''Tak nějak jsem se dost často potulovala tam kde sem neměla no a pak.. '' ''Počkej jak jako tam kde si neměla?'' Jo, tak tohle asi není dobré téma.
''No však víš, trošku horší čtvrtě a pak ty párty, závody a jiné pouliční akce.'' Zamrmlala jsem a odmávala to rukou. '' Jiné akce ?'' Podíval se na mě. ''Možná sázky,tanec a pocker.'' Zamrmlala jsem tak rychle aby to neslyšel. ''Co si říkala?''Posadil se.
''Hele to je jedno. Není to nejlehčí ti to vysvětlit. Prostě jsem viděla víc věcí než by normální holka měla a tak trochu zasahovala do věcí, do kterých by taky nikdo normální zasahovat neměl a postupem času jsem se vypracovala tam, kde jsem teď. '' Odmlčela jsem se. ''Každopádně mě nikdy nikdo neviděl a proto taky skoro nikdo neví, kdo Eso je. Pracovala jsem na tom dlouho a nebyla jsem tak blbá aby ostatní věděli mou identitu takže se neboj. ''Pousmála jsem se na něj.
''Kdo všechno ví kdo jsi?'' Zeptal se. ''Říkal si jednu otázku, tohle byli nejmíň tři. '' Řekla jsem a on se na mě podíval pohledem ať to ani nezkouším a mluvím.
''Víte to vy a pak dva další lidi. Neboj se, vybírala jsem pečlivě a mám pro to důvody. Ani lidi kteří pro mě pracují mě neznají.'' Odpověděla jsem. Přikývl a znovu otevřel pusu. Nepochybně z něho vypadne další otázka kterou nemám šanci zarazit.
''Kdo jsou lidi co pro tebe pracují? A co přesně děláš?'' Když viděl můj pohled tak tu panovala ticho. '' Prosím, jsou to poslední otázky.'' Řekl a já rezignovaně kývla. Ten člověk je fakt zvědavý.
''Povětšinou to jsou zabijáci. Nebo ne tak úplně. Jsou speciálně cvičení a všichni jsou nejlepší ve svých oborech. Není tam nikdo kdo by zaváhal, nikdo kdo by nesplnil můj příkaz. Když řeknu ať se zastřelí, zastřelí se. Když mu řeknu ať postřelí svého nejbližšího tak to udělá. Řeknu hop a on skočí. Stačí říct jen jedno slovo, jakýkoli příkaz a oni to bezvýhradně splní. Neexistují výjmky. Nejsou možné chyby.'' Podívala jsem se na něho. Měl trochu zmatenou tvář a hlavně zamračenou.
''Ale proč by to dělali?'' Další otázka. Bylo mi jasné, že dokud mu neodpovím tak neodejdeme a tak jsem to ani neřešila. ''Je to skoro jako gang. Máte šéfa a povětšinou s ním souhlasíte, u vás můžou fungovat kompromisy ale stejně máte nějakou váhu. Ať chcete nebo ne. Vy jste trošku jiní než ostatní. Nefunguje to tak jak u vás. Jsou gangy kde rozhoduje jen jeden, kde se klidně postřílí kvůli názorům a kde postavení rozhoduje a je jedno jestli máš ty dobrý názor nebo špatný. Když si dole, je tam i tvůj názor. '' Odmlčela jsem se a pokračovala.
''To jsou povětšinou výjimky, jindy je gang jako druhá rodina, ale stejně postavení šéfa, je furt zásadní takže ne vždy můžeš změnit jeho názor. Lidi kteří pro mě pracují nikdy nebyli obyčejní. Nikdy neměli ten klasický život, kdy nemáš nejmenší tušení co to je Podsvětí, co to je žít pro noční život jinak než na diskotékách. ''
''Ti co nechtějí, tak je nechávám být. Ale pravda je, že je rvačka o to být tam kde jsou oni. Je to určité postavení a i když bys byl můj voják, furt máš navrch oproti vůdcům gangu. Bojí se tě. Ne tolik, ale bojí. Mají vůči tobě respekt.'' Pokračovala jsem dál v mém dlouhém monologu.
''Nezabíjím nevinný, já je chráním. Na moje postavení ve hře se nedostaneš tak že mě zabiješ. Nedostaneš se tam když mě přelstíš. To si myslí oni, ale není to pravda. Nejde to. Nejde mě dostat dolů a ani kdybych já sama odstoupila, nikdy nebude to postavení mít stejnou váhu jako když tam sem já.''
''Furt v tom plavu.'' Prohrábl si vlasy Tayler. ''Existují určitý pravidla. Pravidla který se musí dodržovat. Tady u toho nezáleží jaké máš postavení nebo jestli tě někdo zná, jestli máš někdy výhody. Každý je musí dodržovat.''
'' A co když ne. Co když je nezná nebo je poruší?'' Znovu se otázal. ''Zná je každý. Každý kdo jen jednou páchne do toho světa. Už je součástí a nezmění to. Buď významná nebo ne. Ty co nejsou necháváme být. Někdy se už nikdy neukážou a žijí svůj život, když příjdou znovu, řídí se pravidly. Neexistuje výjmka Taii. Když porušíš je trest. ''
Podívala jsem se na něho a viděla jak polknul. Věděl o tom. Věděl o tom jaký je trest. ''Můžou se pravidla změnit?''Kývla jsem.
''Jistě že ano. Nestává se to často, skoro vůbec. Víš, existují nepsaná pravidla, jsou to ty které lidi radši nechtějí vědět. Nechtějí je znát ale přesto jsou. Vědí o nich. Ale snaží se je vytěsnit, a proto jsou nepsaná. Víš o nich ale děláš všechno proto, aby ses ani o píď nepřiblížil. Nemluví se o nich, ale každý ví co se stane když je poruší, každý i ten kdo ostatní pravidla ignoruje, si dává bacha. ''
''Takže se Podsvětí řídí pravidly a když se poruší následuje trest. Tebe se vlastně všichni bojí a lidi co pro tebe pracují tě neznají. Radši nechci vědět podrobně jak ses k tomu dostala. Ale, jak víš kdo poruší jaký pravidlo. Vždyť lidí se v Podsvětí hemží jak much.'' Trochu si to shrnul a zase mi položil otázku.
''Mám lidi všude, nic jim neuteče. Není možný abych o něčem nevěděla. A navíc, Podsvětí se dělí na menší skupinky. Zjednodušeně. Míň důležitý, obyčejní lidi co se do toho namočili, sem tam nějaký drbny co omílají cokoli co slyší a rozšiřují pravdivé i nepravdivé informace a štětky. Potřebný, to jsou povětšinou prodejci a informátoři. Pak jsou prostě 'obyčejné ' gangy a to co k nim patří a nakonec ti co jsou nějak nebezpeční nebo víc významný, takže třeba dealeři a nájemní vrazi. '' Nad slovem obyčejné jsem udělala uvozovky protože gang není obyčejný, jen povětšinou neškodí když není nějaký spor a taky obchoduje.
''Je to jednoduché. A už přestaň s otázkami, stejně v tom snad plaveš ještě víc.'' Zasmála jsem se. Promnul si obličej a podíval se na mě. ''Fajn, fajn. Něco jsem pochytil a snad i pochopil. Nevěřil bych že je to složitý a už vůbec ne, že to vlastně celé ovládáš ale zkráceně.''Nadechl se na pokračování.
''Je to hustý.'Vypustil z pusy a já se musela zasmát. Vážně jsem v žádném případě nečekala takovou konečně reakci ale jsem ráda že to vzal.
Oba jsme už stáli na nohou a já vypínala písničky. Uklidila jsem věci tam, kam patří a vrátila se k Taylerovi. Chytnul mě kolem ramen a společně jsme vyšli pryč.
''Jsi stále má malá sestřička. '' Šeptl mi do vlasů a já se spokojeně uculila. Vyšli jsme schody nahoru a já zapadla okamžitě do své sprchy. Jsem ráda že se nic nemění.
--------
Hi people. I'm back!
Tak, po týdnu jsem zase u počítače a posílám Vám rovnou další kapitolku u které jsem se snažila vysvětlit postavení Izzy v Podsvětí. Doufám že to všechno chápete a nemáte v tom zmatky, kdyby něco, tak mi napište a já vám to třeba blíže vysvětlím do zpráv, aby se to dalo pochopit.
Teď ale k jiné věci. 1K Přečtení?! :OO Bože můj, lidičky! To je neuvěřitelný. <333 Strašně moc děkuju, když jsem přišla a viděla, že u mé druhé povídky je 1K reads tak jsem na to koukala, jestli si ze mě neděláte srandu. Vážně moc děkuju, doufám že můj příběh budete číst dál a že Vás bude i nadále bavit! ^^^ Takže ještě jednou Vám strašně moc, moc, moc všem děkuju! <33
Hope U like it!
-El