Lehla jsem si na trávník zvlhlý deštěm. Nic jiného mi nezbývalo. Dovnitř jsem se vloupat nemohla. Tedy, mohla, ale nač to. Klidně můžu spát jako bezdomovec. Jako vždycky. Schoulila jsem se do klubíčka aby mi bylo teplo a usnula. Od všeho toho breku jsem byla nehorázně unavená.
,,Dělej Christine, musíme jet." Matka mě chytila za rameno a odtáhla. Vyškubla jsem se jí. Nestála jsem o to aby mě tahala jako nějakého psa. ,,Laskavě mě nech." Křikla jsem na ní. Matka si dala ruce v bok a podívala se na mě tím pohledem: Co si to sakra o sobě myslíš? ,,Christine Argentová, jak to se mnou sakra mluvíš." Protočila jsem očima. ,,A teď sebou laskavě pohni, ať nezmeškáš vlak." Štěkla a odešla do kuchyně pro klíčky od auta. Smutně jsem se podívala na svojí sestru. Allison se zvedla z postele. Objala mě a pevně sevřela. ,,Budeš mi chybět sestřičko." Zafňukala mi do ramene. Po tváří mi ztekly slzy. Ach ty nehorázné slzy. Vždycky přijdou v tu nejhorší chvíli. Vzlykala jsem do jejího trička. Ona nebrečela. Vlastně ani nevěděla co se děje. Bylo mi to tak líto. Já přijdu o svou jedinou sestru. A ona přijde o tu svou. Hladila mě po vlasech. ,,Christine!" Zaječela nevrle matka zezdola. Odlepila jsem se od Allison. Ta se uculila. A dala mi poslední pusu na tvář. ,, Já ti budu psát dopisy?" Ujistila mě. Usmála jsem se na ní a seběhla dolů po schodech. Ještě mě přes zábradlí sledovala a já jsem vyšla ven.
Už jsem se do toho domu nikdy nevrátila. Jsem si jistá, že to Allison rodiče řekli až když se měli stěhovat. Byla starší a asi rozumnější. Věděla, že se nemůžu vrátit. A pak když jí naučili lovectví, došlo jí, že jsem odepsaná. Ale pořád mi psala dopisy. Alespoň, že ona na mě nezapomněla.
Ale nechala se zabít! Jen aby zachránila partu nějakých pitomých teenagerů! Jejích přátel?! Nebyli to její přátelé. Vždyť zemřela právě kvůli jednomu z nich. ZEMŘELA KVŮLI STILESOVI! Vztek ve mě vřel. Přímo bublal.Cítila jsem jak rudnu. Cítila jsem jak mi rudnou oči. A pálilo to. Šíleně. Zavřela jsem je a začala jsem kolem sebe hystericky máchat rukama. Oslepená jsem na razila do stromu. ,,Sakra!" Zaječela jsem. Strom pod mým dotekem okamžitě vzplanul. Uskočila jsem a dopadla jsem na do trávy. Už mě to nepálilo. Něco jsem zapálila. Zase. Musela jsem zdrhnout. A to hned, jinak mě tu ještě někdo načapá. Vyběhla jsem do ulice a namířila jsem si to nejbližšího lesa. Byla jsem dost rychlá. Vždycky. Běžela jsem a běžela. Nic jsem neviděla. Sice to už nepálilo, ale byla jsem pořád trochu oslepená. Snažila jsem se nevrazit do nějakého stromu. Ale bohužel, vrazila jsem do něčeho jiného. Do domu.
Pořádně jsem si protřela oči. Už jsem zase viděla skoro normálně. Už jsem si konečně mohla prohlédnout díky čemu jsem teď ležela v mokrém listí. Dům, ale pořádně ohořelý dům.
*Jo, každý má něco (teda snad kromě Stilese) a i Christine něco má. Kvůli tomu ji přece zavrhli.
Dneska to bylo kratší, ale za to s jednou velkou informací :)*