Jen co jsem vešla do obývacího pokoje, zhrozila jsem se nad tím, co jsem tam viděla.
Na zemi ležící máma s tátou a malou Sydney, co byla celá od krve v objetí mé matky, která byla taktéž celá od krve a ležela nehybně na zemi.
Nad nimi stál ten muž, kvůli kterému jsem to, co jsem! Muž z lesa! Stál tam a koukal na mě. Náhle prolomil to strašné ticho.
„Tohle je tvou součástí, zabíjet lidi. Udělal jsem ti tím i laskavost, že jsem zabil tvé nejbližší, ber to tak, že rodinu už máš z krku." uchechtl se chladně.
„Já nejsem a nikdy nebudu jako ty!" vykřikla jsem a cítila, jak se ve mně hromadí vztek.
„Že ne?! Tak to se ještě uvidí!" vzhlédl směrem k mámě a já si až teprve teď všimla, že jako jediná z mé rodiny ještě dýchá. Přiklekl k ní a surově ji vzal za její rudé dlouhé vlasy. Z úst a nosu ji tekly potůčky krve, ale stále byla živá víceméně....
„Ou, podívejme se, někdo tu má tuhý kořínek. Nějaké poslední přání své dcerušce?" uchechtl se a s předstíraným zájmem na ni hleděl.
„A-ano, n-nezapomeň T-Tori, vztek a bolest!" sykla bolestně. Já věděla co dělat. Nechala jsem přeměnu zajít až do konce a vrhla se jí na pomoc.
Ten muž na mě jen nechápavě koukal a jeho nepozornosti mamka využila. Najednou, se jí na obličeji objevily rysy vlkodlaka a rozzářily se jí její krvavě rudé oči!! Mamka ho hbitým pohybem jedné ruky skolila na zem a pohlédla na mě.
„Tori zabij ho! Staneš se tak také alfou a budeš v bezpečí!" nařídila mi a při tom držela při zemi toho mizeru.
„Jak ho mám zabít? Proč to nemůžeš udělat ty?" vyhýbala jsem se tomu. Nechci nikoho zabít! Nikdy! Nebudu stvůra, jako je on!
„Protože já se o sebe umím postarat, jsem už alfa, ty ne! A na otázky teď není čas, prostě ho zabij!!" poslední slovo zakřičela. Nejistým krokem jsem k ní přistoupila a ona se na mě usmála. Taktéž si stoupla, a tak jako on ji před chvílí, ho hrubým trhem nahoru vytáhla za vlasy na nohy.
Hlas v mé hlavě mi říkal, ať se nekoukám, jak to udělám a není to moc na dlouho. Udělala jsem, co mi říkal vnitřní vlk. Zavřela oči, napřáhla ruku s drápy a... vymrštila ji před sebe. Když jsem se vzpamatovala, muž ležel mrtvý pod mýma nohama, a já měla ruku celou od krve. V tom se matce podlomila kolena a skončila na zemi.
„Mami?! Mami co se děje?! Co je ti?!!" vykřikla jsem hystericky.
„Ten muž mi probodl drápy záda, než si přišla... Sotva jsem ho udržela na té zemi. Ale ta bolest se zvětšuje, nedokážu se hýbat, Tori..." nestihla doříct to, co chtěla, protože jsem jí skočila do řeči.
„P-počkat jak probodl záda drápy? Já té teď potřebuju! Nesmíš mě teď opustit!!" začaly mi téct slzy po tvářích. Nesmí teď zemřít, neměla bych už nikoho...!
„Já tě neopouštím Tori, budu pořad s tebou ve tvém srdci. A navíc ty o tom ani nevíš, ale jsi ještě něco víc než jen obyčejný vlkodlak... . Až nastane můj konec, musíš okamžitě opustit město a jet do města jménem Thedford! Žije tam tvůj pravý otec a tvůj bratr. Otec je tamější šerif a tvůj bratr se jmenuje Thomas je trochu starší než ty. Oba se jmenují příjmením Lambert. Najdi je a řekni, že tě posílá Isabella Foxter, že jsi jeho dcera... ehm.. ehm" odkašlávala krev, jenže černou krev!
„Mami!" vykřikla jsem zděšeně.
„To nic už to přichází. Hlavně si pamatuj, když ucítíš, že se měníš v ne zrovna nejlepší chvíli, vzpomeň si na věc, či osobu tobě drahou a zklidni se. Nikdo se nesmí dozvědět, co jsi zač! A hlavně pamatuj, že si měla rodinu, která to možná nedávala až tak najevo, ale strašně tě milovala..." poslední slova už skoro ani nešla slyšet. Zavřela oči. Zemřela. Zemřela mi v náručí a já nemohla nic udělat!!
„NE!!!" vykřikla jsem snad na celé město. Najednou jsem v dálce uslyšela vytí, a ne moc přátelské. Přibližuje se! Ne počkat, je jich víc! Nesmím ztrácet čas! Okamžitě jsem vyběhla schody, vzala kufr a všechno potřebné jsem do něj naházela. Zbytek si když tak koupím cestou.
Už jsem měla sbaleno, a tak jsem běžela dolů. Naposledy jsem věnovala pohled mé mrtvé rodině, kterou už nikdy v životě neuvidím. Teď mám jenom jeden cíl. Pomstít rodinu! Slyším kousek od našeho domů vytí. Asi to je smečka tam toho mizery!
Jsem teprve čerstvá alfa a jsem bez smečky snadný cíl. To není dobré. Vzala jsem si rodinné auto, dala kufr do kufru auta a jela směr Thedford, za mojí pravou rodinou...