Učebnicový kluk

první školní den Mike

Vstal jsem najedl se oblékl a šel jsem do školy o hodinu dřív, protože máme provázet prváky po škole. Doufám, že dostanu někoho normálního. A ne nějakého blba.
*ve škole*
" Víte kam, kdo s v jakou dobu půjdete?" zeptala se nás učitelka. "Ano." odpověděli jsme jednohlasně.
"Dobře, jděte si to v tom pořadí projít."
'Nechápu proč, ale dobrá.' procházel jsem školou a začalo se mi stýskat po prázdninách, už nebudu spát do oběda. Co se dá dělat, za pár let už nebudu ani chodit pravidelně domů, no možná, tak pravidelně pozdě. 'Miku co blbneš?!'
"Miku, poď už, za chvilku přijdou." zařval na mě kámoš přes půlku školy.
Přišli jsme do tělocvičny. Už tam byli třeťáci i čtvrťáci a pomalu přicházeli i prváci. Do dveří vešla holka, taková maličká od pohledu příjemná a stydlivá. Asi mě viděla. Doufám, že neslintám, protože jestli jo, tak je to blbej první dojem. Doufám, že ji budu provázet, abych na ni mohl nenápadně zírat. "Prváci dopředu do řady." nebo něco v tom smyslu zaječela zástupkyně. V pohodě ženská, může vypadat zle, ale asi jediná normální tady.
Nenápadně jsem zrychlil krok abych JI viděl. Vždycky, když se nedívala, tak jsem se díval já na ni. Byla tak krásná chtěl jsem za ní jít, ale už odcházela s Temy. Jmenuje se Lili. Lili Davisová.
"Lili Davisová." řekl jsem tak tiše, že to znělo spíš jako bych vydechnul. 
"Cože?" ozval se Matt. 
"Nic." 
"Tobě se líbí že?" 
"Co? O čem to mluvíš?"
"Nedělej, že nevíš. Ta nová. Líbí se ti."
"A s Mellisou Ianson půjde  Michael Jefferson."
"Sorry kámo." tak akorát v čas.
"Ahoj já jsem Michael a budu dnes tvůj průvodce." zasmála se.
"Ahoj." ... 'Co to děláš?!'
Celkem mě to nudilo. Mellisa vůbec nemluvila, a když už něco řekla, tak to bylo o ní. Přitom jsem to ani nechtěl vědět. Jo být to tak Lili, tak chci vědět všechno. Od toho v kolik vstává, až po to v kolik jde spát.
Jak už Mellisa odešla, tak jsem u východu zahlédl Matta.
"Čau Miku. Tak, co viděl si tu tvoji kočku?" začal se tomu strašně smát.
"Ne! A není to moje kočka."
"Zatím." kéžby zatím. "Hele támhle jde." a podíval se směrem k ní. Usmála se a já nemohl jinak, než usmát se taky. Vycházela ze dveří.
"Běž za ní!"
Neváhal jsem a rychlím krokem se vydal za ní.