Vstala jsem v 5. Oblékla jsem se, nasnídala a vydala se na autobus. Sedla jsem si a pustila hudbu. Teď už není cesty zpět. 'Proč z toho dělám takovou vědu? Každá 16-ti letá holka to zvládla nejsem výjimka.' Přijela jsem na tu osudnou zastávku, od které jsem musela asi 500 metrů pěšky ke škole. Aspoň že jsem si nevzala podpatky. Škola vypadala v pohodě. Bílá, vysoká a velké okna. Dveře byly taky velké. Nevím proč, ale přijde mi to jako dobré znamení. Šla jsem odhodlaně dovnitř. Hledala jsem tělocvičnu, kde jsme se měli celá škola sejít na přivítání do nového roku. Vešla jsem do dveří od tělocvičny a všude bylo plno lidí. Někteří se dívali do mobilů, holky se většinou objímali, kluci byli jako 'Yea brooo jak se vede?' no a pak jsme tu my. Ti, kteří nikoho neznají a pokukují jeden po druhém jestli k nim náhodou nepatří. Někdo zařval: "Prváci ať jdou dopředu. Šla jsem za stádem lidí ženoucích se vpřed. "Tak děcka přidělím vám nějakého žáka z druhého ročníku, který vás po uvítání provede po škole." řekla paní příjemným hlasem, asi ředitelka nebo zástupkyně. Už u vchodu jsem si všimla takového pěkného kluka. Myslím že si mě taky všiml. Jak já si přeju, aby byl druhák, ale co si to namlouvám. On by si o mě neopřel ani kolo. "Druháci se postaví do řady před prváky." ... 'Jo je tam.' mé srdce buši jako o život. "Lili Davisová půjde s Temy Swanovou." saaaakra já nemůžu mít štěstí. Přiběhla ke mě taková malá zrzka, už od pohledu mi byla příjemná.
"Ahoj já jsem Temy. Půjdeme?"
"Ahoj, Lili. Jo jdem." jeho ještě nevyhlásili.
"A ty, co posloucháš?"
"No, tak nějak všechno. A co ty?"
"Taky, to máme asi něco společného." zasmála se a pokračovali jsme v cestě.
"Tak jo, no a to byla celá škola. Ráda jsem tě poznala. Tak zítra?"
"Jo jasně." usmála jsem se a šla chodbou k východu. Kousek jsem popošla a stál tam ON. Podívala jsem se na něj s usmála se. On mě viděl a usmál se taky. Nejlepší pocit na světě.