„Neviděl ho někdo? Kde je?!" Zoufale křičí Polomužíček. Tedy náš nový učitel, který nás připravuje na zkoušky VZKU - všeobecné zkoušky kouzelnického umění, bývalý ministr čar a kouzel, profesor Ignác.
Není dávno co se podobná situace odehrála zhruba před třemi dny. Také něco zoufale pořvával, zatímco nikdo netušil co se děje. Pravdou je, že našemu profesorovi táhne na dobrých 143 let. Není to mladík, ale jeho bohaté zkušenosti a pestré kouzelnické dovednosti zaručují, že je menší úmrtnost v Zapovězeném lese, samozřejmě těch lidí, kteří tam i přes zákaz vstupují. Každým rokem přibývá studentů, kteří zvládají obranu proti určitým bestiím z lesa, jako třeba zaběhlým agresivním Škrknám, nebo černým jednorožcům.
„Pane profesore Ignáci! Pane profesore!" Zavolá na něj profesor Brumbál. Svižným krokem jej dojde a ihned si ho odvede kamsi pryč. Zbytek rozhovoru jsem tedy neslyšela. Jak jsem řekla, stejné jako téměř každý den.
Posedávám obvykle, jako dnes, na té samé lavičce uprostřed nádvoří. Harry odjel studovat na kouzelnický Trimestriál, což je jedna z nejsložitějších kouzelnických soutěží. Z 4 tisíc lidí projdou většinou tak dva nebo dokonce jen jeden kouzelník. Tato událost se děje jen jednou za dvacet let. Harry ji musí vyhrát.
A kde je Ron? Nejspíše vynechá celý ročník. Před třemi týdny, když začala škola, jsme šli jako obvykle každý rok, pomoci Hagridovi. Zaběhl se mu Tesák a my jej šli hledat do Zapovězeného lesa. Byla to moje chyba. Nedokázala sem se ubránit sama. Z toho šoku jsem nebyla schopná nic udělat, a kdyby nebylo Harryho zdravého rozumu, nejspíše by Ron skončil i hůře.