Klan lesních koček žil v lesích v horách odjakživa. Jenže les byl plný nebezpečí a to největší hrozilo od vlčí smečky, která zabíjela kočky a zaháněla je z lesů pryč.
Jednoho dne vlci zaútočili na klan a protože vlků bylo víc než obvykle, zemřelo mnoho koček a země byla zalitá krví. V ten moment však měsíc zahalil celé Slunce, obloha potemněla a z nebe sešli dva kocouři, kteří vlky odehnali svou děsivou silou a září, která se jim linula z očí. Byli to strážci slunce a měsíce. Nenáviděli zbytečné krveprolití a násilí, přáli si pouze mír a klid, proto se rozhodli tento klan chránit, pokud slíbí, že všechny kočky z klanu spolu budou žít v harmonii.
Klan dal strážcům tedy slib, že kočky v něm budou žít život v míru a uchýlil se na malém ostrůvku uprostřed lesa, kolem kterého proudila řeka, která tekla dále lesem a vedla, a stále vede, k vysoké hoře, jejíž vrchol byl placatý jako u sopky. Tam žijí strážci měsíce.
Od té doby žil klan v míru, uctívali strážce, a nikdy je nikdo již nenapadl. Byli chráněni a chráněni jsou dodnes.
,,...Už je nikdo nikdy neviděl, kromě ranhojičů, kteří s nimi komunikují ve snech. Díky nim můžeme žít mírumilovný život a pomáhají i cizím ztraceným kočkám dostat se k nám do klanu." Čmelák pokračoval ve svém obyvkle procítěném proslovu o tom, jak úžasní a ušlechtilí jsou strážci měsíce, a koťata ho dychtivě poslouchala a hltala každé jeho slovo. Fregatku už však to přehnaně dramatické vyprávění nebavilo. ,,Tsk, to ti tak žeru." Utrousila si pro sebe a protočila očima. Ležela poblíž nich, na hebkém pelíšku z mechu, ale poslouchat ty kecy už jí nebavilo. Zvedla se a odkráčela k hromadě s úlovky.
Fregatka byla svalnatá, tříbarevná kočka s dlouhou srstí, v jejichž žlutých očích se topil šedohnědý kocour jménem Krystal. Ale ona o něj zájem neměla. Její otec, Anděl, byl ranhojič klanu, což byl léčitel. Ranhojič musí znát každou bylinku, každou správnou léčbu na ránu, či nemoc. Zároveň ve snech komunikuje se strážci měsíce. Učedníka na budoucího ranhojiče zatím neměl.
Dále tam byl velitel klanu, Čmelák, lovci a lovkyně potravy, zaučovali vlastní učedníky. Nakonec dvě chůvy a pět koťat o která se staraly.
Všichni do jednoho věřili ve strážce slunce a měsíce. Jediná Fregatka ne. Že je nikdo v táboře nenapadá? Jsou obklopeni řekou přece, ve které je prudký proud a prochází se přes ní mostem z větve, po které kdyby se pokusil projít vlk, nebo jakýkoliv jiný predátor, propadla by se pod ním a strhl by ho proud. Že je ani mimo tábor nic nenapadne? Třeba tam prostě pro jejich predátory nejsou dobré podmínky! Třeba se jen stahují do jiných částí lesa, kam už nikdo z klanu nechodí. A že je ranhojičové vídají ve snech? Někteří přece mohli lhát a co se týče jejího otce, ten si ty sny nejspíš vsugeroval, tou svojí intenzivní vírou. Ranhojičové ji mají ze všech největší.
Fregatka si k sobě tlapkou přitáhla malou myš, lehla si k ní a chroupala. Nikomu o svém skeptismu říct nemohla. V nejlepším případě by na ni všichni hleděli s pohrdáním a věčně do ní rýpali, v nejhorším by ji vyhnali. Už takhle jí, až tedy na jejího otce a Krystala, v klanu nemuseli. Sama si to nikdy nepřiznala, ale nosila čumáček až moc nahoru.
A tak to vše skrývala. Musela.
ROZPIS KLANU
Velitel - Čmelák - Veliký, černý kocour se žlutýma očima
Zástupce - Lišák - Malý, světle šedý kocour, světle modré oči
Lovci a lovkyně - Rudoch - Do červena zbarvený kocour s oranžovýma očima
Bělák - Špinavě bílý kocour s modro zelenýma očima
Krystal - Šedo hnědý kocour, tmavě modré oči
Fregatka - tříbarevná kočka s hustou srstí a žlutýma očima
Pířečka - Bílá kočka s hustou srstí a modrýma očima
Bouře - Žlutá kočka se zvláštními, hnědými skvrnami, žluté oči
Ranhojič - Anděl - černobílý kocour s hustou srstí
Chůvy - Líska - tmavě hnědá kočka, zelené oči
Víla - Světle zrzavá kočka, jantarové oči
Koťata - Bobulka
Brouk
Dubík
Šedák
Nová knížka?!🗣
Jak se líbí úvod?