Z pohledu Christi: "Ahoj tati" řekla jsem nepřítomně když jsem procházela kolem kuchyně. Neměla jsem náladu se s ním bavit. "Chris" uslyšela jsem jeho hlas,ale nezastavovala jsem se. Už jsem byla před svým pokoje,ale tátovo otázka mě zarazila. "To mě chceš ignorovat do konce svého života?" zeptal se mě a já se otočila. "Ty si snad nepamatuješ co jsi udělala? Odešel si od nás a už ses mi vůbec neozval. Přijel si za mnou jen tehdy,když byl můj obličej skoro ve všech novinách!" zakřičela jsem na něj naštvaně a rozhodila rukama.
"Jen se tě snažím chránit." řekl a já se ironicky zasmála. "Před čím? Před Justinem? Nebo snad před sebou?" zeptala jsem se ho a táta si jen povzdychl. "Nechci aby ti ublížil." řekl vážně a já nad tím jen protočila očima. "Jediný kdo mi ublížil si byl ty! Odešel si!" zasyčela jsem na něj a potom vešla do pokoje,kde jsem se následně zamkla. To si snad dělá srandu? On si vážně myslí,že se mu teď hodím kolem krku a všechno mu odpustím? Ani náhodou! Neměl od nás odejít a ignorovat mě.
Naštvaně jsem smetla ze svého stolu všechny věci a strhala ze zdi všechny rodinné fotografie. Proč se všechno děje zrovna teď? Nechci být s tátou ani minutu, kvůli němu máma začala s alkoholem,všechno je jeho vina! Půl rok, jen debilní půlrok. To zvládnu, dokážu ho půlroku ignorovat,nic jiného si nezaslouží.
Justina teď rušit nemůžu je na focení, proto se půjdu projít. Táta ví,že jsem v pořádku a to by mu mělo stačit. V jednom domě s ním být nehodlám. Přešla jsem ke své skříni z které jsem si vzala černé leginy,šedivé tílko a k tomu červenou kostkovanou košili. Trochu jsem se ještě upravila a vyšla ze svého pokoje.
Seběhla jsem po schodech dolů až na chodbu,obula jsem se a chtěla odejít, bohužel jsem si všimla táty stojícího za mnou. Ten je vždy všude. "Jdeš za ním?" zeptal se mě. "Ne, jsi spokojený?" zeptala jsem se ho otráveně. "Takhle se mnou mluvit nebudeš" řekl varovně a já se jen uchechtla. "A co když jo? Co uděláš? Nic, protože bych tě stejně neposlechla." řekla jsem a vyšla ven z domu, už jsem se neohlížela a šla neznámo kam. Chtěla jsem se jen projít a provětrat si hlavu.
Táta si asi vážně myslí,že se teď k němu budu chovat stejně jako předtím. To je ale na velkém omylu. Kdyby se aspoň omluvil,ale on ne! To raději bude mít svou hrdost.
Došla jsem do parku a porozhlédla se, moc lidí tu nebylo. Sedla jsem si na nejbližší lavičku a vytáhla si z kapsy svůj mobil. Nevím proč mě to napadlo,ale chtěla jsem zavolat Chazovi. Chtěla jsem to mezi námi urovnat, ublížila jsem mu. Vytočila jsem jeho číslo a nervozně si přiložila mobil k uchu.
"Halo?" uslyšela jsem jeho hlas. "Ahoj" řekla jsem a snažila se znít úplně klidně. "Christi?" zeptal se mě nevěřícně. "Ano..." odpověděla jsem. "Uh... potřebuješ něco?" zeptal se mě a já si jen povzdychla. "Musíme si promluvit, chci ti všechno vysvětlit" řekla jsem vážně. Chvilku bylo ticho a popravdě jsem si myslela,že už tam není. Nakonec znova po chvilce promluvil. "Fajn, kde jsi?" zeptal se mě, já jsem mu nadiktovala v jakým parku jsem a pak vypnula hovor.
Hlasitě jsem si oddychla a mobil zandala do kapsy. Tohle je pěkně debilní nápad,ale potřebuji to Chazovi vysvětlit. Vím jaké to je když někoho milujete,ale on miluje někoho jiného. Ano mluvím o mě a Justinovi. Hlavně nechci,aby byl Chaz na mě, nebo na Justina naštvaný, chtěla bych,aby jsme byli znova kamarádi.
Po chvilce jsem uviděla Chaze jak přichází ke mě. "Čau" řekl a sedl si vedle mě na lavičku. "Ahoj" šeptla jsem a podívala se na něj. "Vím,že jsem ti ublížila,ale musíš to pochopit, tebe mám ráda jen jako kamaráda. Jsi vážně úžasný kluk,ale nedokážu si představit naší budoucnost. Když jsem s tebou byla, tak jsem si myslela,že nakonec k tobě začnu cítit něco víc,ale nestalo se. " řekla jsem co nejrychleji,nejsrozumitelněji to šlo a Chaz se na mě konečně podíval. "Chápu tě,už jsem se s tím smířil,ale proč zrovna Justin?" zeptal se mě tak trochu nechápavě. "Co se ti na tom nezdá?" zeptala jsem se ho. "Nic proti,ale myslel jsem si, že on by nikdy nechodil s obyčejnou holkou" řekl a já se zamračila. Z jedné stránky má pravdu...ale já s ním chodím jen kvůli médiím nebo už ne? Sama nevím, jsem z toho všeho zmatená,ale pravdu mu říct nemůžu.
"To taky nechápu" šeptla jsem a pak nad tím potřásla hlavou. "A co ty a holky?" zeptala jsem se ho dřív než stačil promluvit. "No...po tom co jsem se smířil s tím,že miluješ Justina... jsem potkal jednu holku, jmenuje se Jessie,ale zatím nechci mít žádný vážný vztah" řekl vážně a já přikývla,chápala jsem ho. "Takže jste kamarádi?" zeptala jsem se ho a usmála se. "Ne, problém je, že jsem se neodvážil ji oslovit" řekl a já se tak trochu zasmála i když to vtipné být vůbec nemělo. "Nesměj se" řekl přísně a já se zakousla do svého rtu,abych zadržela smích. "Já to nechápu, máš strach tu holku oslovit,ale mě si oslovil bez problému" řekla jsem a Chaz se trochu zasmál. "U tebe to bylo lehčí... znal tě Justin,takže to nevypadalo divně,když jsem tě oslovil" řekl už poměrně vážněji. "Hale víš co? Tak to uděláme tak,že já se s ní skamarádím a pak to nebude vypadat divně,když jí oslovíš." řekla jsem a Chaz nadzvedl obočí. "Ty a Jessie? To bude vražedná kombinace, obě jste úplně odlišné" řekl vážně a já mu rozcuchala vlasy. "Přestaň být tak vážný." řekla jsem a stoupla si.
"Fajn, zařídím,to jinak,jen mi řekni celé její jméno." dodala jsem a Chaz se také postavil. "Jak jinak? Jessie Drew" řekl a také se postavil. "Uvidíš." mrkla jsem na něj a on jen nepříjemně zavrčel. "Že jsem ti to říkal..." řekl tak potichu,že kdyby zafoukal jemný vítr,tak bych ho určitě neslyšela. "A udělal jsi dobře." odpověděla jsem mu a v tom mi začal zvonit mobil. "Počkej chvilku" řekla jsem a vyndala si z kapsy mobil,volal mi Justin.
"Ano?" řekla jsem do telefonu. "Kde jsi?" zeptal se mě tak trochu nejistě. "Venku, proč?" zeptala jsem se ho. "Skončil jsem dřív a oknem jsem vlezl do tvého pokoje, ale ty tu nejsi" řekl vážně a já si povzdychla. "Za pět minut přijdu" řekla jsem a usmála se. Vypnula jsem hovor a podívala se na Chaze. "Nech mě hádat, Justin?" zeptal se mě a já jen souhlasně přikývla. "Musím jít" řekla jsem a zandala si svůj mobil do kapsy. "Chápu, ale příště spolu půjdeme na zmrzlinu." řekl vážně a já přikývla. "Jasně, uvidíme se" řekla jsem, tak trochu nejistě jsem Chaze objala a pote šla směrem domů. Snad když Justinovi řeknu pravdu,tak mi neudělá žárlící scénu,doufám v to.
_____________