Je mi líto, ale opravdu se ti to nezdálo jen,
už vedle tebe neležím, nebyl to zlý sen.
Kdy se to stalo? Proč a kde?
Včera v noci, nikde a všude.
Ptáš se, jak se to, proboha, mohlo stát jen?
Vždyť my dva navždy… Byl sis tím přesvědčen.
Ptáš se, jak jsme to proboha mohli dopustit?
Je po všem, ty nechceš si to připustit.
Voláš mé jméno a jak jsem tě mohla opustit?
Co se divíš? To ty neměl jsi naše pouto upustit.
Ne, není to tvá chyba, je to nás obou vina.
A mě to taky bolí… jestli tě to zajímá.
Myslíš, že jsi pro mě prostě nebyl dost?
Mysli si, co chceš, ale víš, co je skutečnost?
Abys to pochopil, řeknu to jednoduše…
ty pro mě vždycky byl jsi vše.
Dokud cítila jsem spojení našich těl,
mohl si mě nenávidět, kdo jen chtěl,
dokud spojoval jsi s mými své prsty a rty.
Ale nikdy jsem nechtěla, abys mě nenáviděl ty.
Co jsi jen čekal? Že když lásce rozvážeš křídla, neuletí?
To ses spletl, piš si, že uletí.
Láska je jako oheň, kam musíš přikládat,
jako puzzle, co k pochopení musíš poskládat.
Vím, že ještě včera jsi mě miloval,
modré z nebe bys mi daroval.
Pak to přišlo a teď ve tvých očích vidím pouze plameny,
ale vím, že za tou nenávistí je jen muž, co je zlomený.
Pamatuji si, jak náš příběh tvé rodině jsem líčila,
a ty mi teď křivdíš, že já tě zničila.
Vím, i v nejhorším v nás dva měl jsi naděje,
ale lepší je odejít než předstírat, že nic se neděje.
Kdysi jsme se hodně milovali a ještě více spolu se smáli.
Všichni proti nám? Fajn, my dva proti všem jsme stáli.
Napočítala jsem do pěti, všechno je jinak. Raz, dva, tři, čtyři, pět…
Já ohlížím se zpět na ten náš už neexistující svět.
Jako by včera v noci se ten svět rozpadl,
skoro jako meteorit, co z pekla na zem dopadl.
Kdysi spolu jsme se smáli, dnes do zdi mlčky hledíme.
Všichni to tvrdí, ale už nevěřím, že k sobě se hodíme.
Netvař se tak překvapeně, my dva nebyli tak dobrý pár,
jen dva lidé se potkali, na malou chvíli byl to dar.
Jenže city vytrácí se a lidé se mění, to přece víš,
my dva jiní jsme, nedělej, že to nevidíš.
Moc bych si přála, abys někdy dokázal mi odpustit,
přece víš, že já musela tě opustit.
Stalo by se to jindy, kdybych to neudělala teď.
Ptáš se, proč jsem tě opustila… tady je odpověď.