Jsme na konci závodního víkendu a já se společně s Arthurem vydávám do stáje Ferrari po vydatné snídani. Hodně jsem se zdráhala a chtěla jsem jídlo vynechat, ale Arthur mi vyhrožoval tím, že to řekne Charlesovi a já mu už udělala problémů dost. Navíc k tomu všemu je sám o sobě nervózní, takže to, že jsem nedojedla včerejší oběd, vynechala večeři a odmítla snídani by mu dvakrát nepomohlo. Přesto, když se ode mě Arthur na chvíli odpojil, celé jídlo letělo do koše. Myslí si, že jsem to snědla. Co oči nevidí, to srdce nebolí.
Postavili jsme se vedle sebe a sluchátka si nasadili na uši. Startuje se za 2 minuty. Všichni už sedí na svých místech. Charles sebral pole position a Sebastian je hned za ním. Je jasné, že se mu bude tlačit celý závod na zadek.
„Jsi nervózní?“
„Trochu. Mám strach od té doby, co se stalo minule, víš..“
„Chápu.. taky mám strach.“ Přiznala jsem a usmála se. „Ale on to zvládne.“ Podpořila jsem nejen ho, ale také sama sebe. Charles je silný muž a vím, že je to frajer. A tak se vyjelo. Charles měl skvělý odpich, ale Seb mu předkem začal dorážet z boku. První zatáčka a Charles ho nechal za sebou. Zalapala jsem po dechu a sevřela ruce v pěsti. Drtila jsem svoje ruce, když jsem najednou ucítila cizí dlaň, jak drží tu mou.
„Jestli si chceš drtit ruku, tak radši rozdrť tu mou.“
„Děkuju.“ Špitla jsem a pokaždé, když Charlie zatáčku vybral trochu hůř, zmáčkla jsem Arthurovi ruku vší silou, kterou jsem měla. Jenže s ním, ním to ani nepohlo.
Bylo poslední kolo. Nechtěla jsem to vidět.
„Nechci to vidět!“ Vyhrkla jsem a zakryla si oči. Nemůžu to vidět.. Max Verstappen, který se dostal před Seba na Charlese neskutečně doráží, protože je to poslední kolo. Posledních pár zatáček. Najednou se celou stájí ozval neskutečný řev.
„Zoe! Otevři ty oči, dělej!“ Smál se nahlas a když jsem si oči odkryla, zastavilo se mi srdce.
„Panebože.“ To bylo všechno.. na víc slov jsem se nezmohla. Charles a Seb nadšeně skákali a jejich tým je všemožně plácal. Nadšeně jsem tleskala a nebyla jsem schopná zastavit své slzy štěstí. Arthur mě objal, vyzvedl do vzduchu a několikrát se se mnou zatočil dokola. Rychle mě táhl pod pódium. A když jsme dorazili, vůbec nic jsem neviděla, a tak mě i Hannu vyzvedlo pár mechaniků do vzduchu a posadili nás dvěma dalším chlapům za krk. To byl teprve výhled. Když Charles vyběhl na pódium tifosi si mohli vyřvat hlasivky. Už u Seba se ječelo o sto šest a já a Hanna jsme byly v naprosté rauši.
„Jsem na něj tak pyšná!“ Zakřičela jsem na Alessandra, který mě pevně držel na svých mohutných ramenech.
„Já taky, to mi věř, Zoe!“ Ozval se nazpět a já si s ním plácla. „Hazí kšiltovku, tak nám ji chytni!“
„Pokusím se!“ Uchechtla jsem se a Charlesova kšiltka mi přistála v rukách od nějakých mechaniků, kteří ji chytili. Měla na sobě nakreslené srdce a v něm napsáno "pro mon amour, s láskou tvůj Charlie.“ Poslala jsem jeho směrem pusu a on se rozesmál na celé kolo. Nasadila jsem si čepku na hlavu, i když mi trochu padala do obličeje. Nechala jsem si ji tak, jak si ji Charles nastavil na svou hlavu.
„Něco ti tam napsal, viď?“
„Jo..“ zrudla jsem ve tváři ještě víc než když se mi tak kšiltovka dostala do rukou. Dostali ceny a šlo se na šampaňské. Na tohle bych mohla koukat POŘÁD. Nejen na jeho upřímný úsměv, naprostou radost a potěšení, ale i na tu tekutinu, jak je od ní a od potu celý promočený. Jak mu kape z vlasů do obličeje, ale smích z tváře nemizí. Poklepala jsem na Alessandra, aby udělal to samé co já, a tak jsme oba dva ukazovali z prstů srdíčko přímo na Charlese a pak jsme s Hannou každá udělala půlku srdíčka a spojily jsme ho. Od Seba i Charlese nám byla srdce vrácena zpátky a my se nadšeně smály.
Odteď budu s Charlesem jezdit pořád, protože takhle dobře už mi hodně dlouho nebylo. Rychle jsem vyfotila pár fotek mě, Alessandra a společně s Hannou.
„Jsem za ně extrémně ráda!“ Smála se na mě Hanna a já jen přikyvovala. Neměla jsem slov. Celé to bylo u konce a my jsme se přesunuly zpět do stáje. S Han jsme o tom nepřestaly mluvit a Arthur nás musel celou dobu poslouchat.
„Arthieee, ty už máš hlad, viď?“ Zašklebila jsem se na něj a rozházela mu svým rychlým hlazením vlasy. Naštvaně si odfrkl a začal se upravovat.
„Mám hlad. Nepůjdeme už na jídlo, prosím?“
„Počkáme ještě na tvého bratra a pak půjdem.“ Zavelila jsem
„Bože. Jsi šílená tyranka!“
„Nejseem! Jen chci obědvat i se svým přítelem, který právě vyhrál. Je na tom něco špatného?“ Uchechtla jsem se a on se zašklebil. Po chvíli čekání konečně vyšel upravený ven a mohli jsme vyrazit pryč. Večer nás opět čeká párty, ale tentokrát na oslavu dvojitého pódia pro Ferrari. „Chaaa! Gratuluju! Ten závod byl skvělý!“
„Poslední kolo si celou dobu zakrývala oči.“ Smál se mi Arthur a já ho jemně praštila do ramene. Tohle mělo zůstat jen mezi námi. Podrazák..
„Jo.. jsem rád.“ Usmál se a dál to nekomentoval. Vypadal, jakoby z toho neměl sebemenší radost.. jako, kdyby ho uvnitř něco trápilo. Teď se o to starat nebudu, ale později se určitě zeptám. Vyšli jsme si na jídlo do restaurace kousek od Paddocku a pořádně se najedli. Hlavně Arthur a Charles. Char měl nervy už od rána takže toho do sebe moc nenacpal a teď se pořádně dojedl.
Do hotelu jsme narazili později než jsme chtěli, protože nás zdržela Charlesova autogramiáda. Fanoušků bylo mraky a on se nestíhal pořádně ani fotit ani podepisovat. Arthur na tom byl podobně a já jen vystresovaně stála opodál toho obrovského hloučku. Čekala jsem než si to tam vyřeší a v klidu se koukala do telefonu, než na mě někdo promluvil.
„Ahoj, ty jsi Zoe, viď?“ V první moment mě zarazilo, že na mě někdo vůbec promluvil, ale nakonec jsem odpověděla.
„Ehm, um jo.. jsem.“ Zadrhla jsem se. Bože to je trapas..
„Nevyfotíš se s námi, prosím?“
„Neměly byste se fotit spíš s Charlesem?“ Usmála jsem se
„S ním už fotku máme.. ale chtěly bychom ještě s tebou, jestli to nevadí..“
„Ne určitě ne, v pořádku.“ Vyhrkla jsem a do kamery jsem ukázala nejlepší úsměv, jaký jsem uměla. Cítila jsem se na nic. Ty holky byly minimálně o 10 centimetrů vyšší a já jsem malý drobek. Musely se ke mně docela sehnout..
„Děkujeme moc! Jak sis užila závodní víkend?“
„Byly to nervy. Měla jsem o Charlese strašný strach a kdyby bylo na mě, po té minulé nehodě ho nenechám ani na formuli sáhnout.“ Ty holky se šťastně smály. Asi nečekaly, že si s nimi budu povídat. „A vy?“
„Byly jsme poprvé, takže trochu stres, protože jsme nevěděly moc jak to chodí, ale ve výsledku to bylo hrozně fajn a navíc ještě ke všemu má Ferrari dvojité pódium.“ Pověděla mi blondýna a já chápavě přikyvovala.
„Taky jsem byla tenhle víkend poprvé.“ Usmála jsem se
„Asi Charlesovi nosíš štěstí.“ Zasmála se bruneta a já se usmívala od ucha k uchu.
„A jak to, že jsi tu s Charlesem poprvé až teď?“
„Taky mám vlastní práci a zájmy, takže je těžké skloubit to nějak dohromady. Ale po tomhle zážitku snad budu jezdit pořád a vyčerpám všechno svoje pracovní volno.“ Když jsem se rozhlédla kolem už jsem Charlese ani Arthura nikde neviděla. „Kam mi zmizeli ti moji kluci?“ Uchechtla jsem se, i když se mě kapínek začal zmocňovat stres. Holčiny mi daly sbohem s tím, že na ně čekají rodiče a musí jít.
Osiřela jsem. Kolem mě spoustu lidí a já si našla malý roh za obchodem kde jsem si dřepla a zhluboka dýchala. V kabelce jsem nahmatala zvonící telefon a zmáčkla tlačítko přijmout.
„Zoe!? Kde jsi?“ ozval se hlas mého falešného přítele a já strnula.
„Za nějakým obchodem, Cha... nemůžu dýchat..“
„Hned jsem u tebe!“ Zakřičel a pak jsem slyšela, jak volá na Arthura a hlasitý dupot. Nejspíš běželi.. třes rukou se stupňoval a plíce se stáhly. Nešel mi do nich takřka žádný vzduch. „Zoe? Neřekneš mi aspoň nějaký poznávací bod? Co zlato? Poraď mi trochu, prosím..“
„J-já..“ vypadal mi telefon z ruk a já se složila na kolena. Bylo mi zle.. strašně se mi natahovalo. Chytla jsem si vlasy a pozvracela se kousek od sebe, když v tom někdo vyběhl a držel mi mé kadeře za mě. Začal mě hladit po zádech a já vzlykala. Dusila jsem se..
„Zoe, to bude dobré.. jsem tady s tebou... včera večer jsi od oběda nejedla, že? A pak jsi do sebe ani nenacpala tu snídani o které jsi Arthurovi tvrdila, žes ji snědla, jenže před námi jsi pak neměla na výběr a musela jsi to sníst..“ spojil si puzzlíky dohromady Charles.
„Hm..“ jen jsem krátce přikývla. Přivinul si ke mně k sobě a hladil mě po vlasech. Dřepěl a já měla hlavu položenou na jeho hrudi. „Promiň mi to, Charlie.. nechtěla jsem..“
„Nic se neděje, Zoe..“
„Měla jsem strach, když jsem vás nemohla najít a najednou jsem tam byla úplně sama a-“
„Bála ses, že jsme tě opustili, že?“ Jak mu to může tak lehce dojít? Ani jsem mu to nemusela vysvětlovat a on pochopil. Jak?
Udělal se mou dechové cvičení a pak se opatrně pokusil postavit se mnou na nohy. Zavrávorala jsem, ale on mě držel tak pevně, že jsem neměla šanci spadnout. Podal mi kapesník a já si utřela pusu, dal mi žvýkačku a objímal mě. Hladil.. „Půjdeme ti koupit rohlík, jo? A začneme pomalu..“ Přikývla jsem a rozešli jsme se do malého krámku. Arthur mi jen věnoval soucitný pohled a počkal se mnou před obchodem než Charles vyšel ven s nákupem.
„Dobrý, Zoe?“ Optal se, když si mě Cha vedl za ruku směrem parkoviště, kde měl auto.
„Už jo.. děkuju..“ Usadili jsme se a vyjeli do hotelu, abychom se mohli připravit na oslavnou párty. V autě jsem měla povinně sníst jeden rohlík.. ale pomalu, prý ať to do sebe necpu rychle. Hned se mi udělalo o něco málo líp.
Když jsme dorazili na pokoj, ihned jsem vyčerpaně lehla do postele. Dneska se nehodlám nějak moc upravovat..
„Vážně tam chceš jít, bulle? Můžeme klidně zůstat tady a jen koukat na nějaký film.“
„Chci tam jít, Cha.. zasloužíš si to..“ Za sebe samu jsem se rozhodla sníst ještě jeden rohlík a pak jsem se šla chystat. Když jsem tvrdila, že se nehodlám moc malovat, lhala jsem. Pořádně jsem se vyparádila, ale pak jsem si uvědomila, že nemám žádné nové oblečení, které by bylo do klubu vhodné.
„Charlesi, ale já nemám co na sebe!“ Zaskučela jsem, když jsem vystrčila hlavu z koupelny.
„Vyřešeno.“ Když jsem došla blíž k posteli, leželi tam červené krátké šaty a červené boty na podpatku. Dokonalost sama. Oblékla jsem se a vydali jsme se upravení, vysmátí a šťastní do toho klubu. Charles a Seb hodili všechny drinky na sebe. Teda Charles jako vítěz chtěl platit vše, ale Seb se rozhodl, že to s ním hodí napůl.
Celý večer ze mě Charles nespustil oči a to i když jsem tančila s některou z holek. Nejvíc času jsem trávila s Hannou, ale hned po tom mou pozornost upoutala Isa a Luisa. Jsou to skvělé holky.. tolik srandy už jsem dlouho nezažila. A hlavně už jsem dlouho nebyla někde tančit a pít.
Moc drinků jsem neměla, ale stačilo to na to, aby mě pak Charles musel podpírat po cestě na hotel. Luisa mě překecala ať si s ní a holkama zahraju picí hru a já kývla.. hlavně, abych zapadla do kolektivu. Ale chtěla jsem prostě bavit.
„Zoe, jsme tu. Pojď, pomůžu ti z šatů.“
„Ale uvidíš mě nahou!“ Vyjekla jsem a podlomila se mi kolena. Naštěstí mě Charlie držel, takže všechno bylo v pohodě.
CHARLES
„Zoe, v klidu, jo?“
„Já jsem v klidu, krasavče. Proč si myslíš, že ne?“ Má toho sakra hodně v sobě. Nebudu se vůbec divit, až si zítra vyzvrací žaludek.
„Sundáme z tebe ty šaty. Bude to pohodlnější..“
„Ne-eee Chaa!“ Začala se šíleně smát. Bože.. tahle holka mě ničí. „Nechceme ještě někam jít? Hrozně bych-“ škytla a znovu vybouchla smíchy. „-hrozně bych se chtěla jít projít..“
„Procházku si zítra uděláme na letiště. Teď pojď spát.“ Pomohl jsem ji ven z šatů a hodil ji na sebe svoje triko, protože neměla podprsenku a bylo mi blbé, aby vedle mě ležela nahá. Nechtěl jsem, aby se ráno vzbudila s tím, že jsem s ní něco dělal a ona si to nepamatuje. Lehla si na postel a já vedle ní. Přikryl jsem nás a byl připravený jít spát.
„Miluju tě, Charlie.. jsi pro mě hrozně důležitý, víš? Ale mám strašný strach, že..“ zamumlala do polštáře a bylo ticho.
„Že?“ Optal jsem se a čekal odpověď. „Z čeho máš strach? Čeho se bojíš?“
„Nevzpomínám si.“ Uchechtla se než propukla v obrovský smích
„Co?“
„Nevzpomínám si!“ Smála se jako smyslů zbavená. „Zase mi naplácáš?“
„Zoe- prosimtě, pojď spát.“
„Dobrou, ty dominante.“ zachichotala se a znovu bylo ticho.
„Bože můj..“ Najednou se prudce zvedla a podívala se na mě. Její prst mi zabodla do špičky nosu a podívala se mi hluboko do očí.
„Neber sloví božo zadarmo.“
„Dobře, nebudu. Ale Zoe.. spát.“
„Není s tebou vůbec žádná sranda!“ rozhodila rukama a lehla na záda.
„Srandy si se mnou užiješ kopec, to mi věř.“
„Jasně jasně.. chvásty žvásty, Leclercu.“
„Kašlu na to. Jdu spát a ty jdi kdy chceš.“ Snad tahle taktika zabere. Otočil jsem se k ni zády a čekal co bude. Cítil jsem za sebou pohyb, ale nehodlal jsem se otáčet. A pak jsem ucítil, jak na mě prudce dopadla. Skočila na mě. Smála se na celé kolo jako potrefená. Já se z ní jednou zblázním.
„Už spíš?“ Zeptala se a já si protřel oči.
„Ne, Zoe.“
„A kdy půjdeš spát?“
„Teď.“
„Spíš, Leclercu?“
„Nespím.“ Houkl jsem a rezignovaně jsem se otočil na záda. Lehla si na mě celým tělem a objímala mě.
„tuli tuli tulení“
„Co?“
„Budeš mě hladit, prosím?“ Zabořila hlavu do mé hrudi a já ji začal jemně hladit ve vlasech. Druhou rukou jsem ji hladkal po zádech a užíval si chvíli ticha. Jenže to by nebyla opilá Zoe, aby zase nezačala mluvit. „Povíš mi pohádku? Princi krasoni?“
„Byl jednou jeden malý kluk a ten měl strašně moc snů.“
„Pfff nuuudaaa!“ Vyhrkla a já se uchechtl.
„Jednoho dne-“
„Řekni mi radši nějaký tvůj příběh. Nějaký příběh o tobě. Klidně z toho jak jsi byl malý Leclerčík.“ Co to mele? A za chvíli už tiše oddechovala. Ani ten příběh jsem ji nestihl povědět...
ČAUVEEC!!!
Zdravím zdravím všechny čtenáře, kteří to ještě nevzdali a došli až na konec této části! ❤️
Snad se kapitolka libila, guys 😁
(Lepe psat neumim)
Jo a pozor!! Na mě je docela dlouha. 🤗 Normalne bych napsala o čtvrtku kratsi.😦
Enjoy!!!
Nico<3