Šla jsem naproti JJovi. Zajímalo mě, co chtěl.
„JJ předpokládám," řekla jsem místo pozdravu.
„Jo."
„Co tady děláš?"
„Mám pro tebe vzkaz od Vlada," podával mi nějaký papírek.
„Od-"
„Ššš," dal si ukazováček před pusu, aby mě umlčel. „Jo."
„No, tak můžeš říct Vladovi, že mě to nezajímá."
„Ale-" chtěl se pokusit o vysvětlení. Já ho přerušila: „Žádný ale."
„Jen si to přečti," naléhal JJ.
„Nepřečtu. Nezajímá mě, co v tom vzkazu je." Nechtěla jsem si ho číst. Už jsem nad Johnem přemýšlet nechtěla. Jak Sára řekla, musela jsem si vybrat. Nemohla jsem být s oběma. A já si vybrala. Vybrala jsem si Rafa. Johna jsem musela z hlavy vypustit. „A víš, že bys tu vůbec neměl být? Jestli tě tady Rafe, Topper, nebo kdokoli jinej uvidí, jsi mrtvej."
„Jo, no, to vim," odpověděl a zaujatě si mě prohlídl.
„Tak bys měl radši jít. Nechceme tu nic rozvířit, že ne? A taky nechceš další modřinu, nebo snad jo? Protože já určitě ne."
„Ou, ty myslíš tohle," poukázal na modřinu u svého levého oka. „Ne, to nic není. Je to dobrý."
„Vážně?" Ta modřina opravdu dobře nevypadala. Zajímalo mě, kdo mu to udělal.
„Jo," potvrdil.
„Dobře, fajn. Hlavně už jdi."
„Jen, když si přečteš ten vzkaz," vyjednával.
„Ty se mnou manipuluješ," ušklíbla jsem se.
„Já? Nikdy."
„Fajn. Přečtu si to. Jdi už," rozkázala jsem. Nechtěla jsem, aby mu někdo ublížil a přimaloval mu další modřinu.
„Super." Otočil se k odchodu. Během chůze se na mě ještě stihl obrátit: „Budu v pořádku. Neboj se o mě." Zasmála jsem se: „Jistě.
Já vím." Rozložila jsem si vzkaz od Johna a dál JJovi nevěnovala pozornost. Měla jsem se s ním setkat vzadu na verandě. Vzhlédla jsem a rozhlídla se kolem. Nikdo si mě nevšímal, takže jsem měla šanci se nepozorovaně vyplížit. Topper se zřejmě ještě nevrátil.
🐚•3. osoba•🐚
JJ ujistil Gwen, že bude v pořádku, a chtěl co nejrychleji vypadnout. To mu bohužel ale nevyšlo. Udělal pár kroků, když ho chytil Rafe. Otočil ho k sobě. „Zajímalo by mě, jestli bys mi mohl donést Mai tai, příteli."
„Jo, plebsi, co kdybys to udělal dvakrát," navrhl Kelce.
„Hale, kluci," Rafe zamával na další svoje kamarády, „JJ bude servírovat předkrmy." JJ začal couvat: „Jasně, no, předkrmy jsou hned tady." Ukazoval na jeden stůl opodál. „Hned budu zpátky."
„My půjdeme s tebou, jen abychom měli
jistotu -" nestihl doříct myšlenku, když se JJ rozeběhl pryč. Rafe a ostatní za ním utíkali. JJ běžel dovnitř. Aby je trochu zpomalil, posunul jim do cesty židli. Na ráně byl hned první Rafe. „Sakra!" zaklel. Rychle ji oběhl a běžel dál. „JJi! Kdepak jsi?!"
JJ běžel na záchody, kde se pokoušel otevřít kabinku po kabince. Všude ale bylo obsazeno. Začínal být nervózní. Prošel dozadu do šatny. Tam už byl Rafe: „Hej, kámo. Co děláš v šatně, co?" Když se JJ otočil a chtěl to znovu obejít, překvapil ho Kelce. Odstrčil ho přímo do Rafovi náruče.
„Roztomilej obleček," vtipkoval JJ.
„Drž hubu!" strčil do něj Rafe a Kelce ho chytil pod krkem. JJ se snažil dostat z jeho sevření, ale marně. „Drž ho," přikázal Rafe Kelcovi. „Co myslíš? Dáme kovovou čtyřku? Podrž mu hlavu. Namířím si."
„Fakt statečný Rafe. Pět na jednoho?!" poukázal JJ na další tři kluky, kteří hlídali, kdyby se náhodou vymanil z Kelcova sevření, aby ho mohli chytit.
„Mohl bys být prosím zticha? Je to neuctivé, když chci trefit míč. Nauč se etiketě, příteli," komentoval Rafe.
🐚•3. osoba•🐚
„Vlade?" oslovila jsem Johna, který ke mně stál zády. Otočil se za mým hlasem. „Co tady děláš?"
„Wow," zůstal na mě zírat. „Vypadáš," znovu se odmlčel, „nádherně." Usmál se.
„Díky, ale nemyslím si, že tohle je důvod, proč jsi tady."
„Ne, musím ti něco říct."
„Fajn."
„Našel jsem to zlato," řekl.
„Jo, fajn. Ale já už v tom s tebou nejsem. Přece jsme se dohodli. Navíc už musím jít, než si někdo všimne, že jsem pryč."
„Ne, ne! Gwen, nechoď! Neuvěříš, kde to je. Je to na Tannyhillu."
„Počkej, co?" zeptala jsem se šokovaně. Možná až moc nahlas. John B mě tišil. „Promiň," omluvila jsem se.
„Nechal jsem si ten dopis přeložit. Byla tam ta kódovaná zpráva. A potřebuju mapu parcely. Víš, co myslím?"
„Jo, vím, co myslíš."
„Je to takovej plánek," začal vysvětlovat. „Má to všechny informace. Je to ve Wardově pracovně. Pokud se tam dostanu, budu moct zjistit, kde to zlato je a najít ho."
„A co to má co dělat se mnou?"
„Potřebuju, abys ho našla." Copak mě před tím vůbec neposlouchal? Neměla jsem v úmyslu se do toho dál zaplétat. Chtěla jsem ho dostat z hlavy a tohle určitě nebyl způsob, jak toho docílit. „Nemůžu. Už u Cameronových nejsem. Strejda s tetou se vrátili. Nemůžu se tam dostat." Dřív, než mi John B mohl odpovědět,
k nám dolehl Topperův hlas: „Gwen, jsi to ty?!"
„Sakra," zaklela jsem a strkala Johna dolů. „Zalez! Schovej se!" John B se skrčil a schoval se za sloup.
„Gwen, je všechno v pořádku?! Viděl jsem tě odejít!" volal z povzdálí Topper. Stál na pravé straně od verandy u balkonových dveří, které vedly ven na dvorek, z kterého se pak případně dalo dostat na tu verandu.
„Ano! Ano! Všechno je v pořádku!" ujišťovala jsem ho.
„Jsi si jistá? Nepotřebuješ pomoc?"
„Ne, ne! Jsem v pořádku!"
„O půlnoci se sejdeme na Jestřábím hnízdě," zašeptal John B. „Přines tu mapu." Pomalu a co nejtišeji se plazil pryč, aby ho Topper náhodou nezahlíd.
„Počkej! Já nemůžu, hej!" Super. Vůbec neposlouchal. Povzdechla jsem si a zamířila k Topperovi.
🐚•3. osoba•🐚
„Ty jo, vypadáš fakt strašně," Rafe si prohlížel JJe. „Začínáš se podobat svýmu tátovi." JJ mu flusl do obličeje. Rafe ucouvl a dlaní si tu slinu setřel. Zasmál se: „No ty vole. Tak jo, fajn." Rozmýšlel si, co mu za to provede, když problikla světla a ve dveřích se objevila ochranka: „Pánové!" Kelce pustil JJe a odstrčil ho od sebe.
„Je tu nějaký problém, chlapci," ptal se muž.
„Promiňte, strážníku. Ne, žádný problém. Já jen - Nebo vlastně ano. Ne, je tu problém. Máme tu nezákonné vniknutí na cizí pozemek. Píp! Měl byste to nahlásit, ne? Zjevná neúcta k soukromému majetku. Porušuju tady všechno, co můžu, pane."
„Jo," přikývl Rafe.
„Ale tito mladí gentlemani...," přešel ke Kelcovi a poupravil mu motýlka. Kelce ho odstrčil: „Nehrab na mě!"
„ahh, mě chytili, pane. A právě se mě chystali odvést," pokračoval. „A to byste měl udělat. Odvést mě odsud," zvedl před sebe ruce. „Máte mě. Dobře." Muž z ochranky ho chytil za pravou paži a vedl ho pryč.
„Uprav si toho motýlka, synu," nemohl si JJ odpustit alespoň nějaký komentář. Teď už mu stejně nic nehrozilo. „Ty taky vypadáš fešácky," podíval se na Rafa. „Dobře se tu bavte, děvčata."
„Drž se dál od Gwen, plebsi! Myslíš si, že by se s tebou bavila, kdyby věděla, co jsi zač?!" zavolal na něj Rafe. JJ se vytrhl ze sevření ochranky a rozběhl se k němu.
Muž z ochranky ho odtáhl od Kelce s kterým se střetl. „Hej! Přestaň! No tak! Jdeme! Jdeme!"
„Myslíš, že se tě bojím, Rafe?!" JJe neštvalo to, co řekl. Štvalo ho to, že Gwen vůbec nevěděla, co je Rafe zač. Ten jeden rozhovor s ní mu stačil k tomu, aby věděl, že to byla milá holka, která si zasloužila víc. Chápal, proč se Johnovi líbila.
„Bezpečnou cestu zpátky do tý tvý díry!"
„Tohle není konec!" odpověděl JJ.
„Rád jsem tě zase viděl, JJi!"
🐚•3. osoba•🐚