"Vstávej." Přistál mi na hlavu polštář a hned za ním Nikos. "Au ty debile jdi doprdele!" Sundala jsem ho ze sebe a zalezla pod deku což byla chyba. Nikolas ji ze mě stáhnul a já tak byla odhalená jen v kraťáskách a sportovní podprsence. Nikose to zřejmě neznepokojilo, protože po mně znova skočil a začal mě všude lechtat. "Přestaň!" Ječela jsem a kopla ho do hrudi. Doufala jsem že to zabere, ale nezabralo, svalil mě z postele na zem. "Idiote!" Vstala jsem a ukázala mu prostředníček, samozřejmě ho opětoval.
Dáš si kafe? Podal mi šálek Lando a já se usmála. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na Charlese. Měl na sobě černou košili, černé džíny a povídal si s Carlosem. Mého pohledu si všiml a úsměv se mu vytratil z tváře, to já mu ale věnovala svůj nejúžasnější a nejvíc ironický úsmév co umim. "Hele Angie? Ty a Nikos spolu něco máte neboo?" Posadil se vedle mě Max a všichni upřeli pohled na mě, vyhledávala jsem jen Charlesovo, byl zničený.
"No jasně, 3 děti, leoparda a prodáváme capybary." Napila jsem se šálku zatímco se k nám přidal Nikolas. "Možná to tak vypadá, ale ani jeden z nás nemá city, takže ne, nic spolu nemáme." Zasmál se a usadil se po mém druhém boku. Ke snídani jsme objednali pizzu, není tu dostatek surovin, známka toho že musíme nakoupit. Netuším jak dlouho tahle akce bude trvat ale už mě to štve. Mám na stole spoustu práce, mohla bych dělat užitečnější věci. Šéf nikomu kromě nás nevěří, proto dostáváme většinu úkolů. Ostatní dostávají takovy podřadný úkoly, uklidit stopy, poprava chycených nájemných vrahů a tak.
"Takže souhlasíš Angie?" Vyrušil mě Nikos z přemýšlení a já nevěděla o co jde. "S čím?" Koukala jsem po všech a doufala o nápovědu. "Říkal jsem to už dvakrát, a včera jsme to řešili taky." Zamračil se na mě a já neměla ani páru o čem to mluví. No co, risknu to a budu souhlasit. "Jo souhlasim." Protočila jsem oči a chystala se odejít, jenže mě zastavili pohledy všech, jako bych souhlasila s rozsudkem smrti. "Fajn, tak jdi do auta, napíšu ti seznam." Přerušil ticho Nikos a já poslechla. Vzala jsem si sebou pro jistotu zbraň. Sedla jsem si do auta a čekala až Nikolas donese seznam.
No to si dělá prdel. Místo Nikolase kde k autu Charles. Povytáhla jsem okno aby mi mohl předat seznam, jenže on rovnou zamířil ke dveřím spolujezdce. "Co to děláš?!" Vyhrkla jsem v momentě kdy se usadil. "Mám jet s tebou, že bys nezvládla nakoupit a hlídat okolí zároveň, navíc, seznam měří snad metr." Zamával přede mnou papírem a já byla úplně v prdeli. Mám říct ať vypadne? Měla bych to udělat jenže problém je v tom že nechci. Nastartovala jsem auto a vyjela z podzemní garáže. V autě výřili veškeré nevyřčené pocity, cítím se jak v uzavřené bedně kde mi dochází vzduch.
Do obchodu jsme dorazili za půl hodinky. Celou cestu nikdo z nás nepromluvil a já to nehodlala ani přerušit v obchodě. Seznam jsme rozdělili na dvě půlky a rozešli jsme se po obchodě. Když jsem šla okolo regálu plného sladného jídla, zaslechla jsem Charlese a ženský hlas. Chtěla jsem to přehlídnout a pokračovat, jenže slovo "přítelkyně" mě donutilo se tiše přiblížit a zjistit o co jde.
"Já vás tak zbožnuju Charlesi!" Rozplývala se nad ním což mě málem rozesmálo. "Taky jsem slyšela že jste svobodný, nechceme někam spolu zajít? Já myslím že chceme." Smála se jak pipina a mě bodlo u srdce. Netušim proč, ať si chodí kam chce, jenže ta ženská mi leze na nervy už teď. "Nechci s vámi někam jít." Odbyl ji Charles. "To jako že jsem hnusná?" Kdybych mohla tak se udusim smíchy. "Ne to ne, ale mám přítelkyni." Cože? On někoho má? Popadl mě vztek a tak jsem vykročila z piza regálu a zamířila si to k nim. Charles se na mě podíval a vřele se usmál. Chtěla jsem mu jednu trefit jenže on mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. "No není nádherná?" Věnoval mi pusu na tvář a já jen překvapeně valila oči. "Nojo, tak nashle už musím jít." Naštvaně se otočila a zmizela. Nevypadá ošklivě, ba naopak. Vysoká, bruneta, dlouhé vlnité vlasy a šaty zvýrazňující úzký pas a velké boky. O to víc nechápu tu Charlesovo scénu.
"Máš všechno?" Odtáhl se a vzal jeho košík. "Jo mám." Udělala jsem to samé a vydali jsme se k pokladně. Vzala jsem i pár věcí co nebylo na seznamu, Nikos vždy něco zapomene. "Ukaž pomůžu ti." Vzal mi tašku a naskládal vše do kufru.
"Můžu řídit?" Zavřel kufr a věnoval mi jeden z těch sladkých úsměvů. Chvíli jsem se zamyslela jestli to je dobrý nápad, nakonec jsem ale souhlasila a zamířila ke dveřím od spolujezdce.
V autě už překvapivě nebylo takové napětí. "Mrzí mě to." Pronesl Charles a nastartoval auto. "V pořádku, ta bruneta by asi jinak nedala pokoj." Zasmála jsem se jenže mi došlo že ho nemrzelo tohle. "Já myslel to co se stalo, neměl jsem to dělat. A chci aby jsi věděla že jsem na tebe nezapoměl, doufal jsem že se vrátíš." Povzdechl si a mě zase bodlo u srdce. Podívala jsem se na něj a doufala že mi to pomůže ten osten zahnat jenže to nepomohlo. Koukala jsem jak v ruce svírá volat, nedokážu pochopit jak řízení auta může někoho udělat tak sexy. Odvrátila jsem zrak a podívala se do zpětného zrcátka, za náma jel černý bavorák bez značky, všimla jsem si ho už u obchodu ale nijak jsem to neřešila. "Přidej." Vytáhla jsem z přihrádky pistol a auto zrychlilo. "Co se děje?" Zeptal se nervózně a ti parchanti začali na nás střílet. "Doprdele!" Zaklela jsem a koukala na nějaké vhodné místo kde se jich zbavit. "Tady zahni, vjeď na ten šroťák a já vystoupim a ty pojedeš domů jo? Předej Nikosovi tohle, bude vědět co dělat." Vzala jsem ze zadní sedačky tašku kde mám všelijaké nože a připravovala se na ty hajzli. "Cože? Ne to ne! Zůstanu tady." Začal protestovat, což jsem vlastně čekala. "Ani náhodou, prostě mě poslechni jasný?!" Řekla jsem to možná trochu víc naštvaně protože už neprotestoval. Zastavil na šroťáku a já vystoupila, bylo mi jasný že nepřišli zabíjet, ale unést. Měli plno možností kdy nás mohli nechat zmizet z povrchu zemakého.
Bmw zastavilo a vystoupili z něj 4 chlápci. Charles mě poslechl a odjel, díky bohu. "Ale princeznička chce být hrdinkou." Začal se smát jeden z těch magorů a šli pomalu ke mně. Tak princezna jo? Ukážu jim co ta princezna umí. Rozeběhla jsem se proti nim a tomu debilovi prořízla hrdlo. Na to ostatní samozřejmě reagovali a hned zaútočili. Jsou docela vysocí což je moje nevýhoda. Ti dva mě popadli a třetí mě bodl do břicha, doprdele. Nedala jsem znát bolest a nůž si z břicha vyndala, ránu jsem jim samozřejmě oplatila a už zbyli jen dva. Mlátili do mě jako bych byla boxovací pytel, bolest břicha mě dost omezovala a oslabila. Nakonec jsem vytáhla házecí nůž a jedhono trefila do hlavy a druhému zlomila vaz. Svalila jsem se na zem a snažila se to rozdýchat. Jsem celá od krve a většina je bohužel moje krev. Z raný ze břicha mi stříkala krev a každej pohyb byl nesnesitelnej. Myslím si že mi zlomili žebro. Z jednoho magora jsem utrhla kus lásky a vytvořila z něj menší obvaz, snad to postačí než se dostanu domů.
Už je tma a já netušim kolik hodin je. Došla jsem k nějakému parčíku a usadila se na lavičce. Motá se mi hlava jsem slabá víc a víc, musela jsem ztratit už dost krve. Z břicha už mi tolik neteče krev ale furt to není dobrý. Dívala jsem se na hvězdy a začala se smát i přes tu bolest. Krásnější výhled jsem dlouho nezažila. Díky úplňku hvězdy více zářili a mě to oslnilo. Najednou jsem si vzpoměla na Charlese, je v pořádku? Ani nevím proč se starám. Začínám ztrácet kontrolu a držet city na uzdě. "Nemůžu mít city, nejde to." Zašeptala jsem ke hvězdám a oči se mi zalili slzami. "Ne, prosím." Začala jsem vzlykat a srdce mě bolelo stokrát víc jak břicho. Najednou jsem to ucítila, strach, radost, smutek, to všechno co jsem si odpírala se vrátilo. Když jsem neměla city bylo mi líp, jenže nebylo mi líp i s citama? Začala jsem vzpomínat na chvilky s Charlesem. Zasmála jsem se nad vzpomínkou společného sledování filmů, nebo jak se vždy přitulil ke mně v posteli. Taky si vzpomínám na první seznámení s jeho matkou, ten jeho spokojenej pohled.
Chvíli jsem ještě takhle vzpomínala a pak se rozhodla pokračovat v cestě. Musela jsem si dávat častější přestávky. Jsem už fakt vyčerpaná a vychází Slunce, naštěstí už jsem blízko domova. Vyšla jsem schody a zaklepala na dveře. Otevřel mi Lando a já se mu sesunula na zem. "Kluci, Nikosi, je tady!" Začal křičet Lando a vzal mě do náruče. "Pokož ji na postel." Rozkázal Nikos a já pomalu ztrácela vědomí. "Vnímej jo? Hlavně neusínej." Začal mi čistit ránu a bolest mě hned probrala. Chtěla jsem se pohnout ale kluci mě drželi. Začala jsem křičet bolestí a myslela že mi prasknou plíce. "Nejspíš má něco se žebrem." Všiml si modřiny na hrudníku a došel pro obvaz.
Celý trup mi zavázal ať ho mám zpevněný a píchnul mi jednu dávku adrenalinu. Všechno mě hrozně bolelo, chtěla jsem už poprosit o zastřelení ale najednou mě začala hřát něčí ruka, Charlesova ruka. Držel mě za tu mou a po tváři mu stékali slzy. "Co bulíš debile? Je to tvá chyba, jak jsi ji tam mohl nechat?" Vyjel Nikos a já se zmohla jen na jediné "Poslechl můj příkaz." To ho umlčelo a já se zase věnovala Charlesovi. Je tak dokonalý, má kruhy pod očima a stejně je úchvatný. Rozcuchané vlasy a černé brýle mě uvádí do rozpaků. Proč se mi to kurva děje? Nechci to, nechci to zase cítit. Jsem neschopná že nedokážu ani udržet pocity na uzdě. Začal ve mně vřít vztek, vztek na sebe. Nevnímala jsem už tolik tu bolest a soupeřila se svojí hlavou. To díky Charlesovi jsem tam kde jsem, jenže díky němu jsem prožila něco co s nikým ne. Přemýšlela jsem takhle dlouhou dobu, nevšimla jsem si ani toho že jsou všichni kromě Charlese pryč.
"Vím že bych neměl a možná mě pak zabiješ, ale já musím." Naklonil se ke mně a políbil mě. Chtěl se odtáhnout ale já ho kousla do spodního rtu. Rozhodl se polibek prohloubit a pocity ve mně výřili. Žádná bolest, žádný problém, nic. Jenom já a on. Naše jazyky se střetli a potichu mi sténal do pusy. Pochvilce se odtáhl a přikryl mě. "Musíš odpočívat." Políbil mě na čelo a odešel. V tenhle moment mi všechno došlo. Já Charlese milovat nikdy nepřestala, všechno jsem si nalhávala. Dělala špatný věci, bezcitný věci jen proto abych to necítila. Jenže tohle je teď docela průser, nemůžu milovat. Můj život mi to nedovolí.
Ahoj formulky🫶🏻 Mrzí mě to zpoždění ale, šla jsem na jinou školu, musím všechno dohánět, mám zápal plic a jsem tak hrozně unavená a vysílená že nemám energii na nic. Budu se snažit brzy vydat další kapitolu a děkuju že stále čtete tenhle příběh, miluju vás!🫶🏻❤️