Seděl jsem v letadle vedle Hujise a koukal na ten obrázek na ruce co mi tam namaloval Rut.
Ne nemohl jsem se začít zas utápět sám v sobě.. a tak jsem vytáhl telefon, jenže tam byli všude naše fotky nebo pokaždé jsem se k nim nějak dostal. Bylo to jako nemoc.
Věděl jsem že tenhle začátek bude nejtěžší a časem si zvyknu, ale vydržet to teď mi přišlo nemožné. Nejraději bych to letadlo otočil a odletěl na Michigan a s tím svým bobikem zůstal navždycky. Jo možná zním jak psychopat a možná jsem si tak i připadal.
rutgermcgroarty vás zmínil ve svém příběhu
Tohle upozornění mě před přistáním vylekalo. Ježiši co tam dal? To vidět snad ani nechci..
,,Huji, prosím tě, podívej se co dal Mekáč na storýčko." Ďoubl jsem do něj.
,,Proč? Mi to ukaž."
,,Já to ještě neviděl a bojím se co tam je, páč mě tam označil." Vysvětlil jsem.
,,Tak to chci vidět." Otevřel instagram a podíval se na to tak, abych já to neviděl.
,,Bože to je roztomilý." Poznamenal v zápětí.
,,Co tam je?"
,,Se podívej ne? Neboj, je to úplně v pohodě fotka." Uklidnil mě a já to teda rozklikl na svém telefonu.
Byla to jedna z těch fotek co jsme vyfotili na tom balkoně, ale naštěstí to byla ta nejnormálnější kterou jsme měli. Bez kšiltovek, s dresy a těmi medailemi a drželi jsme se za ramena. Taková klasická kamarádská fotka bych řekl a přesdílel ji.
,,Tak a jestli to uvidí někdo z týmu, tak ještě na letišti se strhne debata o vás dvou. Každýmu takhle dojde za kým z Amíků si chodil." Naznal Kuba, když viděl moje storýčko.
,,No, to mi je úplně uprdele. Za dvě hodiny už stejně každej pojedeme svým směrem."
,,Ale zadarmo ti to nedají." Věděl. Jo s tím jsem počítal a po pěti minutách se ozval první kdo si toho všiml.
,,Vondryy?" Ozvalo se nademnou.
,,Co je?" Otočil jsem se na Edu.
,,Máš moc hezkou fotku na instagramu."
,,Myslíš to storýčko?"
,,Jo. Že jsi chodil za ním.?" Zeptal se o něco potišeji.
,,Šalinko, ty jsi strašný detektiv." Zazubil jsem se na něj.
,,Takže jo? Je to on?"
,,Asi ti tu nemá cenu lhát, stejně to za chvíli uvidí všichni. Takže ano." Přikývl jsem.
,,Oooo!"
,,Co tu řešíte?" Zvedl se i Kulich co do teď spal.
,,Tohle." Ukázal mu Eda svůj telefon.
,,Jeeee! Tyvole! Vondraš ty se nezdáš." Řekl nahlas a tím upoutal pozornost většiny co neměla sluchátka a nespala.
,,Nějaký nový drby?!" Vykřikl přes uličku sedící Cíba.
,,Otevřete si instagram! Tam to je!" Prozradil jim to Kulich. No tyvole já mu asi urvu bambulu jestli nějakou má, čepec jeden debilní.
,,Tak to je v píči." Uchychtl se Hujis a já si jen povzdechl.
,,A jako vy jste kamarádi nebo co?" Ptal se dál Kulich. Ne vole kdybys věděl co jsme, tak mě vyhodíš z letadla.
,,Tyvole, to určitě, úplně." Začal se ten dement vedle mě smát.
,,Dalo by se tomu tak říct."
,,Dalo? Co?" Nechápal Eda.
,,Hujer co se tak šklebíš?" Ozval se Rymon z řady před námi.
,,Nic, jen to je strašně vtipný, omlouvám se."
,,Co je vtipný?"
,,Ale, víte tu fotku jsem fotil já." Nějak to zakecal. Jo super Hujísku, to určitě ty kokosáky zajímá.
,,Takže ty víš podrobnosti?" Plácl ho po hlavě Kulich.
,,Jaký podrobnosti?"
,,Jak je možný že se znáte?" Ozval se odněkud Šapy a těch otázek začalo přibývat a přišel jsem si jak na nějaký tiskovce, akorát jsem na nic neodpověděl, stejně jako jsem umlčel Hujise. Ještě Hamič mohl vyprávět, ale toho jsem ani neslyšel, že by mluvil.
,,Hej tak řekni něcoooo." Naštval se už Kulich po tom co jsem nic neříkal.
,,Buďte už zticha tyvole. Teď vám řeknu že jsme kámoši, hotovo, konec diskuze." Zvedl jsem se a řekl to tak, aby to slyšeli všichni.
,,A jak je to možný? Však on je z Michiganu." Řekl Eda do toho ticha co nastalo.
,,Podrobnosti jsou soukromá věc, děkuji." Zamumlal jsem a v tu dobu mě zachránilo, že jsme začali přistávat a všichni si museli sednout.
jakub_vondras
Už se tu strhla debata
o nás dvou, naštěstí
ale nikoho nenapadlo
nic víc
rutgermcgroarty
Jo mě už se taky ptali
jak jsem se s tebou
poznal, ale ti naši
nejsou asi tak zvědavý
jakub_vondras
Ještě že přistáváme,
jinak bych asi vyskočil
z toho letadla😂
rutgermcgroarty
Zakazuju! Ať si ty
vaše drbny myslí co
chtějí, ty skákat ale
nikam nebudeš
jakub_vondras
Neboj, to ti neudělám
rutgermcgroarty
To jsem rád 😂
,,Vondry probuď se, přistáli jsme." Vrátil mě zpět do Česka Hujis. Byli jsme doma. Teda skoro doma..
Na letišti na mě už čekala mamka se ségrou, které přiletěli dneska někdy ráno a rovnou tu na mě počkali.
Cestou domů jsem mamce vyprávěl jaký to na tom mistrovství bylo, protože za ty dva týdny jsem s ní nemluvil a akorát občas něco napsal a co jí neřekla ségra, tak nemohla vědět. Mluvil jsem však pouze o zápasech a trénincích, což jí přišlo divný, znala mě, věděla že dřív jsem ji vyprávěl i každou blbost co jsme s kluky dělali a proto se na to zeptala.
,,Já moc s našimi nebyl.." Odpověděl jsem a ségra moc dobře věděla.
,,Ne? Však jste byli dobrá parta a vzpomínám si jaký kraviny jste vyváděli."
,,Jo tak my jsme dobrá parta, to kluci určitě spolu něco podnikali nebo já nevím, ale já byl tak trochu jinde, s někým jiným..." Ano chtěl jsem jí to říct. Rutovi rodiče už mě též znali, bylo fér aby o něm taky věděla.
,,Co? Proč? S kým?" Na chvíli se na mě podívala, ale své oči musela vrátit zpět na silnici.
,,Já si tam někoho našel.."
,,Cože? Ve Švédsku? Kubo však ty si víc jak půl roku v Kanadě a pak v Česku.." Divila se.
,,Mami není to Švédka. Možná je tohle ještě horší."
,,Pro boha, já se bojím co z tebe vypadne. Je to nějaká cizinka že?"
,,Je to kluk. Američan." To jste měli vidět ten její výraz když toto ze mě vypadlo.
,,Je super a hodnej." Dodala ségra jako takovou utišovací větu.
,,Ty ho znáš? Ale počkej jak si to myslel, je to kamarád nebo něco víc?"
,,Jeho zná snad každej kdo kouká na hokej." Naznala ségra.
,,A je to jaksi něco víc. A než začneš mít námitky. Sám nevím jak je to najednou možný, nějak se to všechno sešlo a já v tom byl až po uši, ale je to vzájemný a za ty dva týdny jsme se stihli nějak poznat."
,,Jo dobrý, je to tvoje věc tohle, jen kdo to je?"
,,Rutger McGroarty, jejich kapitán."
,,Cože? Jakube to si ze mě teď děláš srandu? Kapitán? Nebyl draftovanej v prvním kole?" Zvážněla. No tak jakmile mi řekla Jakube, je to v háji.
,,Byl, Winnipegem. Počkej ale až uvidíš naše fotky! Pak pochopíš."
,,Tak to jsem zvědavá.." Trochu jí to teda asi dostalo, ale jakmile jsem doma vybalil a ona uvařila jídlo, tak jsem ji u toho pozdního oběda ukázal všechny naše společný fotky co jsem měl a názor změnila.
Líbil se jí. No ještě aby ne..
Podle toho co jsem na instagramu, tiktoku a všude zaznamenal byl to nový crush několika holek. Dokonce některé měli radost z toho že se rozešel s tou jeho holkou a už si dělali naděje.
Ale měly smůlu.
Protože jsem tu byl já.
Brankář z Česka co byl draftovanej mezi posledními, při mistrovství chytal jednou a jinak chytá v kanadský juniorce.
To by jim vypálilo rybník.
A nejen jim, ale asi i zbytku co nás znal.
Jenže teď jsme stejně byli několik tisíc kilometrů od sebe a já se těšil až sednu zpátky do letadla a odletím do Kanady, abychom aspoň byli ve stejném časovém pásmu.
Ten čas doma mi moc dobře nedělal, začal jsem se naopak bát, že se něco posere. Měl jsem tam ty tři dny až moc času na přemýšlení a jak víte, já když přemýšlím, dopadá to špatně.