Jako o dva dny dříve, jsem se probudil v jeho obětí. Kéž by to takhle šlo každé ráno.
Já si však pomalu uvědomoval, že tahle pohádka brzy skončí. Jestli úplně nebo ne, se těžko odhadovalo.
Já ho miloval, ale on? To jsem stále nevěděl. Nechtěl jsem aby tahle chvíle někdy skončila. Když jsme takhle spolu leželi, život byl krásně bezstarostný.
Možná ho mé nejisté myšlenky probudili, nevím, ale moc dlouhá chvíle to nebyla.
,,Kubo?" Špitl aby zjistil, jestli jsem vzhůru.
,,Hmm..." Otevřel jsem oči a otočil se na něj.
,,Dobré ránooo." Usmál se.
,,Taky přeji. Seš hodně unavenej?"
,,Eee, je to poznat? Ne, jen jo." Zasmál se.
,,Chudáčku můj. Měli bychom dneska odpočívat."
,,S tím bych souhlasil. Došel bych pro snídani a vrátil se sem a proležel klidně celé dopoledne."
,,Ano prosím. Kdy máte trénink?" Souhlasil jsem.
,,Ve dvě? Asi? Kdy vy?"
,,No už v jednu, od jedenácti můžeme na oběd. Ale tak furt máme skoro tři hodinky."
,,To stačí. Mám dojít pro snídani já co? Tebe by tady asi poznali." Naznal. Jo jen ať jde, aspoň nemusím vstávat.
,,Klidně bych mohl dojít já k nám, ale to bych se už nemusel vrátit. Jak jsem jim včera zdrhnul, tak zas budou naštvaný."
,,V klidu, já dojdu." Zvedl se, oblékl si rychle kraťasy, mikinu a odešel.
tomhamara
Kdo bydlí na 301?
Udělali jste supr koncert
Krásně zpíváš Kubíčku
Nechceš odepsat?
Co kurva děláte?
No já to zjistím
Doprdele. On to slyšel. Jak? Sakra. Teď když už ví kam chodím, bude to mít jednoduché zjistit kdo zde bydlí.
jakub_vondras
Doprdele to to bylo
až tak slyšet nebo co?
tomhamara
Dobré ráno, hádám
že tam ještě jsi.. a jel
jsem to tam omrknout
jestli tě skrz dveře
neuslyším a těžký
to fakt nebylo, když
tam řvete písničky
od Taylor
jakub_vondras
A proč tě to tak zajímá?
tomhamara
Protože proč by ne?
jakub_vondras
Je to moje soukromí
tomhamara
No a?
Na to jsem dal už jenom zobrazeno.
,,Co se tváříš jak citron, mám jídlo." Vrátil se do pokoje Rutger.
,,Hamara je úplnej debil."
,,Co? Proč?" Nechápal a vrátil se ke mně do postele.
,,On včera šel nějak zamnou a jak jsme tu zpívali tak zjistil na jakém pokoji jsem byl. Teď mi psal."
,,Co? Jak šel za tebou?"
,,Já nevím, já jsem jim zdrhnul a on ví, že chodím za nějakým Američanem, a tak se asi včera vydal zamnou a slyšel nás." Sám jsem z toho byl nešťastnej.
,,Debil. To těm našim to je úplně uprdele co s kým kde dělám. Jak si myslíš že bude reagovat,až zjistí, že jde o mě?"
,,Toho se právě bojím. Nechci aby mě měli za nějakýho podrazáka a buzíka, co si tu chodí užívat s kapitánem nejlepšího týmu turnaje." Eh, to znělo asi hnusně co?
,,Vážně si myslíš, že si tohle budou myslet?"
,,Já nevím, vůči tomu že jim to tajím a nechci jim to říct, tak se bojím jak moc mi to dají sežrat."
,,Dej mi telefon." Odložil tu snídani na stolek.
,,Hej co budeš dělat?" Poslechl jsem ho, ale obával se na co ho potřebuje.
,,Uvidíš. Ale nenechám je aby si z tebe dělali srandu." Zamumlal a už tam něco ťukal.
jakub_vondras
Hi, If you want to
know who I'm,
come to room 301
,,To jsi neudělal." Vykulil jsem oči, když jsem tam tu zprávu viděl. Tak a za minutu tu budeme mít celý náš tým..
,,Být tebou tak se ještě obléknu." Poznamenal. Tyvole ajo.
Rychle jsem se zvedl, něco na sebe hodil a zbytek toho oblečení co se tu furt válel jsem hodil pod postel, zrovna v tu chvíli, kdy někdo ťukal.
,,Jdeme na to?" Zeptal jsem se a Rutger přikývl a byl to on, který otevřel ty dveře.
,,Tyvole to mě poser." Vypadlo z Hamiče,jen co nás uviděl. Byl tu s ním ještě Hujis, ale nikdo další ne. To jsem nečekal.
,,Co říkal?" Naklonil se ke mně Rut. Asi ho budu muset naučit česky, aspoň sprostý slova.
,,Že tohle nečekal." Snažil jsem se to říct slušně.
,,Čau, tak velice rád vás vidím takhle spolu cukrouši. Pustíte nás dovnitř?" Usmál se Hujis.
,,Jo nebo nás najdou další. Kulich slyšel, že jdeme k Američanům, nedivil bych se kdyby přilítl taky." Dodal Hamič a my je radši dovnitř pustili.
,,On to nikdo jinej neví?" Divil jsem se.
,,Copak jsem debil abych to všem říkal?"
,,Bál jsem se toho."
,,Neboj, já ho brzdil. Ale chci být u všeho." Sedl si Kuba do takového křesílka.
,,Můžu se zeptat o čem to mluvíte?" Přerušil nás Rut, protože jsme mluvili česky a on nám nerozuměl pravděpodobně ani slovo.
,,Že jsem to nikomu neříkal." Odpověděl mu Hamič.
,,Uff. To je dobře."
,,Ale můžete mi vysvětlit jakože jak vy dva? Nechápu to. Ty a ty. To nedává smysl vůbec." Poukázal Hamič na nás dva.
,,Kdybys to znal od začátku, smysl ti to možná dá." Zamumlal Hujis.
,,Možná. Ne, nám to taky smysl nedává, ale.."
,,Nechcete mi to třeba říct?" Přerušil mě. Bože ten je nedočkavej. A i když jsem mu den zpátky říkal, že se to jentak nedozví, museli jsme mu to převyprávět a snídaně šla stranou. Konečně jsme ale od něj měli klid, i když bál jsem se, aby občas neměl nějaké narážky a tím to neprořekl mezi kluky. Ale bral to dobře, což jsem nečekal, a protože se mu s Kubou nějak u nás líbilo, zůstali s námi i během toho co jsme snídali až do toho oběda.
Tam už jsme všichni tři museli přepnout na mood toho, že nás čeká zítra zápas proti Švédsku a pro mě to byl jakýsi návrat na zem. Vůbec ten trénink. Byl to náš poslední společný. Ano zítra a pozítří nás mělo čekat krátké rozbruslení, ale to už bylo něco jiného.
Hnedka po videu a večeři, jsem se stejně ale odpařil pryč k Rutgerovi. S ním jsem ten čas chtěl trávit nejvíc a ty naše kecky už moc keců neměli. Možná za to mohl ten fakt, že Hamič už věděl o co jde a zrovna on s Kulichem mé mizení pryč, řešil nejvíc. Sice jo celý tým věděl, že to je k Američanům, ale nevěděli ke komu, naštěstí.
A snad poprvé jsme byli s Rutem o něco klidnější. Pustili jsme si film, k tomu vzali balíček chipsů a užívali si klidu a své společnosti. Někdy v jedenáct jsem od něj odešel, načež se Hujis divil, že jsem tam znova nezůstal přes noc. Důvod toho byl však prostý. Čekala nás ta semifinále a každý jsme měl odlišný časový program.
K tomu na nás ta tíha okamžiku začala dopadat. Byl jsem přeci jenom rád, že nechytám, protože kluci moc pozitivní vibe neměli a kdybych neměl Ruta, byl bych na ně asi zas akorát hnusnej a nechytil ani puk.
Bylo to tady.
Boj o finále.
Nervy jsem měl až v zadku, řeknu to narovinu.
6:55 a v aréně se rozezněli Maxim Turbulenc. Díky Melákovy jsme vedli!
Moc dlouho nám to teda nevydrželo, pět minut a Švédové vyrovnali.
V druhé třetině to bylo naopak, do vedení se dostali Švédové, ale Cíba jim též po pěti minutách odpověděl.
Znova měla rozhodnout třetí třetina.
Věřili jsme že to půjde a zvládneme to.
45:14 a Švédsko se dostalo do vedení gólem z přesilovky. Měli jsme patnáct minut na to vyrovnat. Ale místo toho se to celé sesypalo jak domeček z karet.
Během jedné minuty jsme dostali z ničeho nic další dva góly a bylo po zápase. Ačkoliv jsme věřili, Švédové byli silnější.
Sen o finále se rozplynul.
A nám zbyly oči pouze pro pláč a dívání se na Švédskou radost.
Minulí rok jsme vyřadili my je, tenhle rok oni nás...
A my tak pouze mohli čekat s kým budeme hrát o bronz.
Finsko nebo USA?
Doufal jsem že s Finskem. Chtěl jsem aby místo nás vyhrála tento turnaj USA v čele s Rutem, což on chtěl to samé.
rutgermcgroarty
Vy vedete, nevěřím!
Vidíme se ve finále
Tak ne
Sakra, dělejte
Neříkej mi že prohrajete
Kurva dali čtvrtej
A pátej...
To už asi nedáte
Neboj se nic, my dáme
Finům na prdel a ve
finále to těm debilům
vrátíme!
jakub_vondras
Prosím
Na žádnou větší odpověď jsem se nezmohl, stejně jsem věděl, že už nemá čas si to zobrazit a bude se soustředit pouze na zápas, který jsem hned po návratu na pokoj žhavil na noťasu.
,,Doufám že aspoň tvůj manžel vyhraje. Jako jednu medaili mít doma budete, ale chtělo by to tu zlatou." Poznamenal Hujis a lehl si vedle mě na postel.
,,Jestli proti sobě budeme hrát o bronz tak mě asi klepne."
,,Super, to mám radost." Uchychtl se.
,,To bys měl, udělej mi hezkej pohřeb.. Tyvole nee! Co to je doprdele!" Finsko dalo gól. Ne zákaz!
A po deseti minutách přidali další. Co to je za den sakra. K tomu ty rozhodčí, naprostá tragédie. To bych i já pískal lépe.
Naštěstí to jedno jejich blbé písknutí dalo přesilovku USA a oni ji využili, čímž získali kontakt a jakmile oni ucítí šanci, rozjedou to. Vyrovnali a já to prožíval snad víc jak náš zápas.
Znovu stav 2:2 a znova měla rozhodnout třetí třetina. Dlouhou dobu nic, myslel jsem že se zblázním, být fanoušek je tak těžký!
56:47 další přesilovkový gól a naštěstí toho správného týmu. Sice Finové měli následně také přesilovku, ale nevyužili ji.
Byli ve finále.
Aspoň jeden z nás dvou tam byl.
A doufal jsem, že zítra oba dva vyhrajem to nejcennější co můžeme.