Vánoce. Jak moc bych si přál být doma.. Místo toho jsem však byl tady ve Švédsku a celou noc přemýšlel jen a pouze o tom šaškovi z Ameriky. Nešlo tomu zabránit, měl jsem ho plnou hlavu.
Nesnášel jsem se za to.
Sice mi pomohl zpátky do mé brankářské pohody a chytal jsem i na tom ranním tréninku dobře, ale přemýšlet o něm nebylo o moc lepší.
,,Hej borci nechcete jít někdo po obědě semnou do obchoďáku?" Zeptal jsem se jich u oběda, potřeboval jsem se nějak zabavit a přenést myšlenky trochu jinam.
,,Že se ptáš, tak za půl hodiny dáme sraz?" Zaradoval se Hamič.
,,Slyšel jsem že tu mají hodně dobrý sladký, to musíme vyzkoušet." Řekl Eda vzápětí.
,,Tyvole mňam, jdem hned." Spadl Hujisovi příbor.
,,Ty seš debil." Začal se celý náš stůl smát a všichni se na nás podívali.
,,Musíme se stavit ještě někde jinde než u sladkého ale, ještě nemám dárky." Naznal Bary.
,,Nejdřív cukrovinky a pak zbytek." Zamračil se Eda.
,,Jo, a pak až nákup zbytku." Rozhodl to Hamič a o půl hodiny později jsme si to vesele štrádovali do obchoďáku co byl vedle hotelu, takže jsme ani daleko nemuseli.
,,Lidi čumte! Sweet shop, jdeme!" Vykřikl Hujis, jen co jsme vešli a já si stihl všimnout sotva té Sephory co byla napravo.
,,Uuu Kubíčku ta blondýna na tebe nějak kouká." Žďouchl do mě Kulda, když jsem vybíral bonbóny.
,,To spíš na tebe."
,,Ne, na tebe, zkus se na ni usmát."
,,Jirko takový blbosti dělat nebudu." Odporoval jsem a nabral si bonbóny v čokoládě.
,,Jakube dělej. Zaplatím ti ten nákup."
,,Dobře, ale tak poodejdi.." Tohle jsem musel přijmout, mohl jsem tu tak nechat o dost víc peněz než jsem plánoval a za blbej úsměv na tu mladou holčinu mi to stálo. Tak nějak jsem doufal, že se neusměje zpátky, ale ona zčervenala a sklopila oči dolů. Ach jo holka, tohle samý jsem udělal, když se mě dotkl Rutger.. doprdele už zas na něj myslím. Ne, zákaz.
,,Hah! Měl jsem pravdu." Strčil do mě Kulich, načež ta holka vůbec nechápala proč.
,,Jo a platíš mi nákup, budeš to mít drahý Kulíšku." Zazubil jsem se.
,,Neříkej že bys do ní nešel." Pokračoval a já si mezitím bral další sladkosti.
,,Ne. Je to Švédka a já Čech co za dva týdny letí do Kanady."
,,Tak na úlet dobrá ne?"
,,Jo, ale nechci ji zlomit srdce a pochybuju že ji by se líbilo se semnou párkrát vyspat a pak už mě nikdy nevidět." Odpověděl jsem mu.
,,Co ty víš, já bych to zkusil."
,,Já nejsem ty." Pokrčil jsem rameny.
,,Všímám si. Ale co takhle ji aspoň někam pozvat?" Nenechal toho.
,,Kulichu, kdybych chtěl můžu si pozvat tisíc jiných holek který aspoň znám."
,,A proč to neuděláš?" Protože jsem se zabouchl do jednoho Američana...
,,To je moc složitý."
,,Jakube ty nám něco tajíš." Zastavil se a tím upoutal pozornost více kluků.
,,Ne a dělej jdu platit." Protočil jsem očima a šel k pokladně. Jo Kulíškovi se to trochu prodražilo. Trochu víc.
,,Jakubee prosím pozvi ji někam." Přemlouval mě, když jsme odešli a čekali před tím obchodem na zbytek.
,,Ne, si ji pozvi sám."
,,Já mám holku."
,,No vidíš, a já žádnou holku nechci."
,,Jen počkej, my tě k tomu dokopeme." Zamumlal. Tak to mám teda radost.
Na uklidnění mých nervů jsem si otevřel jeden pytlík s bonbóny a během toho co jsme vyjeli po eskalátorech a šli do obchodu s oblečením, jsem si je spokojeně žvýkal a v tom obchodě jsem si je strčil do bundy a nenápadně během prohlížení oblečení si je ujídal. Zastavili mě až jedny šaty. Potřeboval jsem něco pro ségru, jeden dárek už jsem ji poslal, ale chtěl jsem něco lepšího. A ona šaty nosila ráda, tak jsem vyhledal její velikost a bedlivě si je prohlídl.
,,To ti asi nebude." Řekl někdo zamnou a já už po několikáté za poslední dny dostal malém infarkt a hned jsem věděl o koho jde.
,,Kolikrát kvůli tobě prodělám ještě šok? A co tu děláš?" Otočil jsem se na Rutgera.
,,Dostali jsme volno a tak nakupujeme, asi podobně jako vy."
,,To je náhoda, že se potkáme zrovna ve stejný čas ve stejném obchodě." Zakroutil jsem hlavou.
,,No vy jste přišli po nás. My jsme tady už snad půl hodiny, protože lepší obchod s oblečením tu není a všichni se rozhodli tu nechat všechny peníze."
,,A ty jsi něco koupil?"
,,Ne, ale tohle vypadá dobře. Možná by se ségře líbili." Poukázal na moje šaty.
,,Jo to mám pro svoji ségru."
,,Byl by si hodně naštvaný kdybych je vzal taky?" Vzal si jedny taky.
,,Ne? Proč bych měl? Naše ségry se nikdy neuvidí, takže myslím, že jim to bude jedno." Zasmál jsem se.
,,Pravda. A mimochodem spadl ti bonbónek." Špitl.
,,Cože? Tyvole ajoo." Rychle jsem ho sebral a strčil do kapsy.
,,Máš super životosprávu, bych do tebe neřekl ani."
,,Neříkej že by sis nedal. Mám toho sladkého plný kapsy jak od bundy tak od mikiny." Ukázal jsem na své přecpané kapsy. Možná jsem si měl vzít tašku..
,,Tak samozřejmě, na Vánoce si to mužem dovolit, ale tady asi není nejlepší nápad to vyndávat."
,,Pojď, ale ať nás nikdo nevidí, doufám že jsou všichni v pánské části." Vzal jsem ho za ruku a táhl ho do kabinek co byli kousek od nás.
,,Nikoho jsem neviděl, tak dobrý. Snad sem nikdo nepřijde." Pousmál se, odložili jsme ty šaty a já na lavičku vyndal všechno co jsem měl všude možně postrkané.
,,Tykráso, to jsi tam nechal dost peněz ne?" Vykulil oči, když to všechno viděl.
,,Platil to Kulich, takže mi to je jedno, ale v přepočtu na dolary nějakých 50 nebo 60."
,,No to ses podělal." Řekl a já už mu nabízel ty moje nejoblíbenější jahodový bonbóny.
,,Ne, ale aspoň to nesním sám."
,,Ideální ochutnávat bonbóny v dámské kabince." Zamumlal a u toho žvýkal.
,,Času dost, oni se bez nás obejdou."
,,Hej ale to je dobrý, to je jahoda že? Dávej další." Uhodl to a takhle nějak jsme pokračovali dalších deset minut, než jsme ochutnali vše.
,,Asi k tobě půjdu na návštěvu a dáme druhý kolo." Zasmál se, když jsme opouštěli tu kabinku.
,,To bych radši šel já k tobě, ty jsi na pokoji sám, to já bohužel ne."
,,Tak za tenhle úplatek to není problém."
,,To není.. Jej, počkej naši kluci, sakra." Všiml jsem si skupinky těch našich šašků jak už stojí u vchodu a čekají na zbytek.
,,Zítra ráno jdu běhat, v sedm, měj se." Pochopil správně že má zmizet a než jsem stačil odpovědět, byl někde pryč.
Běhat? A to mi řekl schválně?
,,To máš pro sestřičku že?" Vyrušil mě Čechino u pokladny.
,,Jo? Pro sebe sotva."
,,Přijede sem?" Ptal se dál a já ty šaty podal pokladní.
,,Bohužel ne. Prej možná kdybych chytal v Play off, tak uvidíme." A tohle už nechal bez odpovědi a já se připojil ke zbytku týmu. Další hodinu jsme ještě po tom obchoďáku chodili a vymetali různé obchody.
Vrátili jsme se zrovna tak akorát zpátky, abychom se připravili na tu naší společnou večeři.
Kde jsem konečně své myšlenky vypnul. Užil jsem si to, kluci byli taková moje druhá rodina a ačkoliv poslední dny mě dost štvali s těmi kecy, měl jsem já rád a během toho večera jsem si to uvědomil znova jak skvělá parta jsme.