Přípravný zápas proti Finsku jsem proseděl na střídačce a byl jsem za to asi i rád. Sice jsem se v hlavě už trochu srovnal, ale na to chytat zápas jsem se necítil a doufal, že Hrabymu to půjde a nikoho nenapadne tam poslat mě.
Naštěstí taky nenapadlo, ale to že jsme prohráli už mi takovou radost nedělalo.
Čekalo se od nás hodně po loňském stříbru, jenže tenhle tým byl úplně jiný a to si většina lidí neuvědomovala.
To ráno po zápase s Finy jsme se probudil brzo. Převaloval jsem se z boku na bok a nakonec pokus o to znovu usnout vzdal. Převlékl jsem se do sportovního a vyrazil se proběhnout.
Zatím jsem to tady moc neznal, ale to mi bylo celkem jedno, takhle brzo ráno tu ve městě nikdo nebyl a ten nejbližší park kam jsem měl namířeno byl celkem kousek.
Běžel jsem si v klidu a cítil jsem jak ze mě opadá ten stres a nervozita, u toho jsem si zpíval ani nevím co, a v tom jsem za sebou zaslechl dalšího člověka co podle zvuku běžel. Trochu jsem se pootočil a jen co jsem postřehl barvu a znak na oblečení, zrychlil jsem.
Byl to nějakej Američan. Supr. Doufám že mě neslyšel jak si zpívám.
Ačkoliv jsem běžel rychle, přišlo mi jakoby se přibližoval a zrovna když jsem se jednou ohlídl, tak nevím jak, skončil jsem na zemi.
Au.
Zkurvený kořen a na něm led. Ani nevím jestli jsem uklouzl nebo zakopnul, ale dost to bolelo.
,,Seš v pohodě?" Ozval se ze zhora americký hlas. Ne tyvole nejsem v pohodě, ani fyzicky, ani psychicky a ty mi vážně nepomůžeš.
,,Jo." Podíval jsem se na něj a plánoval se zvednout.
V tu chvíli ale jakoby do mě něco udeřilo. A to rovnou dvakrát.
Usmíval se jak sluníčko a jeho modré oči zářili jak měsíc při úplňku a kdybych už se na tý zemi neválel,tak se tam složím znova.
A to druhé byla bolest mého stehna a břicha.
,,Nevypadáš tak, pojď." Pomohl mi vstát. Tak jestli jsem byl do teď mimo, tak teď jsem mimo stokrát víc.
Byl o něco menší než já, znal jsem ho, byl to totiž jejich kapitán a hvězdné křídlo z Michiganu,které si draftoval Winnipeg ve stejný rok jako mě Carolina.
,,Auu." Zaskučel jsem, když jsem se postavil na nohy.
,,Co tě bolí?" Zeptal se. Mozek,z toho jak přemýšlí nad tím proč se tak hezky tlemíš a máš tak dokonalý kukuč.. cože? Ne, nad tím fakt nepřemýšlím!
,,Jsem si o ten kořen narazil stehno a tohle, pánev? Prostě bok." Nevěděl jsem jak to anglicky říct a vyhrnul si kousek mikiny abych ukázal to nejbolestivější místo.
,,Ou,tak tohle musíme ošetřit." Vypadlo z něj, když jsme si oba všimli, že ten kousek břicha a boku mám sedřený a špinavý od štěrku. Jo s zrovna na místě kde jsem spadnul, tak led nebyl, ale na tom blbim kořenu jo.
,,To si nedělej starost, to je dobrý. Na hotel dojdu, je to jen trochu špinavý." Pousmál jsem se. Jo Jakube hraj si teď na hrdinu a pak se nezapomeň za rohem rozbrečet.
,,Ne, jdu s tebou. Však se sám neudržíš na nohou."
,,To bych nějak rozhýbal. Je to jen naražený."
,,No myslím, že si chceš na turnaji zachytat, takže se ti pomoc hodit bude." Nenechal toho a vydali jsme se pomalu zpátky s tím, že on mě podpíral. To kdyby někdo viděl.. Oba dva jsme měli oblečení našich týmů a nejmenší jsme také nebyli.
,,Ty víš že jsem brankář?" Překvapilo mě.
,,V OHL v Sudbury Wolves, držíš se nad 90% a draftovala tě Carolina ve stejný rok jako mě někde okolo dvoustého místa."
,,Jak? To máte nějaký speciální přípravy kde se učíte údaje o hráčích z jiných týmů?"
,,No zeptej se mě na někoho jiného a neřeknu ti nic. Vím jentak občas o někom něco a vůči tomu že proti Vám máme hrát za pár dní, tak vím, četl jsem si nominace." Odpověděl mi.
,,Jo taaak. Nevím teda jestli chci proti vám chytat nebo ne, když nás takhle někteří znáte." Bože Jakube ty zas meleš kraviny.
,,Ty budeš rád když si vůbec zachytáš, doufám že moc často nepadáš."
,,Naštěstí ne, to jen dneska..."
,,A to sis toho kořenu nevšiml? Jako chápu, snažit se zpívat jako Taylor Swift je náročný, ale ten kořen byl vidět už z dálky." Cože on vážně slyšel jak zpívám? A já zpíval něco od Taylor?
,,Ne... Takhle ráno toho víc naráz nezvládám." A to ještě nevíš že jsem před tebou chtěl utéct a vlastně to byl ten důvod, proč jsem se rozsekal.
,,Ale tu Taylor si interpretoval dobře." Uchychtl se.
,,A co jsem to vůbec zpíval?"
,,New romantics."
,,Fakt? To já ani nevím teď co je.. já si často nevědomě zpívám něco a nevím co." Snažil jsem si vyvzpomenout jak ta písnička zní, ale jediný na co jsem se soustředil byl on.
,,Počkej... Baby, we're the new romantics
Come on, come along with me
Heartbreak is the national anthem
We sing it proudly
We are too busy dancing... A dál to přesně neumím." Zazpíval mi.
,,Tak to bychom si to měli pustit. Ale už vím co myslíš, to hrálo včera v aréně, proto to mám v hlavě."
,,Vážně nechápu že se ti chce po ránu zpívat."
,,Já taky ne." Zasmál jsem se. Do zpěvu ani smíchu mi nebylo, teda před tím ne.
,,No každopádně asi až budeme hrát proti sobě zápas, tak jim poručím, ať tohle zahrajou."
,,Proč?"
,,Protože si začneš zpívat a já ti tam dám tři góly jak nic." Zazubil se. A dost, tyvole. Přestaň se šklebit. Nařizuji ti zákaz.
,,No to teda ne. Ty si budeš zpívat hezky semnou. Přijedeš k mojí bráně, zazpíváme si ty tři minuty a pak si zas budeš moc vesele hrát." Místo toho zákazu jsem vyslovil snad ještě větší srajdu.
,,Když ti tam dám ty góly už předtím tak klidně. Ale to pochybuju,že ti bude do zpěvu." Naznal.
,,Nee, žádný góly dávat nebudeš."
,,Ale budu, jen ještě doufat abys chytal ty, ten Hrabal je dost dobrej." Jo, lepší jak já a proto bude naše jednička..
,,Já vím."
,,Ale samozřejmě to se ukáže během turnaje kdo je nejlepší." Všiml si asi jak moje nálada klesla.
,,To jo. No nic, já asi půjdu hledat našeho doktora." Řekl jsem, protože jsme vešli dovnitř hotelu.
,,Nee, nikam sám nejdeš a já k vám už vůbec ne, půjdeš semnou." Namítl.
,,Jo a potkají mě vaši trenéři a hráči, to určitě.. Takhle riskovat nebudu." Odporoval jsem.
,,Pojedeme výtahem, pokoj mám hned první, jsem tam sám a mám tam dezinfekci, takže jdeme."
,,Teď už chápu proč seš kapitán." Zamumlal jsem.
,,To jsem rád."
,,Jen doufám že mě tam teda nezabiješ, nesvážeš nebo tak něco."
,,Proč bych měl?" Nechápal.
,,Tak logicky, zbavil by ses brankáře vašeho soupeře."
,,To nemám úplně potřebu dělat a už vůbec ne někomu kdo si tu zpívá v sedm ráno písničky od Taylor." Objevili jsme se u nich na patře a naštěstí nikde ani noha.
,,Byla jen jedna! Asi.." Otevřel dveře od pokoje a rychle je zavřel. Naštěstí už se to trochu rozhýbalo, takže jsem ho jako podporu už zas tak moc nepotřeboval.
,,Ach jo, ty musíš furt nějak protestovat." Protočil očima, zaběhl do koupelny a já se mezitím rozhlédl po pokoji. Měl tu nějak moc uklizeno. To bylo možná i tim, že tu byl sám.
,,Tak Vondraš, sundat mikinu, a všechno kde jste odřenej a jde se operovat." Přišel zpátky s nějakou lahvičkou, odličovacími polštářky, kapesníky a uchošťoury?
,,Nee neříkej mi příjmením, díky."
,,Dobře Jakube? Jaku? Jacobe?" Zamyslel se nad tím jak mi má teda říkat.
,,Kuba nebo Vondry."
,,Dobře, já jsem zkráceně Rut." Přikývl a já si začal připadat trapně. Sundal jsem si tu mikinu a triko a tepláky si též musel trochu schrnout. Měl bych se naučit lépe padat.
,,Hele štípat to nebude, ale možná když to budu drhnout tak to občas zapálí." Pokračoval a já ze sedu změnil polohu do lehu na zádech.
Dokud mi dezinfikoval ten bok břicha, bylo to dobrý, ani to nebolelo. Avšak poté opatrně stáhnul mírně lem těch tepláků, aby ošetřil i tu nohu a v tu chvíli se jeho ruka nacházela až moc nebezpečně blízko mého rozkroku.
Nechtějte ani vědět co se v tu dobu odehrávalo u mě v hlavě, co vše mě napadalo a snažil jsem se aby to moje tělo nedalo na jevo.
,,Hotovo, lepit ti to nebudu, to nemá cenu, je to fakt jen lehce sedřený, ale... Proč se červenáš jak rajče?" Všiml si toho.
,,Já? No je tu teplo oproti venku." Skvělá výmluva, jsem tu jen v teplácích a je mi teplo, jasně.
,,Doopravdy?" Podíval se na mě podezřívavě. Že si ničeho nevšiml, prosím.
,,Jo a děkuju moc. Ty bys měl dělat doktora." Snažil jsem se to zakecat.
,,Hokej je lepší. A počkej ještě!" Zastavil mě v odchodu.
,,Nechtěl si pustit tu písničku?" Dodal.
,,Počkej však to bude slyšet a v osm ráno na to asi nejsou tvoji spoluhráči zvědavý."
,,Za půl hodiny nejpozději mají být na snídani, aspoň budou mít budíček." Vzal si telefon a pustil to.
,,We're all bored
We're all so tired of everything
We wait for trains that just aren't coming..."
A tímhle začal náš tří minutový koncert. Normálně jsem před nikým nezpíval, ale s ním mi to nevadilo a naopak jsem si to užíval.
Jak moc falešně to znělo nám bylo jedno.
V tu chvíli jsem byl nabitý na 110% a připadal si nejšťastněji za posledních několik týdnů.