Plouží se ulicí, prstíkem promrzlým
z rozmaru dveřní zvonky hladí
Nezvoní, na prahu nezanechá stopy
Nikoho nehledá a nikdo nečeká tam na ni
Sedá na tabule jízdních řádů,
nešťastným lidem do duše,
na dětské fotky zemřelých kamarádů
chmurném kreslíři vpíše se do tuše