Úterní ráno už probíhalo vcelku dobře. Nezaspala jsem a už to je cesta k dennímu úspěchu. Dokonce i do práce jsem dorazila včas.
Bohužel, dneska byl v restauraci docela frmol. Všichni běhali od stolu ke stolu. Jediný oddych, co jsem během dne měla, byla polední pauza. Při té jsem si snědla svůj salát, který jsem si ráno v rychlosti připravila.
Od třetí hodiny už zákazníků začalo pomalu ubývat. Díky bohu. Mám pocit, že mi brzy upadnou nohy. Práce servírky je fakt někdy náročná. A to bez legrace.
,,Už aby byl konec." postěžoval si Toby.
,,Neasi. To ty lidi nemají toho jídla dost po těch svátcích?"
,,To si taky říkám. Já jsem po tom volnu úplně plnej. Jsem zase přibral minimálně tři kila, ti říkám. Bramborový salát a linecký už nechci ani vidět."
,,Zase až za rok." kývla jsem.
,,A to mě ještě čeká návštěva u Danovo rodičů, takže to ještě nekončí. Už si takhle připadám jako soudek. To budu mít co dělat, abych to shodil do léta."
Jen tak mimochodem Dan je Tobyho přítel. Jsou spolu od šestnácti, ale hezky jim to šlape. Od jejich vztahu by se mohly ostatní páry učit. Vzájemně se podporují a pomáhají si. I když si občas lezou na nervy kvůli prkotinám, jako jsou například, jaká barva se hodí do kuchyně nebo jakou romantickou komedii si pustí, jsou naprosto k sežrání.
,,Tak jestli ty kila navíc chceš tak moc shodit, můžeš jít támhle ke stolu, kde už čekají, až budu moct zaplatit."
,,Jako vážně? Měla jsi mi říct, že ty kila na mě vůbec nejsou vidět a ty řekneš tohle? Jseš hrozá fakt." udělá uražený obličej a odejde. Já nad tím jen protočím oči.
-- -- --
Domů jsem dorazila opět úplně vyřízená. Ale jakoby toho nebylo málo, musela jsem jít ještě do klubu. Mám totiž dvě práce. Byt v Praze se musí nějak zaplatit. Ale pracuji tam za barem, abyste si nemysleli, bůh ví co. Dneska tam jsem do jedné. Naštěstí mám zítra den volna, takže se alespoň budu moct vyspat.
Rychle jsem na sebe hodila něco, co nesmrdí po svíčkové nebo vepřové panence a vyrazila z bytu. Teď po silvestru je v klubu minimum lidí. Všichni ještě vyspávají ty svoje kocoviny.
,,Čau Lauro. Nejseš tu dneska nějak brzo?" uvítal mě Tomáš. Místní ochranka.
Na první pohled vypadá, že by vás chtěl hned zabít, ale ve skutečnosti je to opravdu milý chlap.
,,Jsem tu tak akorát, tak nic neříkej."
Tom obrátil oči v sloup a vzal si ode mě kabát, který jsem mu podávala.
,,Hodlá sem dneska jít ten tvůj kamarád? Nechci ho vyvádět pryč jako minule."
,,Nevím nic neříkal... A pokud jde o ten minulý týden... Toby se už za tu scénu omluvil."
,,Jestli se tu ale objeví, tak mu řekni, ať se tolik nezřídí. A já ti říkám, že se objeví." pohrozí mi ukazováčkem.
,,Jasně, neboj." kývla jsem a zamířila k baru.
-- -- --
Nevím, jak to ten Tom dělá, ale má vážně dobrou intuici. Toby vážně přišel. I s Danem. Seděli na baru, aby byli blízko mně. Dělají to tak vždycky. Prý aby mě ochránili před a to cituji "slizkýma hovadama". Je to od nich milé, ale myslím, že zrovna oni dva by neublížili ani mouše.
Zrovna Toby popíjel Margaritu a Dan Mimosu. Tímhle se asi úplně neopijou, ale jestli budou mít minimálně další tři, dopadne to jako minule. Toby totiž vylezl na stůl a začal tu dělat striptýz. Teda skoro, protože ho Tom vyvedl z klubu. To mám ale zajímavého kamaráda, co?
,,Lauro, co děláš tak po večerech?" zeptal se Dan.
,,Pracuju nebo sedím na balkoně a koukám na hvězdy. Co tě to tak zajímá?" odvětila jsem mezitím, co jsem připravovala Piña Coladu.
,,Proč si někam nevyrazíš a s někým neseznamíš?" vyzvídal dál.
,,Protože mi to přijde jako ztráta času."
,,Ale notak, vždyť seznámit se s někým není zase tak strašný. Toby, řekni něco."
,,Dan má pravdu. Mohla by sis někoho najít."
,,Ale já nikoho nehledám."
,,Kočko, s tímhle přístupem si ale nikoho opravdu nenajdeš. Nezávazně bys to ale mohla zkusit. Nějaký převozník by se hodil, nemyslíš?"
,,Nechci ani převozníka, Dane." řeknu a podám slečně na baru Piña Coladu, kterou si objednala.
Toby s Danem se na sebe podívali tím stylem, že mají něco za lubem.
,,Napadlo to samý, co mě?" zeptal se Dan Tobyho a šibalsky se usmál.
,,Myslím, že ano. Lauro, kde máš mobil?"
Ne, že nemyslí to, co si myslím.
,,Ani na to nemysli. Nedám ti ho." ohradila jsem se.
,,Když myslíš." mykl rameny.
,,Použiju ten svůj. Alespoň ten profil budu mít na starosti."
,,Ne, opovaž se. Nebudeš mi dělat žádný profil na seznamce, Danieli. Už jsme o tom jednou mluvili."
,,Ale notak. Vždyť bych to měl na starosti já. Přece si nemyslíš, že bych tě dohodil nějakýmu-"
,,Slizskýmu hovadu, já vím." přerušila jsem ho.
,,Tak vidíš. Bude to jen pro převozníky. Stejně se tam moc normálních lidí nedá najít. Každýmu tam jde v 90% jen o to jedno." otráveně řekl.
,,A co tam chceš jako napsat? Holka, která hledá jen převozníka?" rozhodila jsem rukama a začala připravovat další koktejl.
,,Hmm..." zamyslel se.
,,Co třeba, Laura Veselá, 24 let, jen nezávazně, nic víc. To by zatím mohlo stačit. Třeba tam potom něco dopíšem." pokrčil rameny Dan a zandal si telefon do kapsy.
,,Teď budu vypadat jako coura. Super. Fakt nechápu, jak jsem se k tomu nechala ukecat." protočila jsem očima.
,,No tak trochu jsme tě do toho dotlačili." řekl Toby a přiťukl si s Danem.
,,Takže je to vlastně vaše vina. Alespoň to můžu na někoho svést." odvětila jsem a dala čtvrt pomeranče na okraj skleničky.
,,Tak tady je váš Sex on the beach, prosím." řekla jsem a podala to klukovi, který čekal na to, až mu to připravím. Poděkoval a dal to nějaké slečně, co tam s ním byla. Hned mi bylo jasný, že on by tohle nepil.
,,No páni, nechal bych si říct." zasnil se Dan a Toby ho okamžitě přerušil.
,,Smůla, že támhle má holku. A ty jseš taky zadanej, pokud si dobře vzpomínám. Ale kdyby holku neměl, dohodil bych ho tady Lauře." mrkl na mě Toby.
,,Ha ha. Moc vtipný. Vy dva byste si mohli otevřít seznamku fakt."
,,Budeme o tom uvažovat." odpověděli sborově.
To bude ještě zajímavý večer. Stejně to dopadne tak, že ty dva budou brzy pod obraz a já je budu muset nechat u sebe přespat, protože by netrefili domů.
-- -- --
Když jsem včera říkala, jak ten večer dopadne, měla jsem pravdu. Teď mi Toby s Danem okupují postel a já se musela vyspat na gauči. Díky tomu se cítím na osmdesát, protože chodím po bytě a držím se za záda, které mě po probuzení začala bolet. Gauč holt není ideální místo na spaní.
,,Ahhh, moje hlava. Asi mi praskne." uslyším z ložnice.
,,Nemůžeš bejt potichu? Nejseš jedinej, kdo tady vypil nejmíň deset koktejlů."
Ajeje, kluci se probrali. No to bude krásné ráno. Abych tady neposlouchala jejich naříkání, vydala jsem se do kuchyně jim udělat šumák. Nic lepšího tu totiž nemám, když nepiju.
,,Nebrečte mi tady, nehodlám to poslouchat. Na, tady máte něco na zmírnění kocoviny." podala jsem oboum skleničky.
,,Ty jsi anděl." usmál se Toby.
,,Ale pěkně protivnej." zaskuhral Dan.
,,Vypijte to a bude vám o něco líp." s těmito slovy jsem odešla do kuchyně.
Vzala jsem si svoji snídani a vyšla na balkón. Dneska není ani tolik zima, tak proč v klidu neposnídat venku zachumlaná v dece.
Mezitím, co jsem si v tichosti jedla vajíčka, pozorovala jsem lidi na ulici. Vždy mi přijde zvláštní, že každý člověk, má vlastní příběh a vlastní život. Přijde mi to krásně tajemné. Prostě každý se po dlouhém dni vrací někam domů nebo k někomu. Když jedu třeba metrem nebo tramvají, přemýšlím nad tím, odkud nebo kam ty lidé jedou. Přemýšlím nad jejich příběhy. Jsem jediná, která to tak dělá?
,,Tady jsi. Ty máš snad větší vztah s tím balkónem než s lidma." zasmál se Dan.
,,Už to tak bude." myknu rameny a naberu si další sousto.
,,Hele, už máš na Tinderu tři nápadníky."
Cože!? Vykulila jsem na něj oči a začala se dusit vajíčky.
,,To-ehm-už-ehm, ehm-tak brzy?" zakašlala jsem.
,,Dobrý?" zeptal se a já jen souhlasně přikývla.
,,No tak každopádně, dva se automaticky vyřazujou."
,,To jako proč?"
,,Jeden je plešatej a vypadá minimálně na padesát... Ouu, ono mu taky je padesát, jak tady tak koukám. No fuj. A ten druhej má v popisku něco o jeho banánu. Pane bože. Nedám ti to přečíst. Dělá se mi z toho ještě větší zle než mi už je." zašklebil se.
,,A ten třetí?" zeptala jsem se.
,,Ten ujde. Navíc to je ten z baru. Jak jsi mu míchala Sex on the beach."
,,Fakt? A nemá náhodou holku?" pozvedla jsem obočí.
,,No asi jo no. Ale tak jestli ji měl jen na jednu noc, tak by to nevadilo ne?"
,,Nee, vůbec. Úplně vidím naší konverzaci: ,,Jé, ahoj. Jsem Laura. Ta, jak ti připravovala Sex on the beach druhýho ledna v baru. Nechtěl bys být můj převozník?",,No jasně, tak na to vlítnem rovnou, ne?" ,,Tak to rovnou můžem jít ke mně." ironicky jsem řekla.
,,A ty bys to nebrala?"
,,Ne, nechci s nikým spát. Tohle byl celej tvůj nápad. A byl pěkně blbej, takže to prosím pěkně smaž." přikázala jsem mu.
,,Tak to "jen nezávazně, nic víc" smažeme a nic tam zatím nenapíšem. Schválně, jak to bude potom. Dej tomu ještě jednu šanci."
,,To přemlouvání ti vážně jde." protočila jsem oči.
,,Díky. Rád bych tě obejmul, ale ty vajíčka děsně smrdí a mě se z toho chce zvracet. Kdeže máš záchod?"
,,První dveře vlevo." odvětila jsem a vrátila se zpět k mé snídani.
Podle toho, v jakém jsou stavu, to vypadá, že s nimi budu celý den. Ach jo. Dva ožralci s kocovinou větší než můj byt a jedna babička, co nepohne zády. No úžasný.
-----------------------------------------------------------------
Druhá kapitolka jse tu. Snad se líbí.
Doufám, že ano. Tahle knížka už je
vydaná druhý třetí den a už mám
ohlasy. Páni, nečekala bych, že by to
šlo tak rychle. Děkuju moc.
<3