Londýnské kostelní zvony odbíjely úterní poledne, když známý detektivní konzultant, Sherlock Holmes, jeho dobrý kamarád, John Watson, a inspektor Lestrade dojedli oběd v jejich oblíbeném podniku. Lestrade se zrovna napřahoval rukou, aby upoutal pozornost číšníka za účelem placení, však náhle, Sherlock vyskočil ze své židle a s úsměvem se rozeběhl na druhou stranu restaurace.
John si povzdechl, protože tohle chování dokázal v jeho příteli vyvolat jen jeden člověk, William James Moriarty, pro Sherlocka ale jen Liam, což také zvolal, když se dostal k sedícímu, blonďatému muži.
,, Sherlocku, znovu se setkáváme," obdařil mladý, vysokoškolský profesor matematiky detektiva pozdravem a vřelým úsměvem. Sherlock se však již nemohl dočkat diskuse o vraždě šlechtice z titulní strany ranních novin. Než ale stihl začít konverzaci, zarazil ho Lestrade, který kupodivu už stihl zaplatit za účet.
,, Když vás tak oba vidím, vzpomněl jsem si, že mi přišel minulý týden dopis od vlakové společnosti, že se jim ztratil záznam o té vraždě, kterou jste v jejich vlaku vyřešili," pronesl Lestrade.
,, A co s tím mám jako dělat? Není náhodou tvoje práce psát zápisy o mých případech?" Nadhodil naštvaně zase Sherlock.
,, Vím, vím, ale v tom dopise specifikovali, že ten záznam chtějí jedině a pouze od vás dvou, " snažil se jej Lestrade zasvětit do situace.
,, To jsou ale kokotiny," odsekl si podrážděně detektiv.
,, Co se dá dělat," povzdechl si Moriarty, ,, do kdy to potřebujete?"
,, Příští pondělí ráno to potřebuji mít na stole, o to se postará tady Sherlock samozřejmě, vy si s ním jen musíte sednout a celé to napsat," řekl Lestrade a poplácal Holmese po zádech.
,, No nic, musím se vrátit na stanici, takže se s vámi loučím a přeji hodně štěstí," pronesl Lestrade, uklonil se a odešel.
,, Pro Kristovy rány, " promnul si Sherlock koutky očí, ,, dobře teda, Liame? Kdy máš čas?"
,, Hmmm, " zamyslel se blonďák, ,, od středy do pátku nemám žádné plány."
,, Skvěle, takže v pátek ve dvě odpoledne u mě," zvolal Sherlock, ze své náprsní kapsy vytáhl pero a na ubrousek, který ležel na stole, napsal svou adresu. William se chtěl zeptat, proč nejdou do nějaké kavárny nebo tak, ale nakonec se na Holmese jen šibalsky usmál, ten se však jen zmateně podíval.
,, Tak a já už bych měl také jít, užívej tedy a uvidíme se v pátek," rozloučil se i Sherlock a po svém hlubokém úklonu mrknul na Moriartyho.
,, Jdeme, Johne!" zvolal ještě detektiv na sedícího, osamělého veterána od dveří podniku. Ten rychle vstal a s holí v ruce doběhl svého přítele.
,, Tohle bude ještě zajímavé," zamumlal si pro sebe William s úšklebkem na tváři.
Těch pár dnů na jednu stranu pro detektiva uteklo jako voda, na tu druhou se ale každá ubíhající hodina prodlužovala a prodlužovala. Byl opravdu nervózní, ačkoli sám nevěděl z čeho přesně. Ručičky hodin už skoro ukazovali na domluvený čas a Sherlock celý roztěkaný chodil po svém pronajmutém obydlí sem a tam. V domě byl sám, paní Hudsonová se vydala se svými kamarádkami ven na kus řeči a Watson se na poslední chvíli rozhodl pro menší výlet za vzdálenými příbuznými mimo Londýn.
Jeho rozhozenou chůzi doprovázely proudy myšlenek a představ. Měl tušení že ho John samotného nechal naschvál, ale zároveň mu to přišlo absurdní, to by mu přeci neudělal. Také zmítal nad tím, co si mohl profesor z navrhnutí jeho bytu vyvodit.
Z intenzivního myšlení ho vyrušilo očekávané bušení na hlavní dveře, které by jindy dost možná ani nezaznamenal. Skoro si radostí poskočil, když se vydal ke vchodu.
,, Dobré odpoledne, Sherlocku," pozdravil William s milým úsměvem, když se před ním otevřely dveře.
,, Dobré, Liame, pojď dál," řekl Holmes a obdařil ho stejně vřelým úsměvem. Otevřel dveře tak, aby mohl jeho společník pohodlně vejít a následně je i zavřel.
Profesorova přítomnost bohužel detektivovu míru nervozity a stresu dosti zvýšila. Holmes nemohl uvěřit své současné neschopnosti kontrolovat své úsměvné myšlenky a emoce, cítil se hloupě, jako nějaký puberťák, co jde na své první rande, tohle nebylo ani rande, jen jsou u Sherlocka doma, úplně sami. Sherlock se nad tou myšlenkou začervenal a tvář si raději zakryl dlaní, cítil se opravdu hloupě.
Sherlock a Moriarty zdolali schody a chodby, až nakonec skončili v detektivově kutlochu, který byl samozřejmě kvůli návštěvě perfektně uklizený. Holmes zbavil profesora klobouku a kabátu, nabídl posezení na pohovce a vydal se udělat čaj.
S připraveným teplým nápojem si detektiv sedl na sedačku vedle Williama.
,, Tak se do toho pojďme pustit," oddechl si otráveně Sherlock.
,, M-hmm," přikývl profesor a mile se usmál. To přinutilo detektiva se trochu začervenat, vskutku nepatrně, ale pořád dost na to aby ho vlastní reakce, ačkoli nad její nevýznamností, dokázala lehce vytáčet, nakonec si ale odkašlal a oba se pustili do práce.
Práce jim netrvala ani tak dlouho, tak se tedy uchýlili k diskuzím, jedním z témat byla i ta vražda, která Holmese tak zaujala.
Konverzace na chvíli utichla, Sherlock odložil svůj třetí, však už ale dopitý, šálek čaje na konferenční stolek a opět utopený ve vlastní mysli sledoval zbylé kapky klidně odpočívající na dně hrníčku.
,, Poslyš, Sherly," upoutal opět blonďák Holmesovu pozornost.
,, Ano?" otázal se nazpět detektiv, když zvedal svůj pohled k Williamovi. Ten se svou tváří pomalu blížil k té Holmesově a dřív než mohl zareagovat, nebo zaregistrovat, co se děje Moriarty svíral Sherlockovi tváře a tiskl své rty na ty jeho. Bylo to opravdu procítěný polibek plný lásky, vášně a touhy, ale zároveň byl tak hřejivý a jemný. To detektiva rozhodně nečekal, ale také mu to vůbec nevadilo, proto se nebránil a jen se unášel proudem emocí.
Chvíli se jen tak líbali, ze rtů na rty, než se William rozhodl pro další kroky. Tak Sherlocka chytil pravou rukou za týl hlavy, snad aby nemohl přerušit tu vášnivou aktivitu, zatímco levou vklouzl pod jeho košili a nechal ji hned na boku, ten pár krát pohladil, než ho nakonec lehce zmáčkl. To v detektivovi vyvolalo reakci ve formě malého vzdychu, kterého Moriarty využil, aby svým jazykem vklouzl to Holmesových úst, která také začal nadšeně prozkoumávat.
Sherlock se pod touto nevšední pozorností lehce prohýbal v zádech, pravou rukou se křečovitě držel Liamova ramene, pravou zas svíral košili na zádech, mezi lopatkami. Jeho tváře hořely a víčka očí měl pevně semknutá, nejspíš proto, že se bál, že je ve skutečnosti jen ve snu, ze kterého se ale nechtěl probudit.
Liam byl k Holmesovi otočený celým tělem a lehce jej nakláněl dozadu, jeho levá ruka ho proto přidržovala na zádech, v místě lehce nad pánví.
Až když oběma došel dech se od sebe odtáhli. V tuhle chvíli dotektivovi došlo, že to není jen naprosto dokonalý sen, ale realita a kvůli vyděšení z uvědomění rychle oběma rukama odstrčil blonďáka, což způsobilo tvrdý dopad zády na pohovku.
,, C-c-co to má jako bejt?!" skoro vypískl Sherlock s obličejem červeným jako jahoda. Nad tímhle pohledem se Moriarty jen pousmál.
,, No mám-li to zkrátit, nejprve si mě pozval k sobě domů, když jsem vešel, došlo mi, že tu nikdo další není, jen my dva a nakonec bych podotkl že pokaždé, co na sebe narazíme, se chováš jako kdybys do mě byl totálně udělanej," řekl profesor, ,, myslel jsem že tohle byl tvůj záměr, ne?"
S každou představou, co si mohl Liam myslet byl Holmes červenější a červenější.
,, J-jen jsem zrovna na mizině a nechtěl jsem, abys za mě platil," začal Sherlock, vyhýbající se očnímu kontaktu, ,, a John s domácí si na poslední chvíli něco vymysleli."
William probodával Holmese pohledem, než nakonec nasadil úšklebek a nadhodil: ,, A reakce na to, jak seš mnou absolutně okouzlenej se nedočkám?"
,, ..."
,, No?"
,, Zapírat to nebudu," zamumlal tak, že mu ale stále bylo jasně rozumět. Jeho pohled se opět vracel k Liamovi.
,, Takže nebude vadit když této výjimečné situace využijem, že?" zeptal se Moriarty a nakloněn nad detektivem se jejich tváře opět přibližovaly.
,, H-hádám že ne," pronesl utopený v blonďákových očích. Sám se opřel o své lokty, aby byl ve větším pohodlí a vtiskl první polibek. Liam se nad tím jen pousmál a opět jej chytil za týl hlavy.
Vzájemně si prozkoumávali ústa jazyky, občasně přerušované lehkými vzdychy z nedostatku kyslíku.
William začal Sherlockovi pomalu rozepínat košili, tak se detektiv k vysvlékání také připojil, ale blonďákova kravata a vesta mu to moc neulehčovaly, nakonec však oba skončili bez vršků oblečení.
Nyní měl Holmes opřená záda o boční opěrku sedačky, seděl na své levé noze a pravou měl mimo pohovku, chodidlem na zemi. Jeho levá ruka odpočívala na Liamových zádech, práva zatím zkoumala jeho hruď. Moriarty, na druhou stranu, měl pravou nohu v pokleku na odpočívadle a levou, skoro napnutou, stál na zemi. Jeho práva ruka držela detektivovu tvář a lehá zkoumala jeho záda.
A tak se láskyplně líbali, dokud si Liam neřekl, že mu to nestačí. Blonďákova levá ruka se vydala na průzkum do Holmesova rozkroku, kde byla přivítána pozitivní reakcí, popravdě řečeno, sám ji měl. Jako profesionál odstranil detektivův pásek a lehce stáhl i jeho kalhoty. Nyní měl perfektní přístup k ne tak záhadné bouli. Jen tak o ní třel svou dlaň, ale rychle ho to omrzelo, proto stáhl i kus spodního prádla, tak měl skvělý přístup ke skoro úplně vztyčenému svalu. Nejprve jej chytil po obvodu u kořene, poté pomalu a provokativně párkrát jel nahoru a dolů, dokud neskončil u špičky, kterou začal dráždit palcem.
Celá tahle situace v Sherlockově těle vyvolávala malé křeče a do polibků s Moriartym vypouštěl procítěné vzdychy, a to se Williamovi moc líbilo. Odtáhl se od Holmesových sladkých rtů, aby jeho projevy slasti lépe slyšel a začal jeho krk a hruď zasypávat drobnými pusinkami.
Detektiv se necítil se svými vzdychy moc sebevědomě, tak se jich co nejvíc snažil zadržet, ale marně.
William byl touto scenérií okouzlen, ale po chvíli opět znuděn, proto se rozhodl uvelebit na pohovce tak, aby jeho hlava spokojeně spočinula v Holmesově klíně a s šibalským úsměvem na rtech a hladem v očích sledoval stopořený úd.
Pohledem skončil na sherlockově tváři a přes jeho červeň studu vypadal, že má na jazyku otázku.
,, Copak? Mám přestat?" začal tedy Liam.
,, T-to ne," pronesl Sherlock, ,, jen, vážně to chceš udělat?"
,, Samozřejmě, jinak bych s tím nezačal," odpověděl Moriarty, ,, stejně mi to oplatíš protislužbičkou."
Holmes nervózně polkl, chtěl se zeptat co tím myslí, ale dřív než to stihl už zakláněl hlavu libostí z toho, že Moriarty olízl jeho chloubu po celé její délce.
,, Musím ale říct, že se máš s čím chlubit, detektive," pousmál se Liam a mrknul na Sherlocka, než ho začal zase provokovat.
Na věc šel v celku pomalu a s klidem. Začal jemnými polibky u kořene, které se pomalu posouvaly nahoru, když skončil u špičky, na které nechal několik delších polibků, poté ji lehce olizoval, občasně sál. Nakonec skončil s celou špičkou v puse, sál ji a masíroval jazykem, než začal pomalu posouvat svou hlavu dál.
Sherlock z toho byl v sedmém nebi. Nehty své pravé ruky zarýval do sedačky, zatímco se svou levou rukou se snažil zastavit své vzdychy a další zvuky, o kterých ani sám nevěděl, že dokáže vydat.
Blonďák byl s jeho reakcemi nad míru spokojen, tak začal detektiva solidně a vášnivě kouřit.
,, L-liamee~eeeh, haaaah, zpom-mal, aghh~," snažil se ze sebe dostat kloudného slova Holmes, ,, j-jinak aaah~, jinak už ughh~, bud- aahhh."
William věděl že to byly jen nářeky provinění z pocítěné slasti, proto ve své práci pokračoval, dokud nepřišel očekávaný vrchol, který skončil na jeho tváři společně se slastným vzdychem.
Sherlock zvedl hlavu, aby se podíval na Liama, ale svůj pohled s rudnoucími tvářemi zase rychle odvrátil.
,, P-promiň."
,, Stává se," uchechtl se blonďák a utřel si obličej ubrouskem, který se povaloval na hromádce na konferenčním stolku, ,, rád bych si ale za tuhle laskavost rovnou něco taky vzal."
,, A to by mělo být co?" zeptal se, viditelně nervózní, detektiv.
,, Tohle," řekl Moriarty a převrátil Holmese na břicho, chytil za boky tak, že vznesl jeho pozadí do vzduchu, ,, samozřejmě pokud s tím souhlasíš?"
,, N-no, ehmm, j-jakože, ehm, j-já to nikdy s týpekem nedělal, a-ale jako, p-proč ne," vydoloval ze sebe Sherlock, červený až za ušima.
William párkrát překvapeně zamrkal.
,, Nečekal jsem, že zrovna ty bys to s týpkem nikdy nedělal, ale dobře pro mě," opět se pousmál a stáhl detektivovi kalhoty tak do půlky jeho stehen.
,, A tys to s týpkem už někdy dělal?" tentokrát se na blonďáka přes rameno Sherlock podíval.
,, Jak se to vezme," naslinil si prsty pravé ruky.
,, Jak jako jak se to vezmeehnghh," vydal ze sebe podivný zvuk, když se do něj dostal první prst, který se začal trochu pohybovat.
,, Asi jsem tě měl upozornit, promiň," usmál se šibalsky Moriarty.
,, Nghh," byla Holmesova záhadná odpověď.
Byl to prostředníček, který zkoumal detektiva zevnitř, občasně vysunut a zastrčen zpátky a prohmatával stěny.
,, Haaahnghh~" vydal ze sebe Holmes, když se do něj dostal i prsteníček.
,, Upsík, zase jsem tě zapomněl varovat," dělal si z Sherlocka očividně srandu.
William pohyboval s prsty ven a zase zpět, občas je roztahoval, jindy zase vrážel co nejhlouběji, když náhle, detektiv zaklonil hlavu, prohnul boky jako nikdy předtím, své nehty zaryl hluboko do pohovky a vydal ten nejslastnější vzdych, co mohl Liam slyšet. Taková reakce mohla znamenat jen jedno.
,, Ohoho~," zrodil se na blonďákovi tváří ten zatím nejzlomyslnější úšklebek, ,, zdá se že jsem našel, co jsem hledal."
Holmes měl svůj naprosto rudý obličej zabořený do polštářku, který se ještě před chvílí válel na odpočívadle. Nejraději by se propadl hanbou, ale to, bohužel pro něj, nešlo.
Liam se naklonil přes Sherlock, tak aby jeho libá ústa skončila u detektivova ucha.
,, Teď teprve začne ta pravá zábava," zašeptal a za ucho mu vtiskl polibek.
Pořád ale musel dokončit přípravu, aby svému milenci neublížil, proto do něj rychle vsunul i ukazováček a začal pořádně dráždit to speciální místečko. Z detektiva to vymáhalo opravdu ostudné sténání.
Když se blonďák cítil, jako že je předehra dostačující, řekl si že je čas na hlavní chod, proto chtěl detektivovi čelil tváří v tvář. Než ho ale otočil zpět na záda, rozpustil mu vlasy, aby mohl obdivovat celou jeho krásu.
,, Huff," vyšlo z Holmese, když byl náhle v předešlé pozici, ale v rukou stále svírající, svou tvář zakrývající, polštářek. William mu ho ale rychle vzal a kam si odhodil, stejně tak i detektivovi kalhoty, které pomalu jedním tahem z muže sundal. Sherlock si ale stále svou zarudlou tvář schovával za dlaněmi.
Blonďák si opřel detektivovi nohy o svá ramena a sám se konečně zbavil svých spodních svršků. Naklonil se nad Holmesovu zakrytou tvář.
,, Prosím, neschovávej se, chci tě obdivovat celého," řekl Moriarty polohlasně.
Možná ani ne tak překvapivě, Sherlock položil své ruce na svou hruď a Moriarty mohl vidět jeho červenou tvář se skleněnýma očima a rozklepanými rty. Pousmál se nad tím a vtiskl detektivovi vřelý polibek na rty, ten ho radostně opětoval. Po pár sekundách se odtáhli.
,, Tak pojďme na to, Sherly," zašeptal do detektivovi tváře, ten jen párkrát přikývl, fascinován jeho rudýma očima.
Blonďákova špička lehce tlačila na vstup, který ji pomalu, ale jistě přijímal. Tento nemravný akt byl doprovázen Holmesovými vzdychy, které se rozprostíraly místností s podtextem bolesti. Poté se do něj dostal i kmen a nakonec i kořen. Liam byl nehybný, aby si mohl Sherly, na cizí objekt, zvyknout. Moriarty sundal Holmesovi nohy ze svých ramen a dostal je pod své paže tak, že jej jimi Sherlock objal kolem pasu. Nakonec na blonďáka detektiv kývnul a ten se začal pomalu pohybovat.
Mezitím co Sherly při aktu vydával slastné zvuky, Liam se k němu naklonil pro něžný polibek, který se nakonec proměnil ve vášnivé a dravé líbání.
,, Víš Sherly," začal blonďák, když se od sebe odtrhli, upřeně hledící do safírových očí, ,, od té chvíle, co jsme se poprvé potkali, jsem o tomhle snil."
Holmes na něj párkrát překvapeně zamrkal, než omotal své ruce kolem jeho krku a vtiskl mu lehký polibek.
,, Možná je to klišé, ale já taky," řekl nakonec a lehce se zasmál.
OMG, tak a mám to za sebou a vy taky. Tohle je moje první ff tohohle rázu, tak snad to nebylo takový utrpení xd.
(Jinak ještě takové pozdní přání do nového roku, UŽÍVEJTE)
(Také prosím, promiňte mi gramatické chyby, ale odmítám si tuhle katastrofu znovu číst)
(Fakt nevim jak se píšou tyhle doslovy autorů, ale přijde mi blbý to nedělat xd)