Ráno v 5 jsem vstala a začala se chystat. Furt jsem ze včerejší večeře vykolejená ale co se dá dělat. Budu doufat že se otec vzpamatuje a usmíříme se. Trošku mě ale mrzí má slova, myslím si že jsem neměla tak přehnaně jednat. Po hygieně jsem se rozhodla obléct, dojíst pizzu a vydat se za klukama dříve než obvykle, aspoň se rozptýlím.
Trvalo mi hodinu než jsem se dostala k okruhu, bylo něco málo před sedmou a přišlo mi zvláštní jak divný ticho tu bylo. Ještě aby ne když tady nikdo není. Rozhodla jsem se že zajdu do boxu ferrari a počkám tam. Seděla jsem snad hodinu a četla různý články na netu když jsem si všimla jednoho článku kterej mě neuvěřitelně naštval.
Dcera slavného Fridricha Whitte se rozešla z jejím přítelem Mathyasem Hield díky její neplodnosti, je v tom něco víc nebo míň? Pokračujte v čtení a dozvíte se
No to si snad dělají srandu, jak to vůbec mohou vědět? Kdo jim to řekl? Začala jsem nad tím přemýšlet a vzpoměla si na toho číšníka který zrovna stál u našeho stolu když o tom otec mluvil. 100% to zaslechl, musel za to dostat slušný balík. Nebo to byl někdo z rodiny? Začala jsem nervózně přešlapovat a chtělo se mi brečet, brečet vzteky. Po chvilce jsem dostala šílený nápad. Dříve mi vždy pomohli na uklidnění motokáry, tak co vyzkoušet formuli?
Bylo to dost riskantní ale nedalo mi to. Šla jsem do skříňky jednoho z kluků a vytáhla helmu, vzala jsem si Carlosovo formuli a zkontrolovala vše potřebné. Otevřela jsem box a nasedla do vnitř. Páni! Čučela jsem na všechny tlačítka a snažila se v nich trochu vyznat, chvíli jsem ještě váhala ale pak jsem zaslechla nějaké hlasy, tak jsem nastartovala a vyjela.
Jela jsem pomalu, jenom 120, jako bych jela v autě, neznala jsem tak podrobně trať, tak jsem ji chtěla první projet. Po prvním kole jsem však zrychlila. První zatáčku jsem zvládla na výbornou a zrychlila na 230, cítila jsem ten tlak co mě tlačil do sedačky a já měla touhu přidat. Za čtvrtou zatáčkou byla delší rovinka tak jsem zrychlila, jela jsem 301 km/h a cítila se volná, jako by ten tlak, ta rychlost, ze mě setřásli všechny problémy. Takhle jsem pokračovala až jsem si všimla že mám skoro prázdnou nádrž a jelikož jsem nemínila tlačit formuli do boxu pěšky, tak jsem se rozhodla vrátit.
Doufala jsem že tam ještě nikdo nebude ale opak byl pravdou, byli tam skoro všichni. Carlos, Max, Lewis, Lando a dokonce i Charles s tou včerejší blonckou. Zastavila jsem, vystoupila a sundala si helmu. Všichni začali jásat a smát. "No teda, nečekal jsem že princezna je tak dobrá v ježdění, cos nám ještě neukázala?" Začal se smát Lando a přišel si pro objetí. To samý Carlos. "To by mě zajímalo kdo tě to naučil, mohl by mi taky ukázat nějaký triky." Přidal se Lewis a mě to trochu znepokojilo. Tohle všechno mě naučil Dominik a vzpomínka na něj byla pro moje srdce ostrý nůž.
Podívala jsem se na nehnoucího se Charlese který měl jenom kamenný výraz. Bloncka si mě zatím odměřeným pohledem prohlížela a bylo vidět že mnou pohrdá. "Je fajn že jste se bavili, ale je čas na zodpovědnost, co kdyby rozbila auto, nebo nabourala co?" Zvýšil Charles nečekaně hlas a všechna moje radost zmizela. "Já si myslím že jsem dostatečně dospělá na to, abych věděla kapacitu toho co zvládnu nebo ne, ale děkuji za starost." Osočila jsem se a doufala že řekl vše co chtěl a nechá to být ale bohužel tomu tak nebylo. "Jo ták, ty víš co zvládneš aha, co kdyby pak díky tobě Carlos nemohl na závod? Co bys dělala? Hm?" Nečekala jsem takový chování a popravdě ani nevěděla co říct. "Jenže se nic nestalo." Vyhrkla jsem ze sebe a opravdu doufala ve špetku náklonosti, jenže marně. "Ale mohlo! Na takový dětský výlevy tu nemáš právo." Podíval se mi do očí a já nevěděla co z nich vyčíst, jako by mi říkali že nic z toho nemyslí vážně. Otočil se, chytil bloncku za ruku a odešel. Omyl, on to myslel až moc vážně!
"Nic si z toho Angeliko nedělej, nevim co to do něj vjelo ale to bude tou blondýnou, nevypadá moc chytře." Začal se smát Carlo a objal mě okolo ramen. "Už jsi byla snídat? Za takový výkon si zasloužíš něco dobrého, zvu tě." Řekl mi Carlos do ucha a mně se vykouzlil úsměv, vždycky dokáže zlepšit náladu.
Po další vydatné snídani co jsem dneska měla jsem se rozhodla jít do nějaké klidné místnosti kde bych mohla přemýšlet nad další strategií, závody už jsou příští víkend tak ať jsou dobře připravený kluci. Napadlo mě jít do takové menší klubovny co tady všichni závodníci mají, jenže to byla chyba.
Jakmile jsem otevřela dveře naskytl se mi pohled na něco nechutmého, teda aspoň pro mě. Charles si to s tou blonckou rozdával přímo tady! Hned co jsem otevřela dveře si mě všimli a já nevěděla co dělat takže jsem tam stála a koukala na ně jak na hororovou postavu. Po chvilce ze mě vypadlo pouhé 'omlouvám se' a rychle jsem zavřela dveře. Tenhle pohled už nevymažu. Rozhodla jsem se teda radši jít domů.
"Co se děje? Vypadáš že ti není dobře." Začal vyzvídat Lando ale já mu fakt nechtěla říkat o mém zážitku. "Zeptej se Charlese, rád ti to vysvětlí." Popadla jsem tašku a spěchala k východu. Když jsem se rozjela tak už mi trochu bylo líp. Stavila jsem se ještě na nákup a vydala se domů.
Po uklizení nákupu jsem se vrhla na práci a před pátou hodinou se začala chystat zase zpátky na okruh, máme totiž jednání se všemi závodníky a já tam prej patřím taky. Dostala jsem od Frédérica Ferrari triko aby věděli kam patřím. Sedlo mi jako by bylo šité přímo na mě, nevim jak to dokázal tak dobře odhadnout. V 17:15 jsem odjela a doufala že to stihnu, žádný materiály si sebou neberu, kdyby něco potřebovali tak vše mám v hlavě.
"Dobrý podvečer slečno Whitte, posaďte se támhle ke klukům." Pověděl mi nějaký chlap kterého jsem v životě neviděla. Samozřejmě ukázal směrem kde seděl Carlos a Charles. Vedle Charlese sice bylo místo ale já vzala židli a posunula ji vedle Carlose. Oba dva nechápali můj čin ale tak co se dá čekat? Ráno mě sjel jako malou holku a po tom večerním rozhovoru, kdy mi povídal jak ho každá chce jen pro jeho tělo a že to on sám nechce, ho nachytám s nějakou blonďatou kurvou? Proč mě to vlastně štve napomenula jsem sama sebe.
Uběhla už hodina a upřímně mě to ani nebavilo. Kluky to zřejmě též nebavilo protože jsem několikrát přistihla Maxe jak je na mobilu a Lando spí. Občas jsem zavadila pohledem o Charlesem který si mě už několikrát prohlížel a já netušila proč. Zatímco jsem mu věnovala vražedné pohledy, on se jen sladce usmál. Ach ten jeho úsměv, dokázala bych se na něj dívat neustále. Ale co to melu, však mě pěkně naštval.
"A teď k vám slečno Whitte." Zaslechla jsem své jméno a hned si chlap získal mou pozornost, vlastně pozornost všech.
"Jsem moc rád že jste tady, jde vidět že Ferrari dost prospíváte, že Frédéricu." Ten se jen usmál a bylo na něm vidět že má upřímnou radost, já ji měla vlastně taky tak jsem se začala culit jako sluníčko. "Ale.." na chvíli se odmlčel a já věděla že něco špatného se stane. A taky že ano, hodil na stůl noviny s článkem o mně. Upřímně jsem čekala že bude řešit moji ranní vyjížďku ale očividně ne. "Byl bych nerad kdyby se vás to dotklo, ale snažím se všem závodníkům vysvětlovat že dobrá pověst je základ. Formule 1 musí mít jen a jen dobrou pověst, zatímco vy ji nemáte. V poslední době se hodně řeší smrt vašich pravých rodičů. Matka zemřela přímo před vašima očima, kolik vám bylo 5? Otec samozřejmě byl podroben jestě mučení čehož jste svědkem nebyla ale myslím si že taková pověst je znepokojivá." Začal mluvit a já cítila na sobě pohled všech, nedokázala jsem však se ani na jednoho podívat, chtělo se mi brečet. Jediný co jsem zvládla bylo napsat Abby ať mi zjistí něco o něm, vim jen že se jmenuje Philip Sanchéz. "A to není všechno." Pokračoval a já myslela že už doopravdy odejdu, ale nedokázala jsem se ani hnout." "Nejen smrt vašich rodičů ale i smrt vašeho bratra Dominika, byl ve stejné jednotce jako vy že? Zemřel při akci v Íránu, kde zemřelo i 45 členů armády pod VAŠIM velením, a taky nemluvim o tom že se řeší váš rozchod a neplodnost." To že to bylo pod mým velením zdůraznil což byla poslední kapka. Mezitím mi už Abby napsala pár špinavých věciček na něj, já tu holku zbožňuju, vždycky ví co potřebuji.
Zvedla jsem svou hlavu od stolu a uviděla lítostivé i naštvané pohledy všech, zřejmě čekali na moji obranu na kterou jsem se chystala.
"Tak aby bylo jasno pane." Vzala jsem do ruky noviny a opravdu tam byl článek o Dominikovi, jakto že o tom nevim? "Moji rodiče zemřeli nešťastnou náhodou když bránili tajné informace naší vlasti, mohli ty informace vyměnit za svůj život což neudělali takže jsou prakticky hrdinové." Měla jsem co dělat abych zadržela slzy ale chtěla jsem si zachovat svou tvář. "Ta nepovedená akce nebyla má chyba, ale naší vlády která zatajila informace. I Dominika, vlastního bratra jsem viděla umřít a nebyl jediný, byla tam i moje kamarádka z dětství která též schytala kulku když bránila svou vlast. To že jsem neplodná je chyba Korejců kteří mě 5 měsíců mučili abych jim pověděla nějaký informace, tajný informace, aby proti nám mohli vést válku. Neřekla jsem jim nic tak mi sprostě rozřízli podbřišek a vyndali vaječník, pak ho vrátili zase a dělali to furt dokud mě armáda nezachránila, zde máte důkaz." Povytáhla jsem tričko a odhrnula kalhoty tak aby tu jizvu viděli, byla tam. "Takže než mě tady budete poučovat o dobrý pověsti tak si uvědomte co všechno jsem pro tenhle stát udělala a jestli ostatním to je fuk tak ať je, ale já chodim spát s čistým svědomím protože vim že jsem ze sebe vydala maximum, zatímco vy tu jen stojíte a všechny poučujete přitom sám už 5 let podvádítě svou manželku s děvkama, jedný jste dokonce i udělal dítě ke kterému jste se ani nepřihlásil takže je na něj chudák sama!" Vyhrkla jsem ze sebe, vzala věci a co nejrychleji vypálila pryč. Nemohla jsem se koukat na ty jejich pohledy, teď už ví všechno. Jak se na mě asi tak budou koukat? Všechno pokazil, všechno. Dostala jsem příležitost a on ji zkazil.
Sedla jsem si do auta a začala mlátit do volantu, chtěla jsem si i zařvat ale už tak lidi sledovali co to dělám, nemůžu mít přeci špatnou pověst. Chvilku jsem i brečela. Nechtěla jsem ať to takhle dopadne. Ale stejně mě zajímá jak se k novinářům dostali všechny tyhle informace, a proč zrovna o mně a proč to je jen v papírové podobě? Věděla jsem že informace získám jedině na základně, tak jsem se vydala tam.
Ahooj, tak další kapitola za námi a děkuju moc lidem co to čtou, snažím se to udělat nějak zajímavé tak snad to není až trapné. Budu ráda za hvezdičku a komentář, ale mě už stačí jen to že jste sem došli🫶🏻