Cesta domů probíhala v naprostém tichu. Jamie se vezl na místě spolujezdce a sledoval míhající krajinu, zatímco Sebastian věnoval všechnu svou pozornost vozovce před sebou. Ne že by nebyl schopný si u toho povídat, ale ani jeden neměl pomyšlení, že by hovořili.
Když muž parkoval před chalupou odvážil se Jamie konečně promluvit.
„Napíšeš to Jurovi? Nerad bych, aby se o mě bál," špitl, jelikož ho to celou dobu tížilo. Nechtěl blonďatému doktorovi přidělávat starosti. Jistě by se vyděsil, kdyby uplynulo několik hodin a on by se stále neukázal v jeho útulném srubu.
„Psal jsem mu. Ví, že jsem si tě odvedl domů," odpověděl muž klidně a vystoupil. Jamiemu přišlo zvláštní smýšlet o chalupě jako o domově. Ne že by ji tak nebral, ale když se nad tím zamyslel jednalo se spíš o vězení než domov.
Vešel tiše do chaloupky a rovnou se usmál, jelikož se k němu přihnala šedá vlčice s přivítacím polibkem. Brunet se zvonivě rozesmál a šťastnou fenečku k sobě natiskl.
„Ahoj malá. Stýskalo se ti? Mě hrozně," špitl ji do hustého kožíšku, zatímco ji drbal za ušima. Neko spokojeně zabrumlala a naposledy Jamieho políbila jazykem na tvář, než se otočila k Sebastianovi s přísným pohledem ve výrazných očích.
„Já vím. Podělal jsem to," odpověděl jí Sebastian vševědoucně. Nehodlal to Jamiemu někdy říct, ale těch několik dní bez něho z Neko šílel. Fenečka byla rozhodnuta mu sdělit názor na jeho chování k brunetovi, protože s ním nemluvila. Teatrálně seděla u dveří Jamieho pokoje a všechny Sebastianovi pokusy o mazlení odmítala pohledem do zdi.
Neko jen tiše zabrumlala a na důkaz usmíření se opřela o mužova prsa, aby ho mohla na přivítanou taktéž políbit. Jamie se na ty dva usmál a ohlédl se k druhému vlkovi, který doteď jen stál opodál a sledoval je všechny přísným pohledem.
Na Maxe se uculil a přidřepl si, v tichém nabídnutí, zda se půjde taktéž pomazlit. Nedával si velké šance. Max byl nedůvěřivý a nebylo to tak dlouho co začal jeho přítomnost v domě akceptovat. K jeho údivu k němu ovšem vlk došel, ducl mu hlavičkou do hrudi a rozmával oháňku do strany.
„Ahoj. Chyběl jsem ti? To je milé," uculil se Jamie polichoceně a podrbal jeho šedá ouška.
„Víš... Nechtěl by sis pustit nějaký film?" zeptal se náhle Sebastian nejistě. Jamie se narovnal a věnoval mu zářivý úsměv.
„Moc rád," prohlásil souhlasně a vydal se na skok do pokoje, aby se převlékl. Zjistil tak, že mu za těch několik dní Sebastian v pokoji udělal vlastní knihovnu s několika kousky knih.
Udiveně otevřel pusu a přistoupil k několika knihám, které byli úhledně naskládané buď pohromadě v sérii nebo abecedně.
„Doufal jsem, že by se ti mohla líbit," ozval se za ním Sebastian tiše. Co přijeli byl jako oukropeček. Sotva něco řekl. Jamie se zářivě usmál a přejel všechny knihy očima.
„Je to krása," šeptl potěšeně, že bude mít v tichých dnech co dělat. Zároveň poznal, že se Sebastian bez něho opravdu nudil. Kdo by totiž s normálním děním domácnosti skládal knihy podle abecedy? Chvilinku ještě přejížděl očima po názvech knih, než se otočil k muži a vzal ho za ruku.
„Tak pojď. Něco si pustíme," prohlásil s milým úsměvem.