Jamie netušil, jak dlouho jde, ale moc nevnímal okolí okolo sebe. Snažil se utišit slzy, které se mu tak hloupě tlačili do očí. Ruka ho ošklivě štípala, přestože rána nebyla tak hluboká, jak se mohla zdát.
Šel stále dál, aniž by si uvědomoval, že sešel z cesty a jde dál skrz les. Vědomí mu naběhlo, až když přes uslzené oči zahlédl strmý kopec, který se nevědomky chystal vybrat po zádech.
Bylo už příliš pozdě, aby chytil rovnováhu a zacouval. Řítil se dolů a nic tomu nemohlo zabránit. Náhle se ho ovšem chytla nějaká další osoba. Strhla si ho na hruď a skutálela se s ním dolů přes kořeny, klacíky i ostré větve.
Jamie se osoby pevně chytil a zadržel dech, dokud se nedokutáleli až dolů. Vyděšeně otevřel oči a podíval se na svého zachránce, který zmírnil jeho pád vlastním tělem.
Sebastian se na něj nevídal moc vlídně, přestože byl rád, že není brunet nijak vážně zraněný. Jamie vyvalil oči a spěšně se vyhrabal na nohy, jen aby zjistil, že si ošklivě rozdrápal nohu o jednu ostrou větev. Stočil pohled jinam a zkřížil ruce na hrudi, aby Sebastian neviděl jeho zranění na ruce, které omylem sám způsobil.
„Zvedneš mě nebo budeš jenom čumět?" zavrčel muž nelibě, jelikož ho jehličí tlačilo do zad a natlučené rány mu bránili v samostatném vyhrabání na nohy.
Jamie po něm střelil pohled a polkl ostrou poznámku. Musel se uklidnit. Nesměl si dovolit zase plakat zvlášť, když ho muž viděl brečet dostatečně.
„Teď se ti hodím? A v noci jsem se ti hodil taky? Když si potřeboval ze sebe dostat svoje stížnosti a obviňování?" zahučel a obrátil se k muži zády. Sebastian zavrčel a položil hlavu do jehličí.
„Máš v plánu to řešit teď? Co mě nejdřív kurva zvednout?" zavrčel naštvaně. Na tohle neměl chuť ani náladu. Jamie ze sebe vytlačil sarkastický smích a na muže se otočil.
„A co kdybych tě tu nechal ležet? Pochybuji, že je tohle místo tou nejfregmentovatelnějším místem na světe," odsekl a zanadával, že je to slovo tak nelidsky dlouhé a on díky němu ztratil povýšený tón výhry.
„Tak se stejně nějak zvednu a pak tě zabiju! Koukej mě zvednout, než se naseru!" křikl na něj Sebastian už s nervy v kýblu. Jamiem projel mráz, než se odhodlaně napnul a odfrkl si.
„Si takhle sebestředný pořád? To je ti fakt tak jedno, co cítím já? Je ti jedno, že si mě včera opil, vykouřil a stáhl do postele, jako bychom byli milenci? A ráno co? Nejdřív kňučíš jak postřelené prase, ať neodcházím z postele a pak si jak kus ledu! Mě už tohle nebaví Sebastiane a je mi jedno, že si porušil nějakej retardovanej kodex, abych mohl žít! Kdyby nebylo tebe žilo by se mi báječně!" vyjel Jamie a rozešel se pryč.
Dokázal by překousnout Sebastianovy démony a jeho nálady, ale nedával tuhle lhostejnost, při které trpěl nejvíc.
Slyšel, že za ním muž něco křičí, ale nedbal na jeho volání. Bylo mu to už jedno. Odešel nejméně deset metrů, než se usadil na pařez a zase se rozbrečel.
Nechtěl zemřít. Strašně se smrti bál a nechtěl zjišťovat jaká je její skutečná tvář.