Několik neznatelných vteřin Jamie jen zaraženě seděl a zíral, než se prudce zvedl a utekl do pokoje. Co ho to pro boha živého napadlo?!
Vždyť... Bylo jasné, že mu Sebastian nepomůže! Tak proč... Proč i přes tento fakt se ho na to zeptal?
Prudce za sebou zabouchl dveře a rozhozeně si promnul spánky. Stále cítil jeho rty na svých. Vnímal, jak se muž chvěje vzrušením a jeho srdce překvapením.
Párkrát se prošel po pokoji, než se konečně uklidnil. Nebylo to nic světoborného, jelikož se stále cítil jako v kleci.
„Do hajzlu! Proč jsem to nenechal být? Nik měl pravdu... Je to jen hloupá nemoc," zaskučel, než si sedl dna postel.
Chtěl v pokoji strávit celý den, jenže ho málem vyhnal hlad, který se mu stáhl v žaludku. Zvedl se, že to vzdá, když mu na dveře dvakrát klepl Sebastian a pozval se dovnitř.
„Tak jo. Co si pokecat, když už jsem sám přilezl?" navrhl a přešel k posteli, na kterou následovně Jamieho stáhl. Brunet zmateně zamrkal a střelil po muži pohled.
„Nečum tak blbě. Taky si mě vyslechl," prohodil Sebastian ležérně a rozvalil se Jamiemu po posteli.
„Tak povídej. Jak si od toho tvýho: Nejsem teplej! Přešel na tohle?" zeptal se a uvolněně se podepřel pěstí. Jamie se nejistě podrbal na hlavě a přejel pohledem po pokoji.
„No... Já na to vlastně nepřišel. Kvůli tomuhle tématu jsme se s Nikem pohádali a já utekl... Pořád opakoval, že je to jen zhoubná nemoc, která se musí řešit hned. Chtěl jsem mu vysvětlit, že si nejsem jistý na sto procent, ale nenechal mě. Nakonec to skončilo tím, že jsme se do krve pohádali a já zmizel," začal Jamie smutně.
Sebastian si zvědavě zkousl palec a vyvalil na něj oči.
„Být teplej není žádná nemoc... Seš to prostě ty," prohodil nelibě. Měl chuť to tomu mrzákovi jít vysvětlit sám pěkně ručně, jenže to by mu asi Jamie nepoděkoval.
„Jenže já nevím, jestli jsem teplej... Neměl jsem možnost nad tím pořádně přemýšlet, ale asi bych mohl ne? Dávalo by to smysl, když se mi líbil jeden kluk ze školy," zašeptal a překvapeně ztuhl, když Sebastian vystřelil do sedu a zamračil se.
„Jakej kluk?" zeptal se zvědavě a naklonil se k Jamiemu co nejblíž. Brunet zrudl a skousl si ret.
„Jeden spolužák... O dvě hlavy vyšší s blonďatou čupřinou sčesanou do pánského účesu. Měl hrozně hezký úsměv," odpověděl a zamrkal, když Sebastian vstal.
„Co se děje?" hlesl nechápavě, když otevřel dveře a zamířil ven.
„Vůbec nic! Si teplej, jak kamna smiř se s tím!" křikl Sebastian, aby ho Jamie slyšel a odkráčel do své ložnice.
„Co jsem řekl špatně..." zamumlal nechápavě Jamie.