Probudila jsem se v něčí náruči.
,,P-Pusť mě! Ty úchyle!!" začala jsem kolem sebe mlátit rukama.
,,Počkej! To jsem já! Sebasian!" Sebastian?
Přestala jsem sebou zmítat a podívala jsem se na něj.
Měl roztrhlej ret, ze kterého mu tekla krev.
,,jsi zraněnej" chtěla jsem se toho dotknout, ale cukl sebou.
,,Jsem v pořádku. Kdo to vlastně byl?" Ztuhla jsem. Mám mu to říkat?
Nadechla jsme se a pomalu jsem vydechla.
,,Byl to můj kluk, ale jednou večer mě vzal k sobě domů. Odvedl mě k sobě do pokoje a tam se mě pokusil znásilnit. Ale já jsem utekla. Řekla jsem mu že se s ním rozcházím. Přijela si pro mě mamka, ale začalo pršet. Hodně. A pak se to stalo.." na chvíli jsem přestala mluvit. Slzy se mi hrnuly do očí.
,,Dostaly jsme smyk a nabouraly se. Jedině já jsem přežila. Bez úrazu. Nic. Ani škrábnutí. Ale mamka s Mamo se nehýbaly. Pak jsem si uvědomila, že jsou mrtvé. Cítila jsem jak jejich duch odchází z těla ven, ale nemohla jsem tušit, že to je doopravdy. Myslela jsem, že mám aspoň otřes mozku, ale pak co jsem poprvé mluvila s duchem jsem si uvědomila, že to byla pravda."
Ani jsme si neuvědomila, že už jsme doma. Sebastian mě mlčky nesl do mého pokoje, kde mě položil na postel a přikryl mě dekou.
,,Mrzí mě to co se ti stalo. A je mi líto, že jsme tam nebyl s tebou."
Podíval se mi do očí a já v nich něco uviděla..SMUTEK A...SOUCIT.
,,Kdybych byl na jeho místě já, nikdy bych ti to neudělal. Nenechal bych zemřít tvoji rodinu. Neudělal tě smutnou. Nikdy bych tě nerozplakal. Kdybych byl s tebou byla by si šťastná. Smála by ses." Co to má znamenat? Proč to říká?
Sedl si vedle mě na postel a chytil mi tvář do jeho velkých a teplých dlaní.
,,Jak by ti se mnou bylo? Byla by si šťastná? Nebo by si plakala?"
,,Já..." Tak řekni něco! Řekni mu co k němu cítíš!!
Pomalu se ke mě naklonil. Byli jsme od sebe ani ne 3cm, když v tom se rozrazili dveře, ve kterých stála udýchaná Mamo.
Rychle jsem od sebe odstrčila Sebastiana, který spadl z postele na zem.
,,Jéé...asi ruším, tak nic. Jen pokračujte v tom co jste začali." a zabouchla za sebou dveřmi.
Rychle jsem si klekla k Sebastianovi, který se začal smát a já se k němu taky přidala.
,,Já jsem věděl, že se umíš smát." A políbil mě na spánek.
Odtáhl se odemně a usmál se. Cítila jsme jak rudnu.
,,T-TY!!" skočila jsem na něj, ale on najednou zmizel a já spadla na zem.
Stoupla jsem si a utřela jsem si zbylé slzy.
,,Děkuju."
Snad se díl líbil a kdo to čte tak gratuluji zvládli jste 4díl :D