Minerva si zrovna povídala se Susan ve Vstupní síni když k nim došel naštvaný profesor Snape, který ledovým hlasem vysvětlil co se děje a že by Minerva, jako ředitelka Nebelvírské koleje, měla jít s ním. Susan to neřešila a prostě se přidala, chtěla je vidět.
Naštvaná profesorka vešla do kabinetu a mávla hůlkou, z krbu vyšvihly plameny, dva žáci ucouvli, třetí uznale kývnul hlavou.
Měli co vysvětlovat hlavně ten teatrální přílet autem do školy. Susan se nezapojovala, jen stála v koutě a sledovala to, nikdo jí nevěnoval pozornost. Zamrzelo ji že už to není ona, kdo je původ naštvaní dvou kolejích profesorů.
Severus se těšil, že je vyloučí ten jeho děsivý úsměv to potvrzoval, ale on mohl vyloučit pouze Caleba, Harryho a Rona směla Minerva.
Ron se tvářil ještě víc vyděšeně než prváci, Harry zahanbeně a Caleb vzdorovitě, byl to hlavně on kdo mluvil, ti dva se zmohli na pár vyděšených vět.
,,Proč jste neposlali sovu?" Obrátila se chladně na Harryho Minerva. ,,Aby ji nebolela křidélka." Odpověděl místo něj jeho bratr.
Susan měla co dělat aby se nezasmála nahlas, ale zbylé dva profesory nepotěšil ani nepobavil. Oba dva si jen uvědomili tu podobu.
Ozvalo se zaklepaní a po vyzvání vstoupil ředitel školy čar a kouzel, v místnosti bylo ticho do doby než konečně promluvil, že chce vědět co se stalo.
Severus vypadal jako by mu zrušili Vánoce když ředitel rozhodl, že je nevyloučí.
,,Slečno, ošetřete prosím panu Weasleymu tu ránu na čele." Zaúkoloval ji ředitel.
Až teď si žáci všimli Susan, Caleb přimhouřil oči, byl si jistý, že je to ona koho o prázdninách viděl.
Nic neřekla jen se hůlkou dotkla Ronova čela a mírně se usmála. Brumbál na ni čekal, protože potrestáni těch tří bylo na Severusovi a Minervě.
Večer měla zrzka návštěvu, Severus to nenechal jen tak, byl naštvaný na dvojčata, že to udělali a ještě víc na ni, protože mu nic neřekla o tom, že by měla nastoupit.
Moc nepomohlo když zjistil, že to Mia věděla a nic mu neřekla.
Susan hrozně mrzelo, že neviděla jak druhý den přišel Ronovi hulák, sice o tom slyšela, protože Severus si problémy a průšvihy jiných užíval, ale od něj to nebylo ono.
Ráno neměla žádnou hodinu, takže přesvědčila samu sebe, že se chce jít podívat na tu Lockhartovu, aby věděla co bude vyučovat, aby to potom s nimi zkoušela.
Vešla do třídy a rozhlédla se, profesor tam nebyl, ani nikdo z žáků nevěděl kde je, protočila nad tím oči a vyskočila do výklenku, ty jí chyběly.
Povídala si s nimi, byl to sedmý ročník, Mrzimor, Havraspár. Nespletla se, opravdu si ji ještě někteří pamatovali. Čekali tam spolu skoro čtvrt hodiny, než se profesor uráčil dojít.
Myslela že se pozvrací když ho poslouchala a sledovala ty nadšené holky co byly unešené z jeho úsměvu a zoufale se dívala na chlapce, kteří se stejně zoufale dívali na ni.
Rozdal jim testy, předpokládala,
že to je test, aby věděl jak na tom jsou.
Nemohla být dál od pravdy, vyprskla smíchy když ten test viděla. Zajímalo jí k čemu ji v boji bude dobré, že bude vědět jeho oblíbenou barvu.
Vzdala to a místo toho zjišťovala jak jsou na tom její princezny, nikdy bez nich tak nebyla, chyběly ji.
Charlie nevypadal, že by měl čas, takže zkusila Niu, tam byla úspěšnější, asi se jí nechtělo pracovat.
Za celou hodinu jim neukázal jedno jediné kouzlo, jenom mluvil osobě, nebylo divu, že mu tam někteří studenti usínali.
Nevěřila tomu, že to je možné, ale i Colran byl lepší.
Usoudila, že ať je bude učit cokoliv, bude to jedno, protože jim to asi dá víc, než to, co je naučí on.
Seděla v učebně na stole a čekala než jí přijde první ročník, nevěděla jestli se má těšit nebo ne. Žáci se začali trousit dovnitř, když už byli všichni mohla začít.
,,Dobrý den." Usmála se vlídně na prvňáčky. ,,Jmenuji se Susan We-Evansová." Opravila se, nejradši by se za tu chybu praštila. ,,Já vás nebudu nutit dělat několika stránkové eseje, ty budete mít jen když se naštvu, takže se snažte, nebude se mi to chtít opravovat." Vysvětlila. ,,Cílem mých hodin bude, aby jste uměli bojovat, profesor Lockhart, vám bude říkat jak se ty kouzla používají a k čemu jsou, ale v hodinách nebývá moc času na to si to procvičili a proto jste u mě." Zastavila se pohledem na každém z nich, někteří se tvářili vyděšeně když viděli její zákeřný úsměv.
Ginny to nechápala, seděla v zadní lavici a naproti na ní seděla žena u které strávila víc než měsíc, spolu s jejím bratrem a neteří, nerozuměla tomu proč není s nimi a místo toho je tady a povídá jim jak budou vypadat její hodiny.
,,Během boje je dobré když máte někoho kdo vám bude krýt záda, ale ne vždy se dá spolehnout na to, že tam někdo bude, proto je dobré naučit se bojovat pořádně a být připravený na všechno, ale já tady nejsem kvůli povídání, to si vyslechnete jinde." Ukončila to, nechala je aby se jí představili a rozdělila je do dvojic aby mohli začít, alespoň s něčím jednodušším a praktickým, takže vyhrál Expelliarmus.
Bylo vidět, že se snaží, ale některým to nešlo, zběsile mávali hůlkou a nic z toho nebylo. Snažila se jim ukázat jak na to, ke konci hodiny každému z té hůlky vyšlehl alespoň malý paprsek, našli se i tací kteří to zvládli, ale oběma kolejím ty body připsala.
To pro ni bylo dost zvláštní, nikdy ji nenapadlo, že by ty body někdy mohla připisovat.
,,To je pro dnešek vše, přeji vám pěkný den." Usmála se a sledovala jak se vyklízí učebna.
,,Copak princezno?" Čekala jestli dojde nebo ne. ,,Co tady děláš-te?" Profesorka se zasmála. ,,Beruško, stále mi mimo hodiny můžeš tykat. Brumbál mě požádal, abych nastoupila, ale budu tady většinou jen dva dny v týdnu, to byla moje podmínka. Pokud budeš chtít přijď za mnou hned po vyučování, stejně jsem slíbila, že na tebe dám pozor, to zase byla Charlieho podmínka, abych sem mohla jít." Pohladila holčičku po tváři, ta to odsouhlasila a odešla na další hodinu.
Měla jednu hodnu za druhou, ve všech říkala skoro to stejně, jen cvičili něco jiného. Štvalo ji, že nebude mít tento týden druháky Nebelvír, Zmijozel, jak na potvoru je na obranu museli dát dohromady a ona tedy neměla ani jednoho z kluků.
Byla na cestě do kabinetu, aby počkala na Ginny, než půjde domů, měla za úkol vyzvednout své dvě holky, když naproti ní rychle šli dva zmijozelští chlapci, něčemu se smáli a pořád se ohlíželi.
Takže přeci jen polovina úspěchu. Najednou se ozvala rána a oba dva se rozběhli, vyděšeně se dívali na Susan která jim stála cestě.
Ozval se školníkův křik, nevěděli co dělat, z jedné stěny profesorka, z druhé Filch. Susan je v tom ještě chvilku nechala, než otevřela dveře a strčila je do kabinetu.
,,Myšlení bolí co pánové." Ušklíbla se. ,,To víte že ano a kdo si má pořád chodit na ošetřovnu pro lektvary na bolest hlavy." Odpověděl ji Caleb a strčil si ruce do kapes. ,,Vy dva, místo běhání po hradu, bez toho aby jste to měli domyšlené." Založila si ruce, ale vážně to nemyslela. ,,Třeba zkoušíme kolik trestů za rok zvládneme." Přidal se jeho společník. ,,Takže trest chcete?" Zajímala se. ,,Asi dneska ještě ne." Podívali se po sobě. Pokroutila hlavou a obešla je ke dveřím a vystrčila ven hlavu. ,,Je pryč, můžete jít." Pokynula jim.
,,Fakt nás necháte jen tak odejít?" Nevěřil tomu Caleb. ,,Vadí vám to? Jestli chcete, ráda vám něco vymyslím, třeba Severus by vás ocenil." Navrhla.
,,Myslím, že to zvládneme bez toho a půjdeme, ne?" Zeptal se neznámí kluk, byla si jistá, že to jméno rodiče řekli, ale nemohla si vzpomenout.
,,Jestli chceš jdi, já se potřebuji na něco zeptat." Odpověděl mu, tušila co to bude, druhý kluk taky zůstal.
,,Byla jste v Kvikálkově, že ano? O prázdninách, viděl jsem vás." Z jeho hlasu se vytratil veselý podtón a změnil se na vážný.
,,Neměli jste mě vidět, ale už jsem to musela udělat, věř, že jsem k tomu měla dobrý důvod na který jsem strašně dlouho neměla odvahu." Bolelo jí, dívat se mu do tváře a nic mu nemoct říct, ale ještě nebyl dobrý čas, byla by za lhářku, jeden druhému se dívali do stejně zelených očí.
On věděl, že za tím bude něco většího než obyčejná zvědavost, ale taky tušil, že mu to jen tak neřekne, Blaise vedle něj přešlápnul z jedné nohy na druhou, on věděl o tom, že někoho o prázdninách viděl, ale do teď netušil koho.
Vytušilo je zaklepání na dveře a dovnitř vkročila rezavá prvačka. ,,Už máš průšvih Ginn?" Zasmál se Caleb a udělal jí místo, aby mohla projít. ,,A ty?" Opáčila se stejným úsměvem. ,,Právě naopak, my se tady skrýváme, abychom ten průšvih neměli." ,,To zní skvěle." Přikývla jim, načež se rozloučili a oba dva odešli zpět do sklepní které by už mohlo být čisté.
Susan vysvětlila Ginny proč tam je, samozřejmě upravenou verzi a na oplátku chtěla vědět co to teď mělo znamenat s Calebem. Líbilo se jí jak holčička zrudla.
Milovala radost svých holek, Jennifer zářila a běžela jak mohla, aby se k ní dostala, nevěděla totiž, že je vyzvedne Susan.
Skočila ji kolem krku a odmítala se pustit, Jessica k nim také došla, ale mnohem pomaleji, povedlo se jí ze sebe sundat svou dceru a obě dvě poslala, aby se převlékly.
,,Jsem ráda, že jste přišla paní Weasleyová." Přišla k ní jedna z učitelek. ,,Potřebovala bych s vámi mluvit o Jessice." Susan se zkroušeně podívala. ,,Není pochyb o tom, že je šikovná, ale často pláče a my moc nevíme co s ní máme dělat, mohla by jste nám poradit co jí uklidní?" Chtěla jí pomoci, ale nevěděla jak. Susan nakoukla do šatny, aby je skontrovala, zamračila se, Jess si to oblečení pečlivě skládala, jak to jen zvládla, ale Jenny to zmačkala do kuličky a snažila se to hodit do horní police. ,,Jennifer." Řekla varovným hlasem a sledovala jak se zrzka rychle zarazila a hned to vyndala.
,,Vím, že jsou tady druhý den, ale bylo to několikrát." Vysvětlovala, chtěly to totiž začít řešit co možná nejdříve. Susan přemýšlela co jí poradit, nakonec se domluvily, že to zkusí knížkami a tím čajem co dělala Emily, zatím vždy fungoval a že Susan zkusí zjistit co se děje.
Po cestě domů Jenny nezavřela pusu, říkala ji všechno co se za ty dva dny stalo, nevynechala ani to jak tatínek zapomněl, že jim dělá večeři a spálil to.
Z toho jak to popisovala to vypadalo, že jim shořela minimálně půlka domu. Jesicca která se ji držela z druhé strany promluvila jen občas a to aby usměrnila Jenny. Susan to přišlo úsměvné, Jess Jenn usazovala, stejně jako Thomas ji.
Po cestě jim dovolila, zmrzlinu takže díky tomu své dítě umlčela a na její přání začala povídat ona jim co dělala.
Oddechla si, že to doma nevypadalo tak jak Jenny popisovala a dům je bez úhony. Poslala je nahoru, protože pokud chtějí do bazénu tak v tom co mají na sobě jít nemůžou.
Chodila po kuchyni a dělala večeři když přišel Charlie domů. ,,Slyšela jsem, že si jim včera připálil jídlo." Nenechala si tu informaci pro sebe. ,,Jedly? Jedly, tak co." Pokrčil rameny a podíval se z okna kde běhaly kolem bazénu a cákaly na sebe vodu.
Po večeři když holky uložily do postelí si sedli na zahradu a Susan začala s vyprávěním.
Charlie slíbil, že pro ni napíše dopis s potvrzením o tom, že v Bulharsku dračí rezervace není a že to dá podepsat i Yannisovi, aby to nebylo jen od něj. Nemohl dopustit, aby jeho žena prohrála proti někomu jako je Lockhart, jenom on si z ní může dělat srandu a nechat ji prohrávat sázky, to je jeho povinnost. Neznal ho a přišel mu jako někdo koho ani znát nepotřebuje.
,,Nevadí ti, že ta jizva co máš není od draka, ale z toho rozštěpu?" ,,A ty si vážně myslíš, že člověk co dává žákům test z toho jaká je jeho nejoblíbenější barva to pozná?"