Susan vyšla zase na Rumunském ministerstvu, Jessica stále usedavě plakala. Byla jí to hrozně líto, nevěděla co má dělat, neplatilo na ni to co na Jennifer.
Pomalu s ní šla přes budovu, lidé se po nich otáčeli, proto nakonec zrychlila, aby tam nemusela být dlouho. Hned jak se dostaly ven je zrzka přemístila. Musela Jessy pustit na zem, protože se jí to nelíbilo a začala zvracet, konejšivě ji hladila po zádech, aby se uklidnila a podala ji pití co jim Emily dala na cestu, to pití ji trochu uklidnilo.
Susan si přičichla, aby zjistila co to je, byl to studený bylinkový čaj. ,,Takže toto máš ráda jo? Tak ti potom nějaký uděláme, co ty na to?" Jessy opatrně přikývla, Susan ji otřela tvářičky na kterých měla slzy.
Zase ji zvedla ze země a vydala se s ní k domu, kde měla svou holčičku. Jessica se jí křečovitě držela kolem krku, jako by se bála, že i ona ji někomu dá.
,,Ahoj." Pozdravila znovu Lucy, která jí otevřela. ,,Jak moc divoká byla?" ,,Dost, ještě si nesedla." Usmála se a prohlížela si malou brunetku, která schovávala obličej Susan ve vlasech. ,,Promiň." Omluvila se za Jenny, Lucy mávla rukou se slovy, že když zvládne draky, zvládne jedno dítě a hlavně by se jí Charlie smál, kdyby ne. S tím druhá žena nemohla nesouhlasit.
,,Mamiiii." Přilítlo k nim torpédo, co se Susan omotalo kolem nohy. ,,Ahoj beruško." Usmála se na ni, Jessy při tom opatrně zvedla hlavu a zadívala se na Jenny, malinko pookřála, holčičky se znaly. ,,Chceš jít na zem?" Zkusila to Susan, nepatrně přikývla.
Lucy to se zájmem sledovala, bylo vidět, že Sue ta ruka už dost bolí. ,,Opravdu ti moc děkuju." Ještě jednou poděkovala. ,,V pohodě, chceš kafe?" ,,Nechci tě otravovat." ,,Tak moje otázka nezněla, chci odpověď ano, ne, kdyby mi to vadilo tak bych se neptala, nejsem typ člověka co nabízí, kdyby se mu nechtělo." Založila si ruce na hrudi. ,,Chčeš, plotože já tady mám hlu." Ozvala se Jennifer která to poslouchala, ale teď se rozběhla zpět do bytu. ,,Tak pojď." Pobídla ji Lucy.
Susan svolila a vešla do bytu, chtěla pomoct Jessy sundat bundičku, ale zvládla to sama, obezřetně se rozhlížela a držela se jí.
Byla jako její mamka, ta taky byla dost stydlivá, nebylo divu, že se pořád schovávala, aby ji Lucy, kterou neznala, neviděla. Jennifer kolem nich pořád běhala, zrzka ve věcech od Emily našla obrazovou knížku, Jessica ožila když si toho všimla, vzala si ji a nechala se posadit vedle nich.
,,Pěkný rozdíl." Konstatovala Lucy, když to viděla a položila před ně dva hrnečky.
,,Její táta, byl pořád zalezlý v knížkách a mamka tichá a klidná." Začala, zamrzel ji minulý čas. ,,To je ona jak u vás bydlely?" ,,Ano, její táta umřel, když jí bylo pět měsíců, oba dva s námi chodili do školy a dost nás s Charliem klidnili abychom něco neudělali a taky nás nutili dělat věci do školy." ,,A pak po kom Jennifer je." Zasmála se Lucy, znala povahu svého kamaráda a pokud byla jeho žena podobná, nechtěla vědět co později bude z Jennifer, už teď uměla být na zabití.
,,Chtěla bych jednu odpověď." Významně se na Susan podívala. ,,Co proti mě máš?" Susan si povzdechla. ,,Teď už nic, ale dřív jsi mi vadila, malém jsme se kvůli tomu s Charliem i rozešli." Lucy překvapeně zamrkala. ,,Ještě jsem se úplně nevzpamatovala z potratu, už jsem byla těhotná s Jenny, to jsem ale v té době ještě nevěděla, takže mé racionální myšlení nahradily hormony a Charlie mi každou chvilku řekl, že jde s tebou a ještě někým ven, byla jsem ztracená, tady jsem byla kvůli němu a měla jsem dojem, že mě podvádí." Přiznala. ,,To je pitomec." Kroutila hlavou Lucy která to z něj za celou tu dobu nedostala. ,,Myslím, že se nemusíš bát, že by tě někdy podvedl, ta změna když si se sem přestěhovala na něm byla hrozně vidět, ožil a teď je takový pořád." Susan se začervenala a usmála se. ,,A druhá věc je, že by ho za to Annie zabila." Dodala Lucy se smíchem.
Jessica se trochu osmělila a vydala se za Jennifer, která seděla na zemi a hrála si s kostičkami. Susan byla ráda a kupodivu se jí s Lucy dobře povídalo.
Když přišla Annie zůstala zaraženě stát ve dveřích, tyto dvě by tam spolu opravdu nečekala.
Susan došlo kolik je hodin a chtěla odejít, ale to jí Annie, unešená ze dvou holčiček nedovolila a hned se k nim vrhla, že si s nimi bude hrát.
Annie děti úplně milovala, hrozně ráda si hrávala s Jennifer a když ji měla u sebe doma, tak nikam nepůjdou jen kvůli tomu, že přišla, už ji neviděla pár dní. Kupodivu Jessice nevadila a nesnažila se před ní schovat, prostě zůstala sedět na zemi a dívala se jak Jenn po Annie leze.
,,A mě dělá, jako bych byla nějaká příšera a schovává se přede mnou." Odfrkla si Lucy, která to sledovala.
,,Ty jsi příšera lásko." Odpověděla jí Annie, Lucy naprázdno otevřela pusu. ,,Ale stejně tě miluju." Dodala a hraně se zamračila na Jenny, která ji shodila věž. ,,To je ta Charlieho kmotřenka?" ,,Jo jo, to je ona." Odpověděla jí Susan a dívala se na Jess která asistovala při skládání nové věže, aby měla Jenny co zbořit.
Alice odcházela z ministerstva, byla na mateřské, ale mohla pracovat z domu, za to byla moc ráda, ráda snesla podmínku, že se tam občas ukáže a to byl i dnešní případ. Začala jí pálit ruka, myslela, že to bude Philip, který zjišťuje kdy bude končit, že by šli spolu, ale spletla se, byla to Emily s žádostí o pomoc.
Na nic nečekala a běžela k přepážce na přemístění do Francie, Emily nežádá jen tak, je jí to blbé, to všichni věděli. Nějaká fronta ji nezajímala, všechny předběhla s tím, že jde o život. Podle všeho musela vypadat dost výhružně když jí šli z cesty.
Jen co byla na francouzském ministerstvu, přeběhla do druhého krbu a letaxem se dostala k Emily.
Uviděla svou kamarádku jak sama bojuje proti třem chlapům, na nic nečekala a pustila se taky do boje, aby jí pomohla.
Začalo to vypadat, že by mohly vyhrát, ale objevil se tam další co šel proti dívkám, vykrývaly jednu kletbu za druhou, docházely jim síly, přeci jen byli dva na jednu.
O Alici jim nešlo, proto na ni ze dvou stran poslali mdloby, nezvládla odrazit obě dvě a spadla v bezvědomí na zem.
Emily byla v šoku, takže dala vědět pouze některým, na cestě k ní byl Philip, Stephanie, Jeremy, Charlie, Nymf a John.
Ti co byli v Anglii se potkali během zběsilého přemístění do Francie.
Charliemu bylo jedno, že je v práci, stejně by za chvilku končil, jen rychle poslal patrona, že někam musí, že to je důležité a přemístil se na jejich ministerstvo, dostal se tam o chvíli dřív než jeho kamarádi.
Obývák domku, byl celý zdemolovaný a uprostřed ležely dvě ženy. Philip se hned vrhnul ke své manželce a Stephanie k Emily.
,,Žije." Řekl úlevně Philip a snažil se Alice probrat z bezvědomí, zato Stephanie se slzami v očích zvedla hlavu a zakroutila s ní.
,,Ne, to ne, neříkáš pravdu, to nejde, není mrtvá." Rozbrečela se Dora a vrhla se k nim a snažila se o kouzla na probrání, ale marně.
,,Lžeš, to nejde." Přiklopýtali k nim ostatní. Nikdo tomu nevěřil.
,,Ali, co se stalo?" Zeptal se jí Philip, který ji držel v náručí a oba měli skleněné oči.
,,Já nevím, poslala zprávu, že potřebuje pomoc když jsem přišla, byli tady proti ní tři a pak čtyři, nezvládla jsme to vykrýt a-" nezvládla to doříct, hrozně se rozbrečela. ,,Mohla žít kdybych to vykryla je to moje vina, kvůli mě je mrtvá." Plakala čím dál tím víc. Snažili se jí uklidnit, že to není její vina.
,,Kde je Susan a Jessica?" Ozval se dutým hlasem Charlie, který se rozhlížel, stejně jako hned zděšeně začali ostatní, kteří si toho do teď nevšimli.
Všichni se rychle vyškrábali na nohy a začali prohledávat celý dům.
,,Jsi v pohodě?" Zajímala se Lucy když viděla Susan která byla úplně bílá a vyděšeně se dívala na svou ruku.
Ch: Suzzy jsi pořádku? Kde jsi? Prosím ozvi se mi, jsme u Emily je mrtvá a nikdo nevíme kde je Jessica, ty jediná tady nejsi, prosím ozvi se mi.
,,Já-já musím." Nezvládala mluvit pouze drmolila nějaké slova. ,,Běž tam, pohlídáme je obě dvě." Řekla jí Lucy která to přečetla, když zrzka dlouho nereagovala. ,,Běž!" Vyhazovala ji, Annie, Jenny a Jessy nechápaly co je a proč Susan vyletěla z bytu.
Susan byla v takovém transu, že jí nedošlo, jaká je to dálka a hned jak mohla tak se přemístila do Francie.
Měla rozštěp přes část ruky, ale tu bolest vůbec nevnímala, vletěla do domu a zběsile se rozhlížela, ignorovala úplně všechny které vyděsila a vytáhli proti ní hůlky, vrhla se k postavě na zemi.
,,Ne to, to ne, Emily sakra vstávej, to nemůžeš, slíbila si, že se zítra uvidíme, vstávej, do háje Emily." Plakala vedle těla a stejně jako Nymf začala s kouzly. Všichni už zjistili, že tam je a šli tam, malinko se jim ulevilo, když věděli, že Susan je v pořádku, kromě toho, že měla celou ruku od krve. Klečela vedle Emily a držela ji, po tvářích ji tekly velké slzy. ,,Říkala si, že ještě nemáš v plánu umřít."
Charlie přešel k ní. ,,Suzzy nemůžeme nic dělat, je pozdě." Odtáhl ji od Emily a objal ji. ,,Musíme najít Jessicu, nevíme kde je." Mluvil k ní konejšivým tónem.
,,Jessica je v pořádku." Zvedla k němu oči plné slz.
,,Odpoledne přišel dopis, že se něco děje, jestli by u nás mohla Jessy zůstat, dneska jsem s ní mluvila." Nemohla se uklidnit, ale začala blednout kvůli ztrátě krve.
,,Já-já jsem jí říkala ať jde taky a nebo že tady zůstanu s ní, ale nechtěla, neměla jsem ji poslechnout, ale musela jsem spěchat domů, kvůli Jenny, tak jsem se s ní nehádala, je to moje chyba." Nechtěla se podívat na ostatní, všechno byla její chyba, měla poslechnout svou paličatost.
,,Není to tvoje vina." Přiblížila se k nim Stephanie. Nikdo jí to nevyčítal, všichni to vyčítali sobě, kdyby byli rychlejší mohli by ji pomoct. ,,Kde je Jessica?" Dotkla se její ruky a Susan zasyčela, začala si uvědomovat svou bolest. ,,Nechala jsem jí u kamarádek, obě dvě jsou u Annie a Lucy." Druhá část patřila Charliemu.
Kamarádi se dali do práce, Jeremy který měl mezinárodní práva, to začal řešit spolu s Alicí která měla běžná práva kouzelníků, co mohou dělat, Philip pracoval na mezinárodní spolupráci a Stephanie jak náměstkyně Anglického ministra kouzel, takže ti se spolu s Nymf jako bystrozorkou vydali na francouzské ministerstvo, Charlie šel s nimi, protože si z nich nejvíc pamatoval z francouzštiny. John, Alice a Susan zůstali v domě, John začal zjišťovat všechny použité kouzla, to byl jeho obor a Susan se musela dát dohromady už omdlévala kvůli rozštěpu, hned potom začala prohlížet zda je Alice v pořádku, jestli to nebyla jen jedna kletba.
,,Pamatuješ si jak vypadali?" Její kamarádka zavrtěla hlavou. ,,Ne nepamatuju si to, je mi to líto." Styděla se, že se nedokázala ubránit a nemohla pomoct své kamarádce. ,,Použili na tebe paměťové kouzlo, aby si nic nemohla říct." Vysvětlovala jí to. ,,Půjde to vrátit?" ,,Těžko říct, udělám co budu moct, ale spoléhat na to nemůžeme."
,,Viděla jsem je, vím že jo, byli čtyři." Snažila se, Susan ji položila ruku na rameno. ,,Nevadí to Alice, zjistíme to i tak." Konejšila ji smutně. ,,Jak to chceš zjistit?" Popotáhla a podívala se směrem k tělu jejich kamarádky.
,,Asi to vím." Susan jí pověděla co se dělo během toho se s Emily potkala, Alice se naštvala neuvěřitelným způsobem.
Vytáhla Susan na nohy, křikla na Johna, že někam musí jít a přemístila je.
Během pár minut po jejich odchodu se to tam začalo hemžit lidmi z ministerstva, které kamarádi zvládli tak rychle zburcovat.
,,Doufám, že si na tom s francouzštinou lépe než já." Ucedila Alice a šla rychlým krokem k zámku před nimi.
Philip a Charlie hledali své manželky, John jim neuměl říct kam šly a ani neodpovídaly na texty.
,,Dobrý den, potřebovaly bychom mluvit s vaši ředitelkou." Muž ve dveřích vypadal, že se právě vzbudil.
,,Víte kolik je hodin?" Takže opravdu do té doby spal, vůbec si neuvědomily, že venku už je tma. ,,To mi je úplně jedno, vaši bývali žáci taky neřešili kolik je hodin, když nám zabili kamarádku." Vrčela naštvaně Alice na muže před sebou, který se lehce přikrčil, asi to nebyl zrovna velký hrdina a vyděsily ho dvě naštvané ženy.
Řekl něco čemu nerozuměly, ale vydaly se za ním, kdyby to nebylo za takové situace, prohlížely by si Kusnohůlky mnohem více, ale ani jedna na to neměla pomyšlení.
,,Emily Sparks, říká vám to jméno něco?" Vyprskla Alice. Ředitelka se zamyslela, netušila co se děje, byla noc a před ní stály dvě naštvané ženy.
,,Chodila sem k vám, ale na pátý ročník přestoupila do Bradavic, protože ji znásilnili." Nepříjemně osvětlila Susan, ředitelka si vzpomněla.
,,Vím kdo to je, ale netuším kdo jste vy dvě a proč bych se s vámi měla bavit." Propletla si prsty a položila je stůl.
,,Jsem její kamaradky a z toho co víme, tak ji podle všeho zabili ti stejní co ji znásilnili." ,, Chceme vědět jak se jmenovali." Madam Maxime si je prohlížela, nebylo pochyb, že ji překvapily. ,,Buď to jak se jmenovali řeknete nám dvěma a nebo to půjde přes ministerstvo, už tak u ní doma, určitě budou lidi od tam."
Situace ani jedné z nich nebyla příjemná, ale přesto jim ty jména řekla, nevěděly určitě zda to byli oni, ale vše tomu nasvědčovalo. Susan ji ukázala a přetlumočila jejich poslední rozhovor, ředitelka nevěděla co si myslet.
,,Kde jsi byla?" Charlie zněl naštvaně bál se o ní, většina z nich stála v kuchyni a sledovali jak ministerstvo pracuje, John jim mohl pomoct, díky své práci, takže tam pobíhal stejně jako zbylí.
,,Byly jsme v Krásnohůlkách." Řekla na jejich obranu a vše jim řekly, to udělaly i když je přišel vyslýchat hlavní bystrozor.
Alice a Susan mu předaly papír se jmény až si hlavně zkontrolují je, měl připomínky, že se do vyšetřování nemají zapojovat, ale velmi rychle to smetli ze stolu, najednou díky adrenalinu dokázali poskládat úžasné věty.
Zase na ně začalo dopadat všechno co se stalo, domluvili se, že ačkoliv je to těžké, že půjdou domů, stejně nic neudělají a zítra se domluví co a jak. Stejně se potkají, ale z jiného důvodu, než plánovali.
Susan a Charlie šli pro obě dvě holky, netušili jak Jessice řeknou, že svoji maminku už nikdy neuvidí.
Otevřela jim ustaraná Annie, už se o ně začínala bát, hned Susan objala, ta se nanovo rozbrečela, ucítila na svých zádech Charlieho ruku. ,,Mrzí mě to." Řekla Annie a odtáhla se od ní. Lucy nic neřekla jen na ně kývla.
Zrzka se zhluboka nadechla. ,,Dobrý. jsem v pořádku." Znělo to jako by se snažila přesvědčit sama sebe. ,,Holky spí?"
,,Ano, obě dvě spinkají, byly hodné." Jemně se usmála Annie. ,,To je dobře." Pokusila se jí to oplatit, holčičky spaly u sebe ve velké posteli, vidět Jessicu oba dva bolelo.
Přišli v noci, přesto si všichni přenesli své děti k sobě. Alice a Philip tam měli Olivii s Mavis, Stephanie a Jeremy dvojčata Jaxe a Maxe, Nymf a John Willow, potřebovali je u sebe.
,,Nemůžeš za to." Promluvil Charlie na svou manželku. Seděli na posteli a nepřítomně hladili dvě holčičky, mezi nimi, po vlasech. ,,Ale můžu a ty to víš, měla jsem s ní zůstat, nic takového by se nemuselo stát, slíbila jsem Thomasovi, že se jim nic nestane." ,,To jsem slíbil i já a nedokázal jsem to splnit."
Komu se tu noc povedlo usnout měl neklidný spánek a pořád se budil, všichni si to vyčítali, s Thomasovou smrtí nemohli nic udělat, ale Emily mohli pomoct, každý to bral jako svou vinu a přemítal co měl udělat jinak aby byla v pořádku.
Pozorovali své děti a záviděli jim jejich bezstarostnost a klid, jediný o koho se z dětí strachovali byla malá brunetka přitisklá k podobně staré zrzce.