,,Dobré ráno." Seskákala Ginny schody do kuchyně, stále si nemohla zvyknout, že Charlie vstává dřív než ona, to prostě nešlo.
,,Dobré ráno." Odpověděli jí oba dva i Jenny zažvatlala něco co asi měl být pozdrav.
,,Máš tam snídani." Usmála se na ni Susan a kývla k lince, během toho co krmila Jenny. ,,Děkuji." Zářivě se usmála a šla si pro to. ,,Pokud chceš čaj je v konvičce." Znovu poděkovala a vyndala si hrnek ze skříňky.
,,Co se děje?" Zachytila Susan Charlieho pohled. ,,Hmm?" ,,Ptala jsem se co se děje." Zopakovala to ještě jednou.
,,Píše Ron, Hagrid má draka." Odložil dopis na stůl. ,,V Bradavicích být nemůže."
,,Půjdeš tam?" Zajímala se.
,,Domluvím se v rezervaci co s tím, ale asi jo. Jak se k tomu Hagrid dostal?" Kroutil hlavou.
,,Vždy ho chtěl." Připomněla mu.
,,No to jo, ale sehnat draka není tak jednoduché a už vůbec ne vejce. Napadá mě jedině Obrtlá ulice, ale co by tam dělal?"
,,Já nevím, on je schopný všeho, Chloupek taky není běžné zvíře co by jsi choval doma." ,,Ovšem kromě Hagrida." Doplnil ji s povzdechem. ,,Přesně tak."
Oni měli s Chloupkem tu čest, byli u toho když ho odněkud donesl, tehdy měli mít trest, ale nikdo jim neřekl co mají udělat nebo donést, jen to, že mají jít za Hagridem, takže zůstali u něj a poslouchali co o zvířeti ví.
,,Kdo je Chloupek?" Ozvala se Ginny, která do té doby jen poslouchala.
,,Tříhlavá potvora co sní všechno co vidí." ,,Každá hlava je obrovská a je těžké ho zvládnout." ,,Tebe by měla jedna hlava jako svačinku." Začali ji děsit, Ginny se malinko zamračila.
,,Neboj, dělali jsme si legraci." Začala ji uklidňovat Sue, Ginny si naštvaně založila ruce na hrudi.
,,Ale skutečně má tři hlavy, jinak ale vypadá jako pes a je docela děsivý." Přidal se její bratr. ,,Ale ve skutečnosti je to hodné zvíře, které poslouchá na slovo."
,,Kolikrát jsme si ho vzali sebou, když jsme měli trest, jen aby se mohl projít." Střídali se ve vyprávění všeho co o zvířeti věděli.
,,Mohla bych jít s tebou. Prosím." Škemrala Ginny, když se Charlie zvedl se slovy, že se půjde zeptat do rezervace co s tím drakem, Norský Ostrohřbetý drak nebývá moc často vidět takže doufal, že ho budou chtít.
,,Na mě se nedívej, můj názor znáš." Řekla Susan když se podíval jejím směrem.
,,Prosím." Dívala se na něj pohledem, kterému neuměl odporovat a ona toho ráda využívala. Povzdechl si a přikývl, ale musel se odvrátit od pohledu jeho ženy.
Ginny nečekala na nic dalšího a vyrazila se převléknout, než si to rozmyslí.
,,Nic neříkej." Poprosil Susan a vyndal Jenny z židličky aby mohla jít kam chce.
,,Jak jsem řekla, můj názor znáš, ale je to tvoje sestra nemůžu ti do toho tak moc mluvit." Stoupla si před něj. ,,Věřím tomu, že aspoň trochu víš co děláš, máš ji rád a nedovolíš, aby se jí něco stalo, ale nepočítej s tím, že s Jenny ti to dovolím, do toho už mluvit můžu."
Přitáhl si ji k sobě. ,,A tebe miluju." Políbil ji. ,,To už jsem dlouho neslyšela, ale i já tebe." Zapletla mu ruce do vlasů a přitáhla si ho ještě o malinký kousek blíž k sobě. ,,To už jsou dlouho neslyšel." Vrátil jí to s lehkým kousnutím do rtu.
Ozval se znechucený zvuk od schodů. ,,Nadělá." Zašeptal do jejích rtů. ,,Věřím, že jí to jednou vrátíš." ,,To se spolehni." Řekl, než se od ní definitivně odtáhnul.
,,Pojď ty zhnusená." Pobídl sestřičku, která se ho chytla za ruku a kousek od domu se přemístili do rezervace.
Ginny se fascinovaně rozhlížela, bylo to krásné místo, část byla v horách a část na zasněžených loukách, to kvůli tomu, že každý z draků vyžadoval něco jiného.
Charlie jí během cesty ukazoval kde který drak je. ,,Možná to bude chvilku trvat." Varoval ji, než vešli do hlavní budovy.
Za celou cestu se ho nepustila, poslušně šla vedle něj a rozhlížela se, vevnitř nic moc zajímavého nebylo, jen tam chodili různí lidé, kteří jejího bratra zdravili a jí si prohlíželi.
Charlie ji vzal sebou do kanceláře, kde mohla, mezitím co on se bavil s vedoucím, obdivovat velké akvárium plné rybek všech možných barev.
,,Pojď, půjdeme." Přilákal zase její pozornost, seskočila ze židle a se zamáváním zmizela z kanceláře.
,,Co s ním bude?" Postavila se na laťku dřevěné ohrady, která tamnímu drakovy stačila.
,,Vezmeme ho sem. Vidíš tam ty kopce?" Ukázal před sebe. ,,Tam je lom, to je pro něj ideální místo. Klidně bych tě tam vzal, ale teď to není bezpečné a nevím jak bych vysvětloval proč jsi v nemocnici, asi nedovedu určit která by mě přerazila dřív, jestli Suzzy nebo mamka."
,,Nejprve by tě zabila Susan a pak až mamka." Rozhodla a sedla si na ohradu. ,,Zjistila by to totiž dřív, někdo v nemocnici by jí to řekl." Odsouhlasil jí to, protože to řekla správně.
,,Kdy půjdete?" ,,Nesmí nás nikdo vidět, takže půjdeme v noci a vypadá to, že příští sobotu." Díval se před sebe bylo poznat, že přemýšlí. ,,Ne, že bych tě tady nechtěl, ale už asi budeš muset jít domů, mamce chybíš."
Povzdechla si, jí mamka tak chyběla, jenže měla Charlieho ráda, nechtěla ho opustit, i on jí chyběl, hrozně moc. ,,Já vím." Posmutněla a v očích se jí objevily slzy. ,,Neplakej princezno, přijdu o prázdninách co ty na to?" Zkoušel to, byly věci co se neměnily, ani teď ho nechtěla opustit.
,.A Susan s Jennifer? Ty taky přijdou?" ,,To nevím." Zůstali tam spolu ještě pár minut, než uznal, že je zima na to, aby tam seděli a hlavně Susan šla do nemocnice, tak aby s sebou nemusela brát Jenny.
Susan přijala nabídku na částečný úvazek a najednou úplně ožila, mohla chodit ven a bavit se i s někým jiným. Milovala svou práci.
Naštěstí je ještě stihli doma, takže si rychle převzali dítě a Susan se krbem dostala do nemocnice.
,,Budeš mi chybět, jsem ráda, že jsem tě poznala." Objala Susan Ginny, když se loučily. Domluvily se, že půjde s Charliem ráno do Anglie a ten s ní půjde domů, aby pozdravil rodiče a až večer se připojí ke svým kamarádům, aby vyzvedli draka.
,,Ty mě taky a promiň, že si se kvůli mě v noci nevyspala." Susan se zasmála se slovy, že se nic neděje, protože ji stejně věčně budí Jennifer.
Ginny v noci začala hrozně křičet, Susan za ní hned běžela, mladší dívka byla schoulená do klubíčka a plakala, nevěděla co se jí stalo, takže jediné co mohla dělat bylo snažit se jí uklidnit. Nedokázala jí říct co se děje, protože to sama nevěděla, ale nechala se od Susan držet, ta u ní nakonec zůstala celou noc, protože tam taky usnula. Bylo fajn se vyspat a nevstávat nad ránem kvůli Jenn. Jen Charlie se dost lekl, když tam ráno nikde nebyla a vzbudila ho Jennifer.
Ale když je viděl musel se usmát, byl rád, že spolu vychází, byly to dvě ze čtyř nejdůležitějších žen v jeho životě, nepřál si, aby spolu bojovaly. Za chvilku, už tam byly tři, protože za nimi vylezla Jennifer. Susan to neprobudilo, ale instinktivně ji ze sebe sundala a přitáhla si ji do náruče, ta se k ní hned zavrtala.
,,Dej pozor." Přešla k Charliemu. ,,Neboj se, nic se mi nestane." Políbila ho na rozloučenou a zvedla do jeho výšky Jenny. ,,Budeš hlídat maminku?" ,,Budu." Přikývla mu holčička ,,Šikovná princezna." Dal ji pusu na čelo a spolu s Ginny vešel do krbu.
,,Ginny, Charlie." Rozzářila se Molly když uviděla své dvě děti. ,,Neříkal si, že taky přijdeš." Objímala svého syna. ,,A co ty Ginny, jak si se měla?" Táhla je do domu.
,,A co si dělala když byl Charlie v práci?" ,,No byla jsem s-" ,,Buď byla doma sama a nebo jsem ji nechal u mé kolegyně a její přítelkyně." Skočil jí do toho, nechápavě se na něj podívala, netušila proč neřekl, že byla se Susan.
Během dne mu přišla pošta od Rona, že na něj budou jeho kamarádi čekat na věži, ale on s nimi asi nebude, protože ho ten drak pokousal a motá se mu hlava takže leží.
Charlie mu ve zkratce napsal co má udělat a co použít za lektvary pokud by se jim povedlo nějaké obstarat.
Večer se rozloučil se slovy, že už musí jít, protože má ještě nějakou práci, ale musel slíbit, že co nevidět napíše a až potom byla Molly schopna ho propustit.
Přemístil se na hranici pozemků Bradavic kde už na něj na kraji lesa čekal Mike, Lucy a další dva kolegové, všichni se kochali hradem.
,,Ty si fakt chodil sem do školy?" Zeptal se unešeně Mike.
,,Jo přesně tam, celých sedm let." Zasmál se nad jejich výrazy. ,,Budou na nás čekat, tam na té věži." Ukázal prstem k jedné z věžiček. ,,Konkrétněji prosím." Protočila oči Lucy. ,,Ta nejvyšší."
Měli ještě čas, takže jim říkal, pár zážitků a z dálky jim ukazoval co kde je.
Jeho úžasní kamarádi si neodpustili několik perverzních poznámek, když zjistili, že tam chodila i Susan, dostal je ve chvíli kdy jim část z nich potvrdil.
Z nebe se k nim snesla sova s dopisem a sedla si zrzkovi na rameno.
Ahoj Charlie,
Na věži budou čekat moji kamarádi, já kvůli té ruce opravdu nemůžu, nechci jít na ošetřovnu a hrozně to bolí, nevíš jestli by se daly ty lektvary někde sehnat kromě Snapeových zásob? A nebo nemáš nějaký ty?
Ron
Charlie si promnul obličej, to se mamka nesměla dozvědět, nebylo pochyb, že by to schytal on, protože kdykoliv se řeklo drak mohl za to on a to u toho ani nemusel být.
Nebylo to dobré, moc dobře věděl co ten jed dokáže. Přeložil ostatním dopis, nikdo z nich se netvářil nadšeně a nikoho z nich nenapadlo ty lektvary vzít.
Domluvili se, že to zvládnou bez Charlieho a on půjde pro lektvar. Rozhodlo se, že se sejdou zase na tom stejném místě a vydal se do hradu.
Po dlouhé době využil kouzlo na zneviditelnění, bylo štěstí, že ho nezapomněl. Potichu šel do sklepení, přišlo mu zvláštní tam zase být.
Zaklepal na dveře a doufal, že tam ten netopýr bude a nebo nebude spát, ale na druhou stranu, netopýr je noční zvíře takže by spát nemusel.
Dveře se otevřeli a v nich se objevil přesně ten koho chtěl. Neuvědomil si, že zapomněl zrušit kouzlo, takže Severus začal prskat nadávky na Pottera, Grangerovou a jeho bratry.
,,Skoro ses trefil, příjmení dobrý, ale jméno si nedal." Zrušil kouzlo, Severus na něj zíral jak na zjevení, musel mu se smíchem rukou zamávat před obličejem, aby se probral. ,,Země volá Severuse."
,,Co ty tu chceš." Zavrčel když se probral.
,,Vidět tě? Určitě jsem ti chyběl." Zkusil to a vešel do kabinetu, který byl pořád stejně temný. ,,Stále to tady nechceš vymalovat?"
,,Ne." Pořád vrčel.
,,Nezměníš se. Něco bych potřeboval." Zvážněl a bylo vidět, že ho Severus konečně začíná poslouchat. ,,Potřebuji jeden lektvar a doufám, že by si ho mohl mít, je to lektvar proti jedu Norského Ostrohřbetého draka." Netopýr zúžil oči do malých štěrbin. ,,Nevypadáš, že by si ho potřeboval a nevěřím tomu, že by jste ho v práci neměli."
,,Ooo ty si pamatuješ kde pracuju, jaká pocta." Užíval si to. ,,Ale máš pravdu, v práci ho máme a řekněme, že děláme něco trochu nelegálního a tady v Anglii ho nemáme." Vysvětloval. ,,Bude lepší když se na víc nebudeš ptát."
Severus si povzdechl a zvedl se od stolu, ten lektvar někde skutečně měl. ,,Víš něco o Susan?"
Charlie se zarazil, nenapadlo ho, že se na to zeptá i když to bylo logické. Odpověděl mu dost vyhýbavě větami typu, že z toho co ví tak je v pořádku, pracuju v nemocnici a podobně.
,,A co její bratři?" Změnil radši téma. ,,Jeden Zmijozel, druhý Nebelvír, vypadají jako jejich otec." ,,Skákal si radostí, že jednoho z nich máš v koleji?" Dobíral si ho.
,,Uvědom si, že jsem nechtěl v koleji ani Susan." Stále prohledával svůj sklad. ,,Caleb alespoň není tak strašně arogantní jako jejich otec, takže mám menší zlo." Stěžoval si. ,,Oba dva jsou na lektvary úplně marní a nelíbí se mi co dělají." Řekl mu něco málo z toho co se tam děje, nemohl moc aby neprozradil kámen mudrců, sice pochyboval, že by to Ronovi řekl, ale jistota je jistota a taky nebyl zrovna moc sdílný.
Ozvalo se zaklepaní na dveře, Charlie se zase rychle zneviditelnil a Severus vyzval druhou osobu, aby vešla. Byla to profesorka McGonagallová, která vedla Malfoye. ,,Severusi, pan Malfoy se toulal po večerce po hradě a obviňuje Pottera a Grangerovou, že ponesou draka na věž, aby si ho někdo vzal." Vysvětlovala.
,,Říkám pravdu, mají ho." Vztekal se Malfoy, kterého profesorka držela.
,,A říkala jsem si, že vzhledem k tomu, že je to žák vaši koleje, že by jste si to měl s ním vyřídit vy."
,,Ano, děkuji vám Minervo, já to vyřeším." Zavrčel naštvaně, spojil si to.
Rozloučil se s kolegyní, vtáhl Malfoye dovnitř a zabouchl dveře. ,,Oni ho mají a Weasleyho pokousal, proto jdou jen ti dva." Vztekal se dál.
S: Všechno v pořádku?
Ch: Víceméně, ale Rona pokousal, takže jsem šel za Severusem pro lektvar, ale přišel Malfoy, který to nějak zjistil, jak to o drakovi tak o Ronovi, myslím, že si to Severus spojil.
Opatrně se posadil na stůl, aby to nebylo slyšet a sledoval to, nemohl od tam nijak odejít, musel čekat až skončí. Konečně se to stalo a naštvaný profesor vyhodil Malfoye z kabinetu.
Netrvalo dlouho, než se jeho hněv otočil proti Charliemu, nebyl hloupý pochopil, co tam dělá a pro koho je ten lektvar.
Nemělo cenu zapírat, takže mu to všechno potvrdil, bylo dobře, že kromě jeho slova neměl žádný důkaz, že by tam drak skutečně byl, žáci tedy byli v bezpečí. Tou dobou, už by ho totiž měli mít jeho přátelé.
Bylo rozumnější se vzdálit, takže se s ním rozloučil, vzal si lektvar na který buď Severus zapomněl, že mu ho dal a nebo to nechtěl řešit, bylo zvláštní, že mu ho zase nevzal když věděl proč ho chce a změnil se v prach, aby se mohl dostat do Nebelvíru kde by měl být jeho bratr.
Oknem se dostal do prázdné společenky a vydal se hledat správný pokoj.
Záměrně ho minul a šel ještě dál až na konec chodby, kde byl ten jejich, usmál se když ho viděl, měl hodně vzpomínek na vše co se tam stalo. Teď už na jeho dveřích nebylo napsané Weasley, Zainer a obyčejný brkem dopsané Evansová a Sparks, ale jména co mu nic neříkali.
Vrátil se zpět a potichu otevřel dveře, nakrčil nos nad tím vzduchem, napadlo ho jestli to u nich taky byl takový smrad jako tam, ale neměl moc času přemýšlet nad blbostmi.
Postel svého bratra našel díky Prašivce, která na ní ležela. ,,Rone." Zatřásl s ním a zacpal mu pusu dlaní, aby nemohl křičet, oči se mu rozšířily překvapením, když ho poznal. ,,Nemám moc času, tohle vypij." Podal mu lahvičku, bylo vidět jak moc se Ronovi ulevilo.
Neměli čas spolu mluvit, protože musel jít, už tak na něj určitě čekali, prohodili spolu několik jednoduchých vět a Charlie zase zmizel pryč za kamarády.
Druhý den měl Ron ruku v pořádku, ale na každém kroku ho provázel Malfoyův nebo Snapeův pronikavý pohled.
,,Myslíte, že to ví?" Ošil se nepříjemně. ,,Jak by to mohl zjistit Rone, nemají proti nám nic." Uklidňovala ho Hermiona. ,,Ale on se tak hrozně kouká." ,,On se vždy hrozně kouká." Připomněl mu Harry. Ron doufal, že Charlie nikoho nepotkal, od kamarádů věděl, že nebyl mezi těmi kdo přebírali Norberta, takže musel být někde v hradě.