N: Zlato, okamžitě nástup do Anglie. Potřebuju tě tady.
To byla zpráva, která dontila Susan přesunout se zase zpátky do Anglii, její kamarádka měla úžasnou schopnost ji zaměstnat, vždy když měla volný den, pokaždé se trefila.
Susan zkoušela, zda půjde Charlie s ní, ale on zase musel do práce.
,,No to je dost." Poklepávala nohou Stephanie, která vyhlížela zrzku na ministerstvu. ,,Ty tvé poznámky mi fakt chybí." Zasmála se Susan a šla za ní, Stephanie jí odvedla do jedné kavárny, aby si s ní mohla v klidu promluvit a taky jí chyběla, zvykla si její na neustálou přítomnost a najednou nic.
,,Tak co se děje, že si mi překazila plány na spánek?" Zajímala se, když před ní přistálo kafe, na která se zasněně dívala. ,,Chudinko, máš spát v noci." Protočila oči. ,,Jako bych mohla, uvědom si někteří z nás mívají noční." Připoměla jí fakt, který drahá Stephanie snad ani nezaregistrovala, jen si jí prohlížela.
,,Tak co bude?" Ozvala se zase zrzka, když Nia mlčela. ,,Má má navštěva něco společneho s předmětem na tvé ruce?" Šibalsky se usmála. ,,Jo má, chci tě totiž poprosit, aby si mi šla za svědka." ,,Ráda." A zvedla se ze svého křesla a šla svou kamarádku radostí obejmout, byla ráda, že přesto všechno se její život už nijak víc nekomplikoval a je šťastná.
Stephani využila, že Susan je v mrazivém Londýně a vytáhla ji na nákupy, nelíbila se jí košile co si zrzka oblékla a tak začaly spolu procházet celou Příčnou ulici kvůli velkým nákupům. Susan to koneckonců nevado, už dlouho neměla čas a chuť si jít něco koupit, bavilo ji chodit s někým, ale v Rumunsku, neměla nikoho s kým by šla a Charlieho by k tomu nepřesvědčila. sice se v práci začala hodně bavit s Annie, ale ta pro změnu nesnášela nákupy, takže ani tam moc nepochodila.
,,Hele." Zastavila Susan kamaradku, vzala ji za ruku a táhla k obchodu s bílými šaty. ,,Kdo ví kdy se sem zase dostanu a chci tě aspoň v nějakých vidět ješte před svatbou." ,,Tím mi chceš naznačit, že se tady teď několik měsíců neukážeš?" Odfrkla si Stephanie, ale nechala se do obchodu odvést. ,,Asi se tady ukážu, ale kdo ví jestli budu s tebou moct procházet nějak víc obchodů a navíc to uteče a svatba tady bude co nevidět."
Už jí nestihla na to nic říct, protože se k nim přiřítila prodavačka a začala se mile vyptávat, která z nich se bude vdávat a hned na to si budoucí nevěstu odvedla o kousek dál a začala jí ukazovat šaty které by se dívce mohly líbit, neodradilo jí, že se chtěla jen podívat, mladou prodačku její práce očividně moc bavila a jak řekla, nikdo tady není tak proč by jste si nemohla ty šaty prohlédnout pořádně.
Odešly od tam až po dvou hodinách a obě byly úplně mrtvé, to byla první osoba, která dokazala svou energií vybít dvě dívky zároveň, byla nesmírně energická a ani jedna nevěděla odkud se zrovna vynoří a co za šaty zase donese.
,,Myslím, že sem už asi nebudu potřebovat jít, ale za to potřebuju kafe." Unaveně prohlásila Step a ploužila se po Příčné ulici. ,,Jo já taky a příště můžeš dojít za mnou, si tě vyzvednu v Bukurešti." Zasmála se Susan. ,,Úplně bych jim rozumněla." Utrousila potichu. ,,Bych ti to překládala a nebo bych vyslala Charlieho, byl by určitě moc rád." Blondýnka vyprskla smíchy, představa jejího kamaráda jak stojí ve svatebním salónu a radí ji, které šaty jsou nejlepší, byla vtipná, ten by měl spíš spoustu pitomých poznámek a kdo ví co by skutečně říkala prodavačka a co by říkal on.
,,Suzzy." Zastavila se a zrzka se na ni s očakáváním otočila. ,,Jsi tam šťastná?" Byla hodně zaskočená, když to na té svatbě zjistila, bála se, aby tam její kamarádka nebyla jen proto, že by se o tom sama přesvědčovala. Přeci jen byli od sebe několik měsíců a přišli o dítě, to nemůže žádný vztah nechat bez poskvrny.
,,Není to jednoduché, jak komunikace, tak i naše bydlení." Přiznala. ,,Sice jsme na sebe byli zvyklí, jenže ne natolik, abychom byli jen sami, během školy s námi pořád někdo byl, takže máme pořádnou ponorku a moc nepomáhá to, že se skoro nevidíme a když už jo, jsme podráždění a unavení, takže je to na další hádku."
,,Nechceš se vrátit zpět?" Navrhla Stephanie opatrně a Susan vehementně začala kroutit hlavou. ,,Ne to ne, zůstanu tam, ono je to hlavně kvůli Lucy." Stephanie se zamračila ještě víc když slyšela. ,,Kdo to je?" ,,Nevím, ale je s ní pořád, v práci i mimo." ,,Neudělal by to, nepodvedl by tě, takový on není." Pokusila se Nia Susan přesvědčit, ta si odfrkla. ,,Neudělal? Kiru podvedl."
Blondýnka nevěděla co má říct a dělat.
,,Zabiju ho." Zavrčela nakonec, Susan jí položila ruku na rameno
,,Já si to vyřeším sama, nědělej blbosti." Zase podrážděně zavrčela, nelíbilo se jí to. ,,Po tom co si teď řekla, tam chceš zůstat?" Susan pokrčila rameny a u toho přikývla.
Druhá dívka netušila jak si to má přebrat, jen vymýšlela jak se zbaví mrtvoly svého spolužáka pokud Sue jakýmkoliv způsobem ublíží.
,,Nech to být, já si to vyřeším, ty vymysli kam půjdeme na oběd mám už hlad." Vytrhla ji z přemýšlení, zavrčela na souhlas a vyvedla kamarádku z Příčné ulice do jiné části Londýna.
Susan si neodpustila rypnutí na její adresu, když zjistila, že je to mudlovská restaurace.
,,Tady bych vás dvě nečekala." Tou větou je pozdravila Alice, která přijala pozváni a došla stejně jako Nymf, ta měla podobnou připomínku.
Emily šla na pár dní ke své mamce do Francie, nebyla tam už dlouho a Monique chtěla svou jedinou dceru vidět, ještě před tím než porodí, sice měla termín v půlce května, ale stejně to byla jen malá nevýznamná záminka k tomu aby tam jela. Emily to nevadilo, ráda ji zase viděla.
Všechny věděly, že to bude holčička těšily se a připravovaly na role tetiček rozmazlující cizí dítě.
Alice už domlouvala, že jeden den půjdou na nákupy věcí pro holčičku. Při slově nákupy se Susan se Stephanie otřásly, musely vysvětlit proč. Susan povytáhla obočí myslela, že ty dvě to ví, očividně se spletla. Hned začaly nadšením vyvádět, nevadilo jim, že přitahují pozornost ostatních, začaly se vyptávat, ale ono zatím nebylo moc na co, protože jediné co Stephanie a Jeremy věděli, že do to chtěli v dubnu, jinak nic a taky věděla, že do obchodu na Příčné ulici už nepůjde.
Dobře se bavily Alice jim vyprávěla jaké to je u nich doma když už jsou manželé a z Dory vypadlo, že s Johne už spolu bydlí.
Susan měla ze vztahů svých kamarádek radost a na ten svůj radši myslet nechtěla. To jí, ale nevydrželo dlouho, na ruce se jí totiž objevila zpráva.
Ch: Přijdu později, chceme jít s klukama a Lucy do hospody.
Susan s omluvou a slzami v očích odešla na záchod.
,,Co to bylo?" Zeptala se Alice a také sledovala záda své kamarádky. ,,Měla na ruce text." Odpověděla Dora, Stephanie se mračila. ,,Nevíš co tam bylo?" ,,Promiň, nevím nechtěla jsem to číst, jen jsem zahlédla text." Omluvila se Dora, nebylo jí příjemné číst takové věci, zahanbeně sklopila oči a řekla jedno slovo co omylem stihla zachytit.
Stephanie se naštvaně zvedla ze židle a odešla na záchody najít zrzku.
Stála opřená o umyvadlo, zklamaně se dívala na svůj odraz v zrcadle a vypadala, že se rozbrečí. Stephanie povzbudivě vzala její ruku do své a zmáčkla jí na znamení podpory. ,,Zabijeme ho a mrtvolu rozcupujeme." ,,A ty shodíme z útesu." Smutně se pousmála a otřela slzy.
Vrátily se zpět za kamarádkami které netušili o co jde. Nadšení u stolu nahradilo naštvaní, když jim řekla, že v jejich vztahu asi nejsou jen oni dva, ale zároveň jim přes jejich připomínky, zakázala do toho nějak zasahovat. Ony neuvěřitelně prskaly a ona byla neuvěřitelně ráda, že je má.
,,Mám napád." Rozzářila se růžovovlasá dívka když zaplatily a vyšly před restauraci. Poslušně šly za ní nechtěla jim říct kam jdou.
U cíle jejich cesty se Susan rozzářily oči jako malému dítěti, Alice a Stephanie na to nedůvěřivě hleděly. Ani jedna netušila co to je, bylo to hlasité, divně se to hýbalo a blikalo to.
Než se nadály jejich dvě kamarádky byly daleko před nimi ve frontě na první z těch divných věcí. Zrychlily krok, aby je neztratily z očí.
Začaly nastupovat na nějaké divné sedačky přivázané k řetězu. Obezřetně se na to dívaly, nevěřily tomu, ale po pohnání od kamaradek a i cizích lidi kteří také chtěli nastoupit se Alice a Stephanie posadily za Susan a Nymf.
Nějaký pán je přivázal a odešel stranou. Vyděšeně se na sebe podívaly, když se to začalo hnout dopředu.
Susan a Dora se vysmátě otočily když uslyšely vyděšený křik svých kamarádek, které netušily co se děje.
Venku mrzelo, nevěděly kde jsou, seděly na něčem kovovém co se s nimi do té chvíle jen točilo, ale teď už to i jelo nahoru, zatím co se to pořád točilo.
Jedna druhé se křečovitě držela, když se uklidnily, pustily se a poznaly, že to není špatné a začaly si to také užívat.
,,Kam teď?" Seskočila nadšená Susan z řetízkového kolotoče. Dívkám bylo jedno, že jsou dospělé a že polovina atrakcí je kvůli zimě zavřená, bavilo je to, sice jim bylo po některých hrozně zle, ale možná to bylo způsobeno i tím co všechno snědly.
Susan zvažovala nabídku své blonďaté kamarádky, že by u ní zůstala přes noc, ale nakonec se rozhodla jít domů. Měla tam Calrry a ráno šla na šestou do práce a nechtěla vstávat dřív kvůli časovému pásmu a kontrole na ministerstvu, aby mohla ze země.
Hodiny ukazovaly půl druhé ráno a Susan stále ležela sama v posteli, po tvářích jí tekly slané slzy, už je nešlo zadržet. Nevěřila, že by to Charlie udělal a nebo spíš nechtěla věřit, ale byl s ní pořád.
Co když měla Stephanie pravdu? Co když tam skutečně je jen kvůli pocitu štěstí? Ale co teď bude dělat?
Nejlepší řešení, asi bude když se
zase přestěhuje zpět do Anglie, třeba za Miou, aby nebyla sama, najde si jinou nemocnici a zase začne od nuly.
Ještě dlouho ležela než uslyšela otevření dveří. Otočila se aby na ni nebylo vidět a dělala, že spí.
Charlie měl dobrou náladu, lehnul si vedle ní, ale nepřitahl si ji k sobě jako vždy. Rozmrkávala další slzy, mrzelo jí to.
,,Proč nespíš?" Ozvalo se do tmy, moc dobře věděl, že je vzhůru, nadechovala se příliš trhaně.
,,To je jedno. Dobrou noc." Špitla, na jednu stranu byla klidnější když věděla, že je v pořádku, ale na tu druhou jí to bolelo.
Poznal bolest a slzy v jejím hlase. Nechápal co se děje, ale byl hrozně unavený takže už to nedokázal řešit.
,,Není to jedno."
Nevydržela tam ležet, takže po několika dalších probděných minutách se zvedla, vzala si peřinu a šla si lehnout do obýváku, věděla, že ráno bude těžké vstávání.
Nespletla se, měla napsané maximálně dvě hodiny. V práci se jí dokonce jeden doktor lekl, když ji potkal, měla hrozné kruhy pod očima a prázdný výraz.
Bylo teprve kolem deváté hodiny a už pila třetí kafe, ale ani to jí nepomohlo. Její tělo si na kávu zvyklo, takže neměla žádný účinek, přesto ji pila v naději, že to bude lepší, jenže to spíše bylo placebo.
Dočkala se vytouženého konce, celou tu dobu si říkala, že chce domů, ale teď když na to přišlo, tak se jí mezi ty stěny nechtělo.
Měla ještě jednu zastávku, než půjde domů, včera se jí Stephanie na něco zeptala a tím ji dost vyděsila, nejhorší na tom bylo to, že možná měla pravdu.
Natáhla na sebe obyčejné rifle, triko, kozačky, jak jinak na vysokém podpatku, do ruky popadla kabát a kabelku a vydala se k doktorce.
Během dne se za ní stavila, že by se potřebovala objednat, ale tím, že to byla jedna ze zdejších pracovnic, tak jí řekla ať dojde až skončí.
Susan skoro ani nedýchla jak moc se bála toho co se dozví, doktorka prováděla nejrůznější kouzla.
,,Měla jste pravdu, skutečně jste těhotná."