Nymfadora byla zrovna ve vstupní hale ministerstva kouzel, když si zakopla o nohu a letěla k zemi.
,,Už by ses mohla naučit chodit zlato." Ozval se nad ní hlas osoby která ji chytla a pomohla zpět na nohy.
Poznala ten hlas a padla zrzce kolem krku. ,,Kde si byla? Vyděsila si nás, Stephanie hrozně zuřila." Susan ji to vrátila. ,,Dovedu si to představit." ,,Teď vážně, kde jsi byla?" Pustila ji a zkoumavě si ji prohlížela, musela uznat, že vypadala mnohem lépe, než když ji viděla naposledy.
,,Všude možně." Odpověděla jí vyhýbavě. ,,Kam jdeš?" Změnila téma, aby nemusela odpovídat. ,,Mám teď tři hodiny čas, je nějaké přezkoušení a to se mě netýká, takže v první řadě oběd na který nás svolala Alice a pak podle času." Susan to zamrzelo, ona už na seznamu zvaných nebývá, ale mohla si za to sama, její kamarádka si toho samozřejmě všimla a tak ji vzala za ruku a táhla pryč z ministerstva.
,,Přestaň se bránit nebo tě svážu, půjdeš tak jako tak." Zavrčela temně, když se jí snažila vykroutit, ne že by nechtěla vidět své kamarádky, ale jí neřekly.
Nymf ji stále držela za ruku i když došly do restaurace a vedla jí dozadu, kde předpokládala, že budou jejich přítelkyně.
,,Hele koho jsem našla." Zvolala nadšeně když k nim došly a u toho zase zakopla. Tři dívky sebou trhly.
Emily a Alice vyskočily na nohy a snažily se dostat k zrzce, aby se s ní mohly přivítat.
,,Sakra Nymfadoro co blbneš." Vyštěkla Stephanie která se polila vínem a naštvaně se otočila.
Přimhouřila oči, když viděla svou kamarádku, která jí zamávala. Postavila a pomalým krokem se k ní přibližovala. Alice, Emily a Dora jí šly z cesty.
,,Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat, nikomu si nic neřekla a jen tak si zmizela." Vrčela tiše. ,,Nechala jsem vzkaz." Připomněla ji. ,,No tak to tě v tom případě omlouvá, to je něco jiného." Odsekla sarkasticky a založila si naštvaně ruce na hrudi. ,,No tak nebuď nafouklá." Píchla jí prstem do tváře. ,,Budeš jako Mira, ta se taky nafukovala, až odletěla." ,,Myslím, že nejsi v postavení, aby sis z toho mohla dělat srandu." Zrzka protočila oči, čímž ji naštvala ještě o kapku víc. ,,Taky si mi chyběla." Zasmála se a i Stephanie objala. ,,Bála jsem se o tebe, jediné co jsme věděli byl ten vzkaz a pak jednou od Thomase, že jsi v pořádku, jinak nic." Pořád se mračila. ,,Promiň mi to." Pustila jí a Stephanie se šla zase posadit. ,,Chceš snad písemné pozvání? Sedej." Ozvala se Alice a ukázala na jednu z volných židlí když viděla jak Susan zdráhá.
,,Výborně, jsem ráda, že jste tady všechny čtyři." Začala odhodlaně Alice. ,,Za měsíc se vdávám, chtěla bych vás tam."
Stephanie zase zaskočilo, Emily vykulila oči, Dora ztuhla a Susan šlehla pohledem k Aliciině levé ruce, skutečně na ni měla drobný prstýnek.
Následně se spustily gratulaci, otázky kdy se to stalo, jak, kdy přesně bude svatba, kde bude, Alice na to množství otázek nebyla ani schopná odpovídat.
Susan s nimi zůstala na oběd a poslouchala vše co zatím měla naplánované, bavila se tak, že přestala hlídat čas, zděsila se kolik už je a s omluvou, že musí do nemocnice vyběhla ven.
Přemístila se tam a co nejrychleji se snažila dostat na ženské oddělení. Píchlo ji u srdce, když viděla ty ženy s dětmi, ale nechtěla se nechat rozhodit. Doběhla zrovna když se otevřeli dveře do ordinace a sestřička si ji rovnou zavolala.
,,Dobrá zpráva je, že už jste v pořádku, alespoň z mé stránky." Začala doktorka. ,,Ale nevíme, proč se to stalo, všechny testy jsou v normálu." Susan přikývla, nechtěla k tomu nic říkat, ale musela se zeptat. ,,Je možné, že by se to zase stalo, kdybych náhodou otěhotněla?" ,,Omlouvám se, na to nedokážu odpovědět, ale šance tam vždy je." Susan se rozloučila a šla do šaten, aby se mohla převléknout, za chvilku měla nastupovat.
Zavrčela pozdrav když potkala Oscara, neptal se, jen ji vzal na ambulanci kde dneska měla být. Když už přišla čtvrtá sestřička která se na Susan soucitně a přitom pohrdavě dívala, už to nevydržela a vyštěkla, ať si všímá svého a nechá si ty pohledy pro sebe a byla by jí velmi vděčná kdyby to řekla ostatním.
,,Už chci pryč." Povzdechla si. ,,Ono to přejde, neboj se." Uklidňoval ji Oscar. ,,Mám jít pro dalšího?" Absolutně ho ignorovala. ,,Ano můžeme."
Konečně jí skončila směna a ona se těšila domů na svou postel a kočku, ačkoliv tam bude zase sama.
,,Sue, počkej chvilku." Zastavil jí Oscar. ,,Toto je malá nemocnice, není divu, že to ví všichni, chápu, že ti to není příjemné, ale myslím, že už si tu tvou výhružku mezi sebou roznesli. Dej tomu čas, buď trpělivá, všechno se uklidní." ,,Trpělivost nepatří mezi mé vlastnosti." ,,Ustálí se to." Jemně se usmála a přikývla se slovy, že v to doufá.
Pozdě v noci ležela v posteli a koukala do stropu, byla unavená, ale spát nemohla. Když se jí to ani po hodině nepodařilo, zvedla se z postele a vyšla na chodbu. Opatrně otevřela dveře do pokoje zmije, která tam kupodivu byla. Lehce do ní strčila. ,,Co chceš?" Zavrčela. ,,Posuň se." Se zamručením se otočila na záda, tím ji udělala trochu místa. Susan si přivlastnila kousek její postele. ,,Co se děje?" Zeptala se zívnutím. ,,Nemůžu spát." ,,Ale já mohla, takže znovu, co se děje." ,,Nevím." ,,Bezva, jsem fakt ráda, že jsem kvůli tomu vzhůru." Brblala rozespale. ,,Zůstaň tady, už jsem se napůl probrala, takže tady se mnou zůstaneš." Zarazila zrzku, která chtěla odejít.
,,Jak s tebou může Jeremy spát v jedné posteli?" Teď brblala Susan, kterou bolelo úplně všechno, její kamarádka spala přes celou postel a měla pocit, že hrála fotbal a ona byla balon.
,,Můžeš si za to sama." Překřížila nohy a v rukou držela hrnek kafe. ,,Dobré ráno." Pozdravila dívky Emily. ,,Dobré." ,,Dobré, jak ti je?" Zeptala se Nia. ,,Zatím dobrý, uvidíme, jestli to vydrží." Protáhla se a šla si udělat čaj. ,,Co se děje?" Ozvala se Susan, která to absolutně nepobírala. Ty dvě se po sobě podívaly, zapomněli na to, že ona to neví. ,,Já jsem ti to předtím chtěla říct, ale po tom co se stalo, jsem se bála jak budeš reagovat." Podívala se na blondýnku u které hledala oporu, ta se na ni povzbudivě usmála. ,,Víš, ono se to tak nějak stalo a já jsem otěhotněla." Poslední slovo zašeptala, jako by se styděla, Susan na ni s otevřenou pusou hleděla, zase nebyla schopna reagovat.
,,Mrzí mě to." ,,Proč? Buď ráda." Probrala se, Emily jí vysvětlila, že ji to mrzí kvůli ní, Susan ji ujišťovala, že je v pořádku, že je za ni ráda, ani se nemusela ptát čí je to dítě, bylo jí to jasné.
Emily a Stephanie odešly do práce a zrzka zůstala v bytě sama, hledala všechny své věci a nosila je do pokoje, aby to potom měla jednodušší a hlavně se potřebovala zaměstnat, aby pořád nemyslela na jiné věci na které teď myslet nemohla, musela totiž ještě chvilku zůstat v Anglii.
Ozval se zvonek, bzučákem otevřela vstupní dveře a nechala pootevřené dveře do bytu.
,,Emily tady není." Řekla rovnou, když uviděla svého kamaráda. ,,Já vím, jdu za tebou." ,,Aha, tak jo."
Thomas musel Susan všechno říct, ona odmítla mluvit, dokud to neřekl on. Toto totiž bylo opravdu šokující zjištění, do té doby je nikdy neviděla jinak než jako kamarády a teď dítě.
Musel mluvit dokud neuznala, že ty informace co jí řekl stačí, vypadal, že se zhroutí nerad mluvil o sobě, tak si nepředstavoval setkání s kamarádkou.
Konečně se dočkal toho proč přišel, chtěl zjistit jestli je na tom skutečně tak jak tvrdil jeho kamarád.
Byl spokojený, Charliem totiž měl pravdu, jen neseděla jedna drobnost, byla smutná i když dělala, že není.
,,Odejdi." Řekl z ničeho když ji poslouchal. ,,Cože? Vyhazuješ mě z mého domova?" Nechápala o co jde, proč to říká a proč by to měla dělat. ,,Toto už není tvůj domov Suzzy, teď ti to možná nepřijde, ale doma jsi jinde." Mlčky mu to potvrdila. ,,Uděláš to?" ,,Ano." Řekla pevným tónem, ale měla pochyby. ,,Už jsem to řekla v práci, budu tam do konce měsíce, nechci jim to úplně přeházet, ale stejně toho moc nemám, prý vzhledem k mému stavu." Poslední slova vyplivla, jak mohla jít dál, když na to pořád někdo nějak narážel.
,,Ale nevím jak to říct Remusovi, Severusovi, Mii a Zoe."
,,Kolikrát jsi je viděla od konce školy?" Mlčela, pravda byla, že je naposledy navštívila na začátku prázdnin. ,,Tak vidíš, nevěřil bych, že to řeknu, ale nemusíš jim to říct hned." Zvedla obočí. ,,Cože si to řekl?" Dala si rozevřenou dlaň k uchu. ,,Zopakuj mi to prosím." ,,Rozuměla si mi." Zasmál se.
Atmosféra mezi nimi se uvolnila a začali spolu, řešit všechno možné, co všechno se za pouhé dva týdny její nepřítomnosti stalo.
Susan ho vytáhla na zmrzlinu, bylo jí jedno, že je listopad, chtěla ji a přes to nejel vlak, ale aby neřekl, tak šli i na jídlo, alespoň se mohla pochlubit, že jí. Pochválil ji jak je šikovná, přišla si jako malé dítě.
,,Jak to vlasně budete mít s bydlením? Budete spolu ne?" Zamyslela se. ,,Zatím hledáme nějaký vhodný." ,,Nemůžu mluvit za Stephanie, ale myslím, že u nás v bytě dlouho nebude a já taky ne, takže" nechala větu vyznít do ztracena. Možnost by to teoreticky byla, ale možná byl zbytečně velký, každopádně to museli rozhodnout oba dva a ne jen on.
,,Neříkej to prosím ani ostatním." Ozvala se najednou, když spolu šli směrem ministerstvo, aby se mohla přemístit. ,,Nechci jim pořád lhát." Povzdechl si. ,,Jenom pár dní, řeknu jim to, třeba na té Aliciině svatbě. Měli bychom u toho být oba dva." Zarazila se. ,,Tedy doufám, že jsme zvání oba dva." ,,Jo, jste." Zasmál se, Philip jim to řekl mnohem dřív než Alice kamarádkám, Philip byl hrozná drbna. Zase to Susan stálo chvilku přemlouvání, ale svolil, že ještě pomlčí, radostí by mu skočila kolem krku, ale Carrly v náruči ji v tom bránila.
,,Ale, ale, ale." Padla dívce kolem ramen ruka. ,,Koho to tady máme?" A z druhé strany druhá. ,,Že by někoho, kdo se rozhodl zdrhnout." Střídali se dvojčata a bez toho, aby se ptali, jí otočili a šli opačným směrem než původně šla.
,,To se nedělá." ,,Děsit kamarády.",, Že ti to není blbý." ,,Nevíme kam jdeš." ,,Ale právě si skončila a jdeš s námi." Zrzka už vzdala, aby otáčela hlavu na toho kdo z těch dvou právě mluví. ,,Jeremy mi ještě pořád dluží to pivo." Zasmál se Philip, Susan se zase otočila a spatřila vysmátého Jeremyho, který tam taky stál, zamáváním ji pozdravil. ,,Ale já musím jít." Snažila se vyhnout, ne že by je nechtěla vidět, ale těšila zase zpátky. ,,Nene, teď jdeš s námi. To máš za to, že si nám chtěla zatajit, že jsi zpět." Odtáhli nebohou dívku do nejbližší hospody.
Thomas se s nimi během cesty rozloučil, protože byl domluvený se svou starší sestrou, že půjdou někam spolu.
,,Taaaakže kdepak jsi byla?" Protáhnul to John, když před nimi přistáli sklenky s máslovým ležákem. ,,Někde kde mi bylo líp." Začala jim povídat vše co uznala za vhodné, neřekla jim o tom, že je s Charliem.
Jeden důvod byl ten, že ona sem dojde, ale on se v Anglii neukázal několik měsíců a druhý důvod byl, že to nechtěla říkat, dokud si tím sama nebude jistá.
,,Tak teď mi řekněte o co jste se vsadili, že ti Jeremy dlužil ležák?" Philip vyprskl smíchy. ,,Thomas a Emily." To jako vysvětlení stačilo.
Kluci ji propustili až večer, v závěru byla ráda, že s nimi šla, později by ji mrzelo. ,,A kam jdeš teď?" Zajímal se Jeremy, když stáli před hospodou a ona se chtěla vydat opačným směrem než byl její byt. ,,Našla jsem si něco jiného." Usmala se. ,,Zbytečné ptát se kde, že?" ,,Ano." Usmala se. ,,Aspoň bude volný byt." Ušklíbla se a podívala se na Jeremyho. ,,Myslím, že Stephanie tam taky dlouho nebude." ,,To je na ní, já ji nutit nebudu." Pokrčil rameny. ,,Kámo, je u tebe pořád." Připomněl mu John. ,,Má pravdu." Potvrdil Philip.
Susan se ho ještě zeptala jak s ní může spát když ve spánku tak kope, jeho odpověď je pobavila, řekl, že stačí jí kopnou zpátky a je hodná.
Vyšla z krbu na Rumunském ministerstvu a zkontrolovala Calrry, která nebyla zrovna nadšená z toho typu cestování. Krby jí vadily, ale přemisťování tolik ne.
Přesto se Susan rozhodla, že se aspoň kousek projde než se přemístí do jiného města, na chvilku vypustila kočku z košíku a doufala, že se jí bude držet jako vždy a nebude mít potřebu se někam zatoulat. Nechtělo by se jí tu černou kočku o půl jedné v noci hledat po Bukurešti.
Potichu si odemkla dveře od bytu, klíče jí nějakým nedopatřením zůstaly v kabelce. Byla ráda, že Charlieho nenapadlo, zase obnovit ochranná kouzla na to, aby ho varovali na všechny příchozí.
Rozsvítila si v kuchyni a postarala se o kočku, které bylo jedno kde bude spát, takže ve chvíli kdy se najedla se stočila na gauči a usnula.
Dívka si zašla ještě do koupelny a v pyžamu přešla do ložnice kde si lehla k Charliemu který spal, s trhnutím se probral, neřekla mu, že přijde, měla zůstat v Anglii. ,,To mi nedělej." Požádal ji, když ji poznal ,,Promiň." Usmála se do tmy a přitiskla se k němu, spokojeně zavřela oči, když ji chytnul.
Thomas měl pravdu, tady byla doma, s ním.