Zrzka stála před vchodovými dveřmi a přemítala jestli to má udělat nebo ne, teď už se jí nezdálo jako dobré rozhodnutí.
Co když někoho má, co když ji tady nebude chtít, co když bude naštvaný.
Přestaň, okřikla se a zhluboka se nadechla, přiblížila ruku ke dveřím aby zaklepala.
Zase ji stáhla zpět k tělu. ,,To zvládneš, o nic nejde, kdyžtak prostě odejdeš." Mluvila potichu sama k sobě. Zase se zhluboka nadechla a tentokrát už vážně zaklepala.
Nervózně si zkousla ret a hrála si s náramek. Dveře se otevřeli, zkoprněl a díval se na ni jako na zjevení.
Když se probral z prvotního šoku, že ji vidí zrzku sevřel v náruči. Opětovala mu to, cítila se v bezpečí, nadechla se jeho vůně. ,,Suzzy, co ty tady děláš?" Zeptal se jí zvědavě. ,,Pojď dál." Táhl ji dovnitř, už totiž stihl poznat své zvědavé sousedy.
Váhavě vstoupila do malého, ale pěkného bytu a obezřetně se rozhlížela. ,,Neboj nikdo tady není." Usmál se, když viděl její rozpaky a odvedl ji do obýváku.
Zkoumavě si ji prohlížel, vypadala jinak, ztrhaně, ale i tak byla pořád stejně hezká jako si ji pamatoval.
,,Musím ti něco říct." Zvedla oči od podlahy a přivlastnila si, pravděpodobně jeho, kafe položené na stolku před ní. ,,Budeš mě nenávidět." Ztlumila hlas, nechápavě ji sledoval. ,,Proč bych to dělal?" ,,Něco se stalo." Chtěl ji pohladit po ruce, ale ucukla, zarazil se. ,,Měsíc potom co jsi odešel jsem zjistila, že jsem-" zasekla se, říct to bylo těžké, ale to těžší ji ještě čekalo. ,,Těhotná." Zašeptala, vytřeštil na ní oči a pohledem sklouznul jejímu břichu. ,,Jenže v desátém týdnu jsem o to dítě přišla." Charlie byl v šoku, čekal hodně, ale toto rozhodně ne. ,,Chtěla jsem ti to říct dřív, ale bála jsem se. Promiň mi to." Rozmrkala slzy a zvedla se ze sedačky, byl to blbý nápad, neměla tam chodit, ale na druhou stranu mu to aspoň řekla.
Charlie zůstal sedět v obýváku a snažil se zpracovat to co se právě dozvěděl, probral ho zvuk otevírání dveří.
Vyskočil na nohy a rychle jí zase zavřel dveře před nosem, s tím že má zůstat, nechtělo se jí, byla přesvědčená, že je naštvaný.
Přesto se, ale nechala odvést zpět, požádal ji, aby mu řekla celé, nechtělo si jí do toho, ale on si to zasloužil vědět.
,,Promiň." Hlesl, když skončila. ,,Měl jsem zůstat s tebou, měl jsem tě podržet, ale já jsem odešel." Jeden na druhého se bolestně dívali.
Hrozně moc si to vyčítal, bral to jako svou chybu, ne její, kdyby tam zůstal třeba by se to nestalo, nebyla by sama, věděl jak jejich rozchod nesla.
Natáhnul k paži, když ji neodstrčila zase si ji přitáhnul k sobě do obětí. Chytla ho kolem pasu a hlavu si opřela o jeho hruď, ulevilo se jí, že na ni nekřičel a že mu to řekla, ta tíha byla neskutečné.
,,Cože!?" Zaječela Stephanie přes půlku ministerstva a v ruce mačkala vzkaz. ,,Kam šla?" Bylo jí jedno, že se po ní otáčí lidé, byla naštvaná.
,,Jestli sis nevšimla, nepíše to tam, netuším kde je." Založila si Emily ruce na hrudi.
,,Co se děje?" Objevil se u nich Philip s Alici po boku. Blondýnka ho probodla pohledem, vrazila mu papír do ruky s příkazem ať si to přečte sám.
Založila si ruce v pasu a naštvaně poklepávala nohou, tím je vytáčela všechny.
,,Klid zlato." Chytnul ji Jeremy kolem ramen, Emily se na něj vděčně podívala. Rychle pohledem přeletěl papír. ,,Musela mít důvod, zvládne to, věř jí, jsem přesvědčený, že bude v pořádku. Není to pro ní jednoduché a jestli jí změna prostředí pomůže, ať jde."
,,A teď k druhé části." Vyložil se toho rychle Philip, než stihla Stephanie zase začít mluvit. ,,Co nám řekneš k tomu P.S?" Stočil svou pozornost na Emily, která ihned zrudla. ,,Nic, mějte se." A rychle se dala na útěk.
,,Vyhrál jsem." Ušklíbl se Philip na Jeremyho. ,,No jo furt." Protočil oči. ,,Tak zítra." ,,Nemám na výběr." A oba dva taky rychle odešli, než se stihly začít ptát.
,,To bylo co?" Zeptala se Nia Alice. ,,Vsadili se jestli spolu budou nebo ne." Vysvětlila jí to, Stephanie pokroutila hlavou, ale vlastně se nebylo čemu divit, nějaký vztah si k člověku se kterým je 24/7 celé tři roky vyjímaje prázdniny každý vybuduje.
Susan si natáhla nohy a lépe se opřela. ,,Stejně tak nevydržíš." Ozval se za ní Charlie, který to sledoval. ,,Nemluv mi do toho." Odsekla. ,,Ty víš, že mám pravdu, nikdy si tak nezvládla dlouho sedět." Připomněl jí. ,,A co s tím chceš dělat?" ,,Připomenout, ti to za pár minut, až se zase budeš mlet, aby sis sedla jinak." Povzdechla si, ale nohy stejně narovnala.
Panovalo ticho, jediné co bylo slyšet byl zvuk z venku díky otevřenému oknu. Cítil, jak se dívka v jeho náručí uvolnila a dech se jí zklidnil, nemusel se jí dívat do obličeje aby poznal, že usnula.
Zlehka se pousmál, když si ve spánku stejně ty nohy přitáhla k sobě. Sledoval ji a přemýšlel nad tím co mu řekla, stále se nebyl schopný se z toho vzpamatovat, bál se představit jaké to pro ní bylo, jeho to bolelo a to měl jen příběh, nezažil to.
Věděl, že když zůstane spat tam bude jí všechno hodně bolet, takže i přestože byl rád, že ji má i sebe, ji opravně odnesl do postele. Nechtěl ji tam nechávat samotnou, ale musel na vzduch, doufal, že se nevzbudí dokud se nevrátí.
Dotknul se svého zápěstí a čekal než mu jeho kamarád odpoví, to se stalo během pár vteřin.
T: Proč děkuješ?
Ch: Za Susan, řekla mi to.
T: Je s tebou?
Ch: Ano.
T: To je dobře. Neřekla kam jde, jen nechala vzkaz, že to tady nezvládá a musí pryč, doufal jsem, že šla za tebou, dej na ní pozor, ještě včera seděla v temném pokoji a šíleném stavu.
Ch: V jak moc šíleném?
T: Mastné vlasy, žádný výraz, propadlé tváře, oči bez jakékoliv emoce.
Charlie se zatahal za vlasy, toto nechtěl, nikdy.
T: Nemůžeš za to, nevím jestli u tebe zůstane déle nebo ne, ale prosím dohlédni až se pořádně nají.
Ch: Spolehni se.
T: Díky, neřeknu jim kde je, myslím, že Stephanie je schopna tam dojit, aby ji vynadala, řeknu jen, že je v bezpečí. Toto bude na ní, aby to řekla.
S tím se rozloučili, Charlie mu byl za všechno vděčný. Thomas tam pro Susan byl když on dobrovolně odešel a nechal ji v Anglii samotnou.
Podíval se na hodiny a uvědomil si, že už by se měl vrátil, už byl pryč dost dlouho.
Lily a James stáli u okna a také sledovali spící dívku. ,,Jsem ráda, že to udělala, tam jí bude líp." Souhlasně pokýval hlavou. ,,Máš s tím něco společného?" ,,Mluvila jsem s ní, ale nevím nakolik to byly má slova a na kolik její přesvědčení, podle mě si to nechtěla přiznat, ale věděla, že ho potřebuje." ,,Máš pravdu, jako vždy." ,,To bych řekla." ,,Měli bychom jít, asi by nebyla šťastná kdyby zjistila, že ji pozorujeme, ostatně už jednou mi to vyčetla." Změnil rychle téma, aby k tomu víc neříkala.
Zkusili se podívat na své přátele Remus byl v mudlovském obchodě, vzal to jako svou práci, nikde vlkodlaka kvůli předsudkům nechtěli, Zoe byla v terénu, pracovala jako bystrozorka, Mia měla kupodivu volno, takže procházela laboratoř v Bradavicích, podívali se i na Severuse, který zrovna dusil chudáka Prokyona na lektvarech, které mu absolutně nešly a nesnášel je.
,,Chceš je vidět?" Zeptala se jemně Lily svého manžela. ,,Nechci je tak vidět, ale je to moje chyba, že tam jsou, neměl jsem to tak překombinovat." ,,Je to i moje vina, ne jen tvoje, oba jsme si mysleli, že to tak bude lepší, ale jen jsme zkazili životy jiným." Řekla mírně a dotkla se zrcadla, bylo to hrozné tak vidět svou kamarádku, Diana seděla na zemi, byla vyhublá na kost a třásla se zimou. Sirius na tom nebyl o moc lépe, vypadlo to, že se na ní snaží z vedlejší cely mluvit, ale ona vůbec nereagovala, jen seděla a dívala se před sebe. James to nedal a rychle to nechal zmizet, bylo od něj sobecké, věděl to, ale nedokázal se dívat na to co způsobil.
Radši znovu natáhnul ruku, aby se na skle objevili jeho dva synové, byla to jedna z mála chvil, kdy byli veselí, byli sami a běhali po zahradě, hodně daleko od domu, aby nerušili Vernona od odpočívání.
Susan se probudila až když zapadalo slunce. Vykřikla a vystřelila zmateně do sedu, nevěděla kde je.
,,Všechno je v pořádku." Ozval se Charlie a sednul si k ni na postel, obezřetně se rozhlížela po místnosti a nakonec přikývla.
,,Promiň, nechtěla jsem usnout, měl si mě vzbudit." ,,Proč bych to dělal, byla jsi unavená." ,,Nechci tě otravovat, měla bych jít." Odkryla se, povytáhl obočí. ,,Tam půjdeš?" Pokrčila rameny, tak daleko nepřemýšlela. ,,Neotravuješ mě a nikam nejdeš, minimálně do doby než se pořádně najíš." ,,To nejde, stejně nemám hlad." ,,To ani nezkoušel, slíbil jsem Thomasovi, že dohlednu na to, aby ses pořádně najedla." Upřeně, ale stydlivě se na něj dívala. ,,Řekl mi to, tak pojď." Zvednul se a natáhnul ruce, aby ji pomohl vstat, opatrně to přijala.
Poznal, že se hodně přemáhala, aby to snědla, ale aspoň část zvládla, do víc ji nutit nechtěl.
Stáli spolu i vchodových dveří a Susan se obouvala. ,,Neodcházej." Podíval se na ni prosebným pohledem, zvedla hlavu od kozaček, přemítala co mu má odpovědět, zvažovala své možnosti. ,,Nenech mě odejít."