"JJi? On ho roztavil, Rafe roztavil ten kříž." Hlasitě jsem zašeptala do telefonu.
"Chtěl, abych mu přivezla nějaký nářadí, viděla jsem ten kříž, on ho roztavil a teď to zlato prodá."
"Jo, já vím, šel jsem kolem...řeknu to Popovi dobře?"
"Děkuju."
Ukončila jsem hovor a šla zpátky domů, měla jsem tam ještě nějakou práci. Až do večera jsem opravovala motorku a jakmile se setmělo, vydala jsem se do města, abych mohla ukrást lak, který byl trochu poškrábaný.
Naštěstí vím, že v obchodě s barvami nikdy nikdo nehlídá a nemají ani kamery. Kdo by kradl barvy ne?
Když jsem měla hotovo, zazvonil mi mobil.
"Haló?" Zavolala jsem jakmile jsem hovor přijala.
"Čau, hele, řešíme tu s Johnem jeho otce, prej je někde v jižní Americe, mohla bys ráno přijít k němu domů? Musíme to nějak domluvit?" Kývla jsem, ale pak mi došlo, že to nevidí, takže jsem jen souhlasila a rozloučila se.
Když jsem přišla ráno k Johnovi, slyšela jsem jejich rozhovor.
"Měli jsme vymyslet, jak se dostat do Jižní Ameriky tak včera." Říkal zrovna John.
"Jo, už jsem volal El, třeba bude mít nějaký známí, který by nás tam dostali, nebo tak...měla by tu za chvíli bejt."
"Jo, už jsem tu. Čau, každopádně, ne, žádný známý už nemám, jediný, co mě napadá je dojet na jih Mexika, sehnat si loď a zbytek dojet na lodi. Tam už bude snadný sehnat nějakej stop nebo autobus, ale předpokládám, že pasy asi nebudete mít co?"
"Ne, nemáme peníze, pasy ani loď." Řekl JJ a všichni jsme šli do domu.
"Pasy bych mohla zařídit." Nabídla jsem a vyhlédla z okna.
"Sakra."
"Co se děje?" Ozvali se oba dva kluci zároveň.
"Policie. Před domem." Řekla jsem a rychle se skrčila.
John se skrčil vedle mě a stáhl JJe s sebou. Plazili jsme se po zemi až ke stolu, který stál pod špinavým oknem. John zalezl pod stůl a rukou nám naznačil, abychom šli taky. Stůl byl malý, takže jsme se tam nevešli a dost jsme se tam cpali.
Snažila jsem se být úplně zticha, ale nemohla jsem utišit svůj zrychlený dech, způsobený zaprvé tím policistou a zadruhé, vedle mě byl nacpaný JJ. A byl mi opravdu hodně blízko. No a to jsem si myslela, že se to třeba zlepší. Ne. Je to čím dál horší, už to v sobě nejspíš moc dlouho neudržím. Jenže nechci ztratit kamaráda. A když ztratím jeho, možná ztratím i ostatní.
Jakmile policie odjela, mohli jsme vylézt z našeho úkrytu. Ovanul mě chladný vzduch, když jsem vylezla.
"Fajn, takže, znám typka, kterej by nám to mohl udělat."
"Eh, cože?" Nechápala jsem.
"Dostat nás do Ameriky. Teda na jih." Upřesnil JJ.
"Tak jo. Jdu zkusit sehnat ty pasy a nějaký peníze. Tomu tvými typkovi teda nevěřím." Řekla jsem a vykročila k cestě.
"Slyšel jsem dobře? Ty mi nevěříš?" Zvolal teatrálně JJ a já se zasmala.
"Tobě možná. Jemu ne. Takže večer jo?" Zavolala jsem a znovu vykročila.