mé blízko
mé teplo
vzpomínám
na doušky chvil
který vlil si
do temnejch síní
utíkám k tobě
ke světlu
jež držíš
ve zbídačenejch dlaních
možná nejsi
možná budeš
možná jsi jen pouhý
přání
ale jsi můj únik
od krutosti brzkých dálek
já tě vidím
já tě slyším
neboj
tvůj dotek
je ještě pořád
do mojí kůže vrytej
do tý
do níž mě navlíkli
aby ji v průběhu
mohli trhat
nikdo mi nevyvrátí
že tam
tam jsme si ti praví
že tam
na tý rozlehlý pláni
kde ležíš
a čekáš
dokud neuniknu k tobě
že tam jsme
a nevylučujem se
lidskejm mravům
protože skutečnost
nejde vymezit
nejde přirovnat k žádným stavům
nebo věci
pro každýho
je tohle bídný slovo
jiným smyslem
pro mě
seš to ty
a to všechno šero
co se s tím vždycky pojilo