pátrám
pořád pátrám po ztracených dílcích
po kouskách předtím
po mapě pochopení
vracel se
i po opuštění
stísněné kobky
v zapadlé pražské ulici
byly mi dva
byly mi tři
bylo mi i víc
a panák pící
se nedal odklidit
pak odjel do zelených míst
a utekl všemu
co do výšek vzrostlo
touha popovídat si
a nepochopení
v averzi mdlé existence
a v město
kam už se nechci vydat
otec
táta
tatínek
střeva i žaludek obrací se
při zmínce
nositele těch převleků
FOTR
BASTARD
KŘIVÁK
a taky loutkář
který ze mne stvořil
svého pinokia v úleku
loutka darem
v jednom roce života
jako talisman
kterým jsem se stala
a dodnes jím jsem
ať už odveta shora
nebo pro něj zpátky
a přitom byl slovem prvním
vždyť po odklopení zátky
vyřkla má ústa
TÁTA
hrdina batolete
které se zabavilo samo
a nechtělo zůstat
na jednom místě
které v pouhém roce
ohmatávalo knížky
s touhou si je přečíst
a najít odpověď
na spadané cestě
AUVAJS
slovo druhé
které přišlo znenadáni
bez kontextu
TÁTA
AUVAJS
táta není hrdina
táta je fotr
co ztrácí se v textu
a plíží se po bytě
kam nebyl pozvaný
a já skrytě
ve svým zázemí
před cinkotem klíčů
co mu už nepatří
před pikolou za pikolou...
v koupelně je tma
bílé těsno
tam mě nespatří
a vyhraju
anebo pod postel?
nikdo nesmí stát...
není proč se bát!
vtěsnám se za pračku
já
se svým tělíčkem
tam mě nenajde
a vyhraju
nebo nebudu hrát...
myslím
že mě našel
měla jsem se radši
pod postel schovat