Založila jsem si rozhořčeně ruce před výše zmíněným hrudníkem a ze všeho nejvíc jsem si přála vypařit se (dokonce ještě víc než při vyvolávání k tabuli, a to je co říct).
„V klidu, Shittty hair, nemyslel jsem nic z toho vážně," uklidňoval ho Bakugo. Další jeho nedbale pronesená věta mi však vyrazila dech. „A jen aby bylo jasno, já si myslím že Y/N má dobrý prsa."
„Co prosím?! Slyšela jsem dobře?! Cože si to právě řekl?"" Ustupující krev se mi opět vrátila do tváří s nově nabytou silou a já bych přísahala, že ze mě musí jít pára, jak mi hořely tváře.
Bakugo mi položil ruce okolo pasu a přitáhnul mě blíž, nedbaje mého rozhořčeného protestu.
„Řekl jsem," pronesl drsným tichým hlasem, „že podle mě máš dobrá prsa." Naklonil se k mému uchu a zapředl: „Dovolila bys mi taky si na ně sáhnout?
„C-co?" Dostala jsem ze sebe. Byla jsem v šoku z toho, na co se právě zeptal. Netušila jsem, jak se mohly věci, tak rychle zvrtnout. „To myslíš vážně?"
„Ano." Zněl naprosto klidně, jako kdyby o nic nešlo.
V tu chvíli se vzpamatoval Kirishima. „Ale proč bys chtěl zrovna tohle? Říkal jsem, že to předtím byla nehoda." Červenovlasý chlapec se pokusil vzít Bakuga za ramena, ale blonďák byl rychlejší a nějakým způsobem (netuším, co za temnou magii to bylo, aby se mu takový kousek povedl v tak stísněném prostoru) si se mnou prohodil místo a opřel mě tak, že jsem za zády měla Kirishimu. Kiri mě chytnul, jedna ruka spočinula na mém pasu a druhá na mém rameni.
Uvědomila jsem si, jak málo kousků oblečení nás od sebe dělí. On měl obnažený hrudník (nepočítaje v to podprsenku, kterou ještě neměl příležitost si sundat) a já na sobě měla pouze crop top a podprsenku, která moc vrstev oblečení na zádech nepřidala. Mohla jsem tak cítit, jak mě teplo jeho rozpáleného těla líbá na obnažené pokožce. Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří, jak se naše kůže dotýkala bez jakýkoliv zábran. Kiri se za mnou ostře nadechnul, a tak jsem věděla, že nejsem jediná kdo si je toho vědom.
Celá tato situace mě málem přiměla zapomenout na Bakuga. Málem.
„Proč bych chtěl zrovna tohle?" Zopakoval Kirishimovu otázku, jako kdyby nad ní přemýšlel. „To je jednoduché. Pokud se Kiri dostal až na druhou metu, chci tam také. Nerad bych se vynechaný."
Pokoušela jsem se přimět svůj mozek ke spolupráci, ale program mozek.exe odmítal naskočit.
Když jsem chvíli nic neodpovídala, rozmrzele zavrčel.
„Předtím ses mě zeptala, jestli jsem žárlil. A já jsem byl žárlivý, jako nikdy. Když jsem viděl vás dva, jak se líbáte mezitím co já jsem tam mohl jen sedět a dívat se, tak jsem žárlil na vás oba, že jste mě vynechali. Chci mít vás idioty oba pro sebe a chci se těhle věcí účastnit taky. Vyjádřil jsem se jasně?"
Následovalo šokované ticho. Když jsme ani jeden nic neodpověděli, tak potichu dodal: „Pokud s tím teda oba dva budete souhlasit." Na konci této věty zněl hodně nejistě, jako kdyby si teprve uvědomil, co vlastně řekl. Napadlo mě, že jsem se asi mýlila, když jsem si celou dobu myslela, že je víc opilý Kiri. Tohle by Bakugo za střízliva nepřiznal ani přes svoji mrtvolu.
Kirishima se vzpamatoval jako první. „Bakugo," řekl dojatě. „Netušil jsem, že se tak také cítíš. Já také... hádám že chci být s vámi dvěma a abyste vy dva byli moji. Celý tenhle večer jsem byl vděčný za to, že to jste vy dva, s kým jsem musel plnit... tyhle úkoly. Takže hádám, že to vidím stejně jako ty," zakončil s nervózním zasmáním.
Přikývnula jsem, ale pak jsem si uvědomila, že mě ani jeden nevidí. Proto jsem promluvila. „Abych pravdu řekla," nervózně jsem se poškrábala na zátylku, „tak jsem se s vámi dvěma chtěla sblížit." Nervózně jsem se zasmála. „Nečekala jsem teda, že s vámi zůstanu ve skříni. Ale ze všech lidí tady jste vy dva jediní, s kým bych chtěla skončit ve skříni, takže hádám že jsem asi vyhrála jackpot."
„Počkat," pokoušel se Bakugo zpracovat naše odpovědi, „to znamená že..."
„To znamená že tě máme opravdu hodně rádi a chceme s tebou trávit čas. Copak to nebylo jasné z toho, jak jsme se předtím k tobě chovali?" Nadzvednula jsem obočí.
„Y/N, nebuď na něj zlá," mírnil mě Kirishima. Pak se ale zasmál.
„Hádám ale, že máš přeci jen v něčem pravdu. Bakugo, oběma nám na tobě opravdu záleží."
Bakugo na to nic neřekl. Když nic neodpovídal, znervózněli jsme.
„Bakugo?" Zeptala jsem se opatrně.
Žádná odpověď.
Kirishima se okolo mě natáhnul do tmy.
„Bakugo?" Zeptal se. „Ty... brečíš?"
„Ne! Proč bych asi tak brečel, snad ne kvůli takovému přeslazenému nesmyslu. No way in hell!" Ohradil se rozčileně, ale mohli jsme slyšet popotahování nosem.
„Bakugo..."
„Už jsem vám několikrát říkal, ať na mě nechodíte s 'Bakugo'. Paka."
Neplýtvala jsem slovy abych na to odpověděla a místo toho jsem ho jemně přitáhnula do objetí. Blonďatý chlapec se z něj pokusil vykroutit, ale po tom, co se do objetí přidal i Kirishima, tak přestal vzdorovat a podvolil se.
Nějaký čas jsme zde společně stáli v objetí. Nic jsme neříkali, jen si užívali vzájemnou přítomnost a blízkost.
„Takže, co teď?" Nadhodil Kirishima. „Chodíme teď spolu, nebo tak něco?"
Pokrčila jsem rameny. „Hádám že ano. Pokud s tím teda vy dva souhlasíte."
„Já ano," usmál se Kiri. „Co ty, Bakubro?"
„Hádám, že jsem s tím v pohodě," Bakugo zabrblal, ale z jeho hlasu se dalo poznat, že se také usmívá.
„Potom je rozhodnuto," zatleskala jsem.
Jako na zavolanou jsme uslyšeli, jak se otevřely dveře vedoucí do pokoje. Odskočili jsme od sebe a já jsem rychle odblokovala zámek. Vzápětí se dveře od skříně otevřely a my mžourali do světla.
„Tak co, jak jste si to užili?" Mina se na nás zubila a spiklenecky mrkala. Zbytek skupiny nás pozoroval z bezpečné vzdálenosti zpoza otevřených dveří do pokoje.
Jako první se vzpamatoval Bakugo. „Vy jedni zatracení... Počkejte, až se mi dostanete do rukou!" Zařval a aktivoval svůj quirk, takže mu v dlaních jiskřily malé exploze.
Mina zapištěla a rychlostí blesku vyběhnula z pokoje s Bakugem v patách. Z prostějšího pokoje na nás mávali Denki se Serem, ale nechtělo se mi čelit jejich zvědavým pohledům a poslouchat jejich narážky. Popadla jsem proto Kirishimu za ruku. „Běž běž běž," povzbuzovala jsem ho a rozeběhla jsem se s ním do útrob domu za Bakugem a Minou.
***
Dům byl pořád plný lidí a zábava neustávala, ba naopak. Proplétali jsme se ruku v ruce skrz lidi na chodbě, když tu se na jednou z jednoho z pokojů vynořila ruka a stáhla nás dovnitř. Málem jsem vyjekla, ale naštěstí jsem si uvědomila, že to je pouze Mina.
„Tak co," spokojeně se na nás zubila. „Jak to šlo?"
Praštila jsem jí pěstí do ramene. „Zrádče," zavrčela jsem, „chybělo takhle málo, aby mě Bakugo v té skříni zabil. Ještě že tam byl Kiri a zachránil mě."
Mina se místo odpovědi jen zahihňala. Dotčeně jsem nafoukla tváře. Kirishima přeskakoval pohledem mezi námi a snažil si srovnat v hlavě, co se děje.
„Ty si o tom věděla?" obrátil se na mě. „Naplánovaly jste s Minou, že nám dá takovýhle úkol a ty tam 'nedopatřením' skončíš s námi?
„Nedopatřením? Nejsem blázen a ne, nevěděla jsem o tom. Mina mě požádala o pomoc těsně předtím, než vám zadala úkol, ale neřekla mi, o co půjde. Myslela jsem, že potřebuje, abych dostala Bakuga do skříně, protože by na to v životě dobrovolně nekývnul. Jenže pak mě tam zavřela s vámi," stěžovala jsem si.
„Přesně tak," namířila na mě Mina prst, „požádala jsem tě o pomoc, ale nikdo nikdy neřekl, o jaký druh pomoci bude." Zasmála se vesele. „Z vašich zrudlých tváří a toho, že Bakugo tak rychle vzdal mé pronásledování soudím, že vše šlo přesně podle plánu." Otevřela dveře a rozpustile nám zamávala. „Užijte si zbytek večera a pozdravujte Blastyho."
Ještě chvíli po jejím odchodu jsme tam s Kirim rozpačitě postávali.
„Co teď?" Zeptal se nejistě.
Promnula jsem si kořen nosu. „Nemůžu uvěřit, že jsme jí na to naletěli. Nevím jak ty, ale já už mám pro dnešek dost. Pojďme najít Bakuga a vypadneme."
Nemuseli jsme ani jít daleko, prakticky hned za dveřmi jsme zakopli o Bakuga. Zdálo se, že měl obdobný nápad. „Jdeme," zavrčel, popadnul nás oba dva za ruku a odtáhnul ke vchodovým dveřím pryč z domu.
„Bakuuugo," protestoval Kiri, „kam nás to táhneš?"
„Někam, kde nebude tolik lidí," řekl Bakugo, „mám dojem, že mi Speedy něco dluží a navíc jsme ještě s vámi neskončil."
Kirishima vypadal jako kapr na suchu lapající po dechu, když si uvědomil význam těch slov a mně nebylo o nic lépe. Ale i přesto jsem si danou situaci nadmíru užívala.
Sice bych to nahlas nikdy nepřiznala, ale byla jsem ráda, že mě Mina v té skříni zavřela s nimi. Zdálo se, že jsem tím právě získala naráz dvě osoby, které jsem si vždy přála mít. A to bylo něco, v co jsem ani ve snu nedoufala.