Procházela jsem chodbami a sledovala obrazy vyvěšené na zdech. Byli tu předkové lorda Lawrence v nádherných ozdobných, zlatých rámech. Všichni se dívali před sebe s velmi vážným výrazem, až na jednu. Jmenovala se lady Maria. Jemně se usmívala. Přišla jsem blíž a přejela po obraze rukou. Když jsem se ohlédla doprava na další obraz zjistila jsem, že je tam právě lord Lawrence. Lady Maria tedy musela být jeho matka. Popravdě bych jí takového syna rozhodně nezáviděla
."Kei? Kde máš toho drobka?" Ozvala Melani. Odtrhla jsem oči od obrazů a omluvně se na ni usmála."Říkala jsem si, že všichni se vylíhli u nás," Rozmáchla jsem rukama a tím ukázala na draky za mnou.
"Bylo by špatné, kdyby se zrovna on jako jediný vylíhl tady. Je to tradice.. Teď už." Zamyslela jsem se a vyšla dál."Tradice." Zašeptala jsem a pohladila Addiho, který mi právě usedl na rameno.
****
"Už pojedeme domů?" Zeptala jsem se Aarona sedícího na židli, mezitím co si četl knihu. Nadzvedl obočí a zaklapl knížku.
"Ale proč? Tady musí někdo zůstat. Někdo kdo dokáže vládnout aspoň tomuto lidu." Významně se na mě podíval. Vykulila jsem oči a začala vrtět hlavou.
"Já ne! Jedu domů.. tam je moje místo." Otočila jsem se na podpatku a vyběhla do svého pokoje.
Keiro? Co to děláš?! Proč si balíš věci?!" Povzdychla jsem si a otočila se na Daniela.
"Jedu domů. Aaron tu chce zůstat.. Pravděpodobně. My všichni jsme tu podle něj měli zůstat." Vzala jsem do ruky vejce a pohladila ho po skořápce.
"Ale-"
"Buď tu zůstaň a nebo pojeď se mnou." Řekla jsem vážně a zahleděla se mu do očí. Zmateně mě sledoval.
"Keiro.. j-já mám rozkazy. nemůžu je.. jen tak-"
"To stačí." Otočila jsem se a snažila se zahnat slzy. Položila jsem vejce do kufru a vyběhla z pokoje.
"Kei počkej! Stůj! Prosím stůj!" Slyšela jsem jeho kroky a tak jsem přidala. Vyběhla jsem ke stájím a schovala se do jednoho boxu. Svezla jsem se na zem a potichu vzlykala.
"Keiro? Keiro?! Jsi tu? Ozvi se. Prosím, promluvme si." Po chvíli odběhl někam dál. Utřela jsem si slzy, i když stále tekly a otočila se k odchodu. Náhle mě cosi chytlo za sukni a táhlo zpět. Překvapeně jsem se otočila na bílého koně za mnou. Vypadal stahaně, ale i přes to byl krásný.
"Ehmm.. paní? Přejete si něco?" nadskočila jsem strachy a otočila se na chlapce co právě přišel.
"Ou. A-ano. Chci se zeptat koho je tento kůň." Chlapec se zarazil ale pak se doširoka usmál a přistoupil ke koni, kterého následně pohladil po hlavě
."Byl lorda. Chudák nikam nemohl, protože lord vždy jen jedl nebo se nechal odvážet. Ale když už na něj nasedl, věřím, že byl příšerně těžký. Artax to neměl lehké."
"Artax? Tak se jmenuje?" Přikývl. Vydechla jsem a otočila se k mému bílému společníkovi.
"Dobře. Slavnostně," Rozhlédla jsem se po stájích. "Um. Tak míň slavnostněji prohlašuji, že Artax je nyní můj kůň. Prosím osedlej mi ho." Chlapec prvně nesouhlasně sledoval koně, ale nakonec přikývl a kam si odběhl. "Odvez mě domů.. Odvez mě od všeho utrpení." Šeptla jsem. Pak jsem se ale musela plácnout přes čelo.
"Cean! Jak jsem na ni mohla zapomenout!" Otevřela jsem kufr (dejme tomu, že v té době kufry byly) a prohlédla si věci. Ano! Bohužel, nebo spíš naštěstí jsem sbalila i Ceaniné věci.
"Addi. Doveď sem Cean prosím." Usmála jsem se na dráčka na mém rameni a nechala ho odletět.
"T-to byl drak?" Začal nevěřícně chlapec co se vrátil se sedlem v ruce. Jemně jsem se usmála a přikývla. "Venku čekají další dva." Dodala jsem a znovu pohladila Artaxe po hlavě. Po stáji se rozezněli kroky. Chtěla jsem vykouknout z boxu, ale zarazila jsem se. Takhle by Cean nezněla. Znovu jsem padla na zadek a ukryla se k nejbližší stěně.
"Hej!" Křikl. "Neviděl si tu dračí dceru?" Zastavil se nade mnou a rukama se opřel o dřevěnou polozeď. Přestala jsem dýchat a snažila se být co nejmenší. Stačí aby se podíval dolů a našel by mě.. Chlapec se na mě nenápadně otočil. Stihla jsem zachytit jeho pohled a jemně zavrtěla hlavou.
"Ne. Promiňte pane. Dračí dceru jsem při vašem pobytu neviděl ani jednou." Omluvně se na něj podíval a dál nasazoval Artaxovi sedlo.
"Komu to chystáš?" Chlapec se zarazil.
"Umm. Jedu se s ním projet. Jako jediný kůň tady nemá dost pohybu." "Aha." Hlesl a vykročil pryč. Zabořila jsem hlavu mezi ruce a vydala neslyšitelný sten. Proč to nejhorší vždycky padne na mě. Ozvalo se dunění a já překvapeně zvedla hlavu. Chlapec klečel na koleni se skloněnou hlavou.
"Vstaň prosím," Šeptla jsem. "Nechci aby si se mi klaněl, když si mě zachránil." "Váš kůň je osedlán, paní." Řekl, když se zvedl.
"Keirooo!" Stájí se rozezněl dívčí hlásek. Chtěla jsem vykouknout ale chlapec mě zastavil.
"Cean. Jak víš, že si s tebou Addi jen nehraje?" Povzdychl si Daniel
."Já to víím! To je intuace."
"Myslíš intuice."
"Ano, to taky."
"Já tvé intuici věřím, ale před chvíli jsem tady byl, ale Keira tu nebyla. Že?" Určitě se otočil na chlapce. Všimla jsem si Ro, na Ceanině hlavičce. Rozhlédla jsem se a vzala kousek slámy. Vystrčila jsem ji, tak aby byla vidět ona ale moje ruka ne. Chvíli jsem s ní máchala ze strany na strana až jsem ucítila nátlak.
"Ro! Kam to jdeš?!" Vykřikla Cean. Stáhla jsem opičku k sobě a čekala až se objeví i Cean.
"Jdeme dál Cean?"
"Ne. Musím najít Ro."
"Mám ti pomoct?"
"J-já ji pomůžu." Začal chlapec opatrně. Chvíli bylo ticho, které kazila jen Cean jak chodila sem a tam.
"Dobře, já půjdu dál." Náhle se přede mnou objevila kudrnatá hlava s vykulenýma očima.
"Ro! Ke-" Zacpala jsem ji pusu a stáhla k sobě. Daniel si toho nevšiml a odcházel dál.
"Cean.. Odjíždíme, dobře?"
"Ale neměl by o tom vědět on?" Ukázala na vzdalujícího se Dannyho. Povzdychla jsem si a bolestně přivřela oči.
"On o tom ví."
"Ale nevypadá na to."
"Od kdy si tam všímavá?!" Štěkla jsem po ní. Smutně se na mě podívala. Proč být naštvaná na ni.
"Promiň," Šeptla jsem a objala ji. "Ale musíme vyrazit." Vstala jsem. Chlapec mi pomohl připevnit kufr na Artaxe a já pomohla Cean do sedla.
"Jela jste někdy na koni?"
"Praxí se učí ne?" Jemně jsem se usmála a s jeho pomocí nasedla za Cean.
"Děkuju. Už radši běž než tě někdo uvidí." Přikývl a už byl pryč.
"Dobře Artaxi.. Teď mě nezklam." Párkrát jsem ho pohladila po krku a pak se otočila na Cean.
"Možná budeme bloudit.. Nepamatuju si celou cestu." Rozhodně přikývla a zmáčkla Ro v obětí. Pobídla jsem koně a pomalu jsme vyrazili.
"Keiro?!" Otočila jsem se. Daniel stál kousek od nás. Byl udýchaný a jeho pohled byl utrápený.
"Prosím zůstaň tu. J-já i kdybych chtěl jet, nemůžu. Můj pán je zde a já ho musím chránit. Prosím pochop to a zůstaň tu se mnou." Přišel až ke mně, a dotkl se mé nohy. Projel mnou jakýsi výboj. Podívala jsem se na něj. Slzy mi znovu začali padat po tváři.
"A to je právě ono Danny. Kdyby si chtěl." Smrkla jsem a pobídla Artaxe aby jel dál. On ale místo kroku rovnou vyběhl. Pro mě to bylo lepší.. Nemusela jsem čelit jeho přemlouvání. Cean se otočila a objala mě. Brečela jsem a děkovala mému bílému koni, že jede stále dál po cestě.
Daniel:
Vyběhl jsem poslední schody a vrazil do zasedací místnosti, kde byli právě všichni.
"Danieli? Co se stalo?" Vyjekla Melani."Keira," Vydechl jsem a ztrápeně se podíval na všechny přihlížející. "Ona odjela.. i se Cean." "Je to moje chyba," Ozval se pán (Aaron). "Řekl jsem ji, že chci aby tu provizorně vládla."
"My tu zůstáváme?" Řekla překvapeně Mel. Pán se na ni podíval a po chvíli přikývl.
"Na určitou dobu. Samozřejmě pokud jeden z vás chce za Keirou, povoluji mu to." Všichni se podívali na mě. Sledoval jsem podlahu a pak se obrátil k pánovi.
"Mým úkolem je chránit vás. Zůstávám."
"Pojedu tedy já. Za 3 dny." Řekla Mel a odešla.
Další dííl:D Něco se pokazilo:OO.. Daniel je úplně mimo a Keira odjela:O Zajímá mě jak to bude dál:(