Požádala jsem ho, aby přišel včera večer, a rozhodla jsem se, že možná je čas, abych ho nechala nahlédnout do toho, co se mi honí hlavou. Pořád jsem na něj byla naštvaná, ale věděla jsem, že si zaslouží vědět, co si myslím. Protože jsem na jeho tváři viděla, že ho to přivádělo k šílenství, to naprosté zlomené srdce, které vidí v mých očích. Měl by ale vědět, že to zlomené srdce už není kvůli němu. Je to kvůli mně a mé slabosti a zranitelnosti. Zlomila jsem si sama srdce, z toho, co jsem si udělala, když odešel. Během našeho vztahu jsem se stala submisivní. Už to není jeho chyba, ale moje.
Když vešel dovnitř, musel cítit, že je něco jinak. Za prvé jsem se na něj usmála a také jsem všude zhasla svíčky, o čemž jsem věděla, že se mu líbí. Říkával, že směsice všech pachů mu způsobují lehký pocit. Cheeseball.
Každopádně se mě zeptal, co je špatně, a já se snažila porozumět svým myšlenkám a jak je dát do těch nejjednodušších slov, abych se nemusela opakovat.
„Harry, odpouštím ti." Promluvila jsem. „A není to z důvodů, které si myslíš. Je to proto, že jsi měl právo mě opustit. Byla jsem na tobě tak závislá, chci říct, že jsem se v podstatě zničila, když jsi odešel. A tak to být nemělo. Měla jsem na tebe být naštvaná, ale nebyla jsem. Ve skutečnosti jsem byla smutná, jakože zatraceně smutná. Upadla jsem do té hluboké deprese a vytrhla jsem se z ní, až když ses objevil u mých domovních dveří o čtyřicet dní později. Prostě to nebylo správné, nic z toho. Neměla jsem to snášet. Ale miluji tě, Harry. Potřebuji jen nějaký čas pro sebe, abych zjistila co chci. Protože není problém odpustit ti, teď jen potřebuji odpustit sama sobě."
„Co to tedy znamená? Protože tě nechci ztratit, Alio. Opravdu ne. Kdybych mohl vzít zpět, že jsem tě opustil, pak bych to okamžitě udělal, vyměnil bych cokoliv, jen abych ten okamžik získal zpět."
„Ne, Harry. Jsem ráda, že jsi mě opustil, opravdu jsem. Protože kdybys to neudělal, nikdy bych si neuvědomila, jak slabá jsem bez tebe. Být s tebou mě přimělo cítit se silně, ale to, že jsi odešel, mě posílilo. Ve skutečnosti jsem si uvědomila tu pravdu, a asi ti za to nebudu moct dostatečně poděkovat. Ale právě teď potřebuji nějaký čas sama pro sebe, ne truchlit nad tvojí nepřítomností nebo se ničit a přemýšlet, kdy budeš doma."
Harry se na mě podíval, naprosto to chápal, ale očividně nechtěl. Viděla jsem na jeho tváři protichůdné emoce, na jednu stranu věděl, že je to správné, a na tu druhou mě nechtěl znovu opustit. Ale tohle je to, co jsem potřebovala, pouze nějaký čas, abych zjistila, kdo doopravdy jsem.
„Miluju tě, Harry, ale opravdu to pro sebe musím udělat."
„Já vím, jen nechci, abychom se rozešli."
„Nebude to trvat dlouho, slibuji. To bych ti neudělala." Přistoupila jsem k němu o pár kroků blíž a sledovala, jak se jeho oči plní slzami, které nechtěl nechat spadnout. Přiložil si ruce k očím a otřel si vlhkost. Vzala jsem jeho ruce do svých a usmála se na něj. „Miluji tě, ano?"
„Já vím."
„Uvidíme se brzy." Pokýval hlavou a sklonil se, stejně jako jsem se naklonila já. Naše rty se setkaly, jako by to bylo naposledy, ale můžu jen doufat, že tomu tak není.
—
Co tomu říkáte?