Dnes se vrátil.
Pověděl mi, že strávil noc v hotelu ve městě a byla to ta nejhorší noc, jakou kdy měl.
Řekla jsem mu, že teď alespoň ví, jak jsem se cítila, když byl pryč.
Jeho tvář klesla a vypadal nesmírně provinile. Cítila jsem se špatně, ale ne tak moc.
Znovu se omluvil a já nic neřekla, protože jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl a jak moc ho miluji. Nemohla jsem se dívat, jak odchází. Tak jsem poslouchala, jak se znovu a znovu omlouvá, až jsem to už opravdu nedokázala vydržet.
Pozvala jsem ho do svého domu, což mi přišlo, jako kdybych ho opět zvala do svého mozku. Viděl, jaké je to tam zaneřáděné a nepořádné. Nevypadalo to tam tak prázdně, jak se zdálo.
Řekla jsem mu, že od té doby, co si vzal všechny své věci s sebou a opustil toto místo s tím, že vypadá neobydleně, a tak jsem musela zaplnit veškerý prostor tím, co jsem našla.
Opět udělal ten smutný, provinilý obličej a znovu se omluvil.
Kývla jsem hlavou a dala mu najevo, že jsem ho slyšela, a brala jsem v úvaze, že se mi několikrát omluvil.
Rozhlédl se kolem a bezmyšlenkovitě sebral některé věci, které jsem házela přes podlahu a gauče.
Řekla jsem mu, ať toho nechá, a že tohle je můj domov. Znovu se tvářil provinile, ale já předstírala, že jsem si toho nevšimla.
Pamatuji si, slovo od slova, co se stalo potom, protože jsem nutně potřebovala položit tuto otázku. Od druhého dne, co jsme se potkali, mi to utkvělo v hlavě a já to prostě musela vědět.
„Proč jsi se vrátil? Ten první den, když jsme se potkali na benzínce, proč ses vrátil? Říkal jsi, že tohle místo je pro tebe moc malé, ale druhý den jsi se vrátil." Zeptala jsem se ho.
Neváhal. Odpověděl na otázku, jako by se na ni připravoval celý život.
„Vrátil jsem se kvůli tobě. Pamatuješ si, co jsi mi řekla?" Zavrtěla jsem hlavou. „Dala jsi mi na věci úplně nový pohled. Vyprávěla jsi mi o tom, jak na sebe lidé v malých městech vždy dávají pozor, a já jsem o tom upřímně nikdy nepřemýšlel. Jako bych si myslel, že malá města jsou stísněnými kouty světa, ale pak jsi mi to řekla, a já nevím.. přimělo mě to přemýšlet. Věděl jsem, že kdykoli nemůžu dostat tvá slova z hlavy, musím se vrátit a více si s tebou promluvit. A tak jsem tady."
„Jo, to jsi."
„Vždycky jsem se vrátil." Pověděl tiše.
„Harry..."
„Já vím, já vím. Je příliš pozdě. Ublížil jsem ti. Ale... nevěděl jsem, že způsobím tak velké škody."
„Ty jsi to nevěděl? Jak jsi to mohl nevědět? Vybudovali jsme si spolu život a ty jsi ho prostě opustil, opustil jsi mě. Samozřejmě, že způsobíš škodu."
„Nevěděl jsem, že tě to tak zraní. Jsi teď tak jiná, uzavřenější. Nechtěl jsem tě změnit tímto způsobem."
„No, ale změnil."
„Já vím. A je mi to líto. Opravdu."
„Harry, přestaň se omlouvat. Vím, že tě to mrzí. Ale to, že mi říkáš, jak tě to mrzí, na tom nic nemění."
„Já vím, ale to neznamená, že přestanu." Věnovala jsem mu pohled, plný lásky i hněvu. Protože i když jsem věděla, že mé city k němu jsou tak skutečné, také jsem věděla, že to, co udělal, byla naprostá zrada.
„Harry..."
„Ne, poslouchej. Alio, vím, že to, co jsem udělal, bylo špatné a hrozné, ale je to tak. Nikde jinde na celém světě nenajdu nikoho jako ty. Mohl bych cestovat po celém světě a zkusit najít někoho tak úžasného a krásného jako jsi ty, ale celá ta věc by byla k ničemu. Byla jsi stvořená pro mě, a já to vím. Vím, že máme být spolu a ty to taky víš."
„Jestli máme být spolu, tak proč jsi musel odejít? Nemůžeš to pořád svádět na tu imaginární osobu, která žije ve tvé hrudi, protože ta osoba neexistuje. Je důvod, proč jsi odešel, a já nevím, proč chodíš pořád kolem horké kaše. Jen mi to řekni, potřebuji to vědět."
„Řekl jsem ti, proč jsem odešel. Potřeboval jsem ještě naposledy odcestovat, a to jsem udělal. A teď jsem skončil. Jsem připraven se usadit, najít si tu práci a být s tebou."
„Nevěřím ti."
„No, měla bys, protože je to pravda." Sdělil mi Harry přísně. Jeho tvář vypadala tak vážně, když to řekl, že jsem mu skoro uvěřila. Skoro jsem ho vzala za slovo a vzdala se.
Stáli jsme tam ještě pár minut, než usoudil, že toho ticha je pro něj příliš mnoho. Řekl mi, že se bude vracet každý den, dokud si to nerozmyslím, a já jen přikývla hlavou, protože jsem věděla, že to brzy vzdá. Protože takový Harry byl. Vždy odešel, když to začalo být vážné.